Režie:
Petr SchulhoffScénář:
Petr SchulhoffKamera:
Jiří VojtaHudba:
Pavel BlatnýHrají:
Rudolf Hrušínský, Drahomíra Hofmanová, Alexandra Gasnárková, Vilém Besser, Zdeněk Ornest, Jiří Wohanka, Jan Pohan, Zdeněk Martínek, Vítězslav Jandák (více)VOD (1)
Obsahy(1)
V roce 1979 měl premiéru detektivní film Diagnóza smrti. Poslední případ majora Kalaše natočil osvědčený autor kriminálního žánru Petr Schulhoff, který filmy s tímto kriminalistou natáčel již v 60. letech a jednalo se o snímky Strach (1963), Vrah skrývá tvář (1966) a Po stopách krve (1969). Major Kalaš se sice objevil také ve filmu Na kolejích čeká vrah (1970), zde jej však ztvárnil Jiří Sovák namísto Rudolfa Hrušínského...Napínavý příběh Diagnózy smrti je posazen do dvou rovin. Ta jedna líčí osud mladého muže, který se po autohavárii ocitá na urologickém oddělení. Je těžce raněn a život mu může zachránit pouze transplantace ledvin. Jako dárce přichází v úvahu těžce zraněná mladá žena, která byla nalezena v lese s vážnou zhmožděninou mozku. Major Kalaš a poručík Martinec se domnívají, že šlo o loupežné přepadení. Začíná se odvíjet složité a napínavé vyšetřování… (Česká televize)
(více)Recenze (157)
Dobrá - typická česká detektivka ze sedumdesátých let - se zajímavou zápletkou (okořeněnou tématem tehdy myslím ne ještě tak rutinních transplantací) a uměřeně civilními hereckými výkony, vcelku zdárně naplňujícími atmosféru filmu. - - - P.S. Jízlivě si představuju, jak by takový film asi dopadl dnes... ()
Pro mě překvapivě dlouho neobjevená kalašovka ... snad proto, že oproti ostatním nejméně reprízovaná. Proč, je nasnadě, je totiž z celé schulhoffovy série nejslabší. Ale na druhou stranu rozhodně ne špatná. Atmosféře hodně ubral přechod z černobílého nasnímání do barvy, to je bez diskuzí, ale i tak tu zůstává jakési nevyslovitelné dusno, dobře podpořené psychotickou hudbou. Herecky opět skvělé, není zde špatných výkonů (snad až na tu hlídku VN na začátku), hodně překvapuje Drahomíra Hofmanová, která svou Linhartovou trefuje poměrně přesně. ()
Poslední Kalašovka s Rudolfem Hrušínským je u mě tak nějak přesně na pomezí tří až čtyř hvěžd. Jak již zmínili ostatní komentující, je tady vidět, jak se za deset let od posledního Schulofoa dílu změnila doba i styl natáčení. A vlastně to v tomto případě není vůbec ku prospěchu. Protože temná černobílá barva měla opravdu svoje tajemné kouzlo. To (takřka televizní) vybledlá barevná pociťově nemá. Schulhoff taky ničemu nepomohl tím, že jeho režie mi tentokrát již připadala oproti minulým dílům taková rutinní a skoro až rezignační i s těmi všemi šedými socialistickými prostředími. Je to škoda, protože materiál zde jinak nebyl tak špatný. To že je Rudolf Hrušínský i po desetileté pauze ve své roli jako doma asi až tak nepřekvapí. Ale nepřišlo mi, že by jeho major Kalaš ztratil něco ze svých předchozích atributů. Pořád jde o nepříliš emoce projevujícícho, tvrdého, ale když na to dojde tak i empatického vyšetřovatele, který vypadá jakoby byl se svou prací i ženatý (i když tentokrát se dokonce zmíní v jedné větě o své ženě, takže se dovíme, že zřejmě má rodinnu.:DD), klidně vám neomaleně vleze kvůli vyšetřování do domu, ale každý výslech většinou zakončí formálně zdvořilostní větou ,,tak vám děkujem.´´ Přece jen je tahle postava tentokrát ale o něco lidstější. Především díky rozhovorům s nemocničním doktorem o otázkách života, smrti a pak i spravedlnosti. Zpočátku mi přišla vedle klasického vyšetřování druhá línie o havárii řidiče a darování ledvin už vaření z vody, ale nakonec musím uznat, že to příběh docela osvěžilo a morální dílemata o tom, že někdo musí umřít, aby mohl druhý žít a každý doktor bude chtít uzdravit toho svého pacienta nebyly zanedbatelné stejně jako následné otázky o tom, že za vraždu bude vlastně odsouzen viník, ale ne ten, kdo ho k vraždě donutil. Dobrá, po třech Schulhoffových Kalašovkách, které to zkoušely hlavně přes temnou atmosféru a nervydrasající patrání po vrahovi se to tentokrát zkusilo jinak, trochu psychologicky. A musím říct, že mě i tak vývoj často úspěšně překvapil a nakonec do sebe všechno docela zajímavě zapadlo. Jen by se mi líbilo lepší filmařské podání, které tady je fakt takové ušmudlané. Nakonec ale stejně přidávám čtvrtou hvězdu, radši (stejně jako u Strachu) bez přemýšlení. ()
Hrušínský naposledy jako Kalaš... Za těch deset let uplynulých od "Stop krve" se výrazně změnila podoba filmů i společnost (soudě tedy jen podle těch filmů) a sotva šlo styl udržet v podobě, jakou měly předešlé. Z depresivní detektivky se tak přešlo na běžnou krimi (na čemž má velkou zásluhu i kamera - z ponurého černobílého cinemascopu do televizní barevnosti v 4:3), což je sice škoda, režisér ale pořád své řemeslo ovládá jako málokdo a výsledek je po všech stránkách nad standardní úrovní. ()
Pátá kalašovka, čtvrtá s Hrušínským. Majora opět neuvidíte s UV lampou na odhalování spermatu, neboť dlouhodobě upřednostňuje taktiku před technikou. Dobře totiž ví, že kdo se moc ptá, moc se dozví.. Na závěr sympatický projev lítosti a relativizování činu pachatele, ale ani ta nemocniční ponurost a zvláštní uhrančivost Drahomíry Hofmanové nedokážou zakrýt fakt, že atmosféru předchozích tří filmů to navozuje jen stěží. Že by to bylo tou barvou..? ()
Galerie (14)
Photo © Filmové studio Barrandov
Zajímavosti (4)
- Lokalita děje s obcemi Radyně, Hradec a Bukovinský les je smyšlená. Nákladní automobil Praga S5T je opatřen poznávací značkou smyšleného okresu Hradec se zkratkou HC. Stejná dvě písmena použili pro svůj fiktivní okres Hradiště i tvůrci seriálu Život na zámku (od r. 1995). (Martin_L)
- Hudební motiv filmu od Pavla Blatného je stejný jako druhý ústřední hudební motiv u filmu Klec (1973), ke kterému Blatný také skládal hudbu. (LiVentura)
- Schody nemocnice v úvodu filmu jsou schody nemocnice v Mostě. (VMa)
Reklama