Režie:
Jiří Sequens st.Scénář:
Zdeněk BláhaKamera:
Václav HanušHudba:
Zdeněk LiškaHrají:
Karel Höger, Slávka Budínová, Jana Brejchová, Martin Růžek, Zdeněk Řehoř, Josef Abrhám, Jaromír Hanzlík, Nina Popelíková, Miriam Kantorková, Václav Lohniský (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Strach je silnější než bolest... Stárnoucí profesor Trojan (K. Höger) je šéfem velké pražské kliniky. Neprožívá právě šťastné období života – má spory se synem (J. Abrhám), v nemocnici kolují nepodložené řeči o jeho vztahu s vrchní sestrou (S. Budínová), z bytu kvůli neshodám vyhodil synovce, o jeho funkci má údajně zájem asistent Dvořáček (Z. Řehoř). Když Trojanovi uhyne kočka, vezme ji profesor do laboratoře na rozbor. Zkoušky potvrdí otravu kyanidem. Večer po Trojanovi někdo vystřelí. Muž od té doby podlehne sebezničující hrůze. A začne podezírat každého ve svém okolí… (Česká televize)
(více)Recenze (76)
Karel Höger povýšil svým skvělým herectvím celkem průměrnou detektivku do mrazivého psychologického příběhu. Jeho přerod ze sebevědomého úspěšného šéfa kliniky v roztřeseného a na ulici se ohlížejícího ustrašence a zbabělce, který hledá mezi svými nejbližšími svého domnělého vraha, jako by vyvstal mezi námi, ze smutné reality. Jedna věc je, co lékař prožívá navenek, jak mu pomalu ujíždějí nervy, ztrácí sebeovládání, ničí dosud pevné vztahy s okolím, druhá, co se děje nepozorovaně v jeho hlavě, kterou ze strachu pomalu zachvacuje šílenství, to vše Höger zahrál, s minimem mimiky a bravurně. Skvěle mu sekundoval Martin Růžek v roli přítele a soudce, nakonec stěžejní postava příběhu. ()
Dobrej nářez. A skvělá muzika. ()
ta titulní píseň co zpívá kamélie Hana s jakousi kapelou Bukanýři je prostě strašná ()
Dobré herecké výkony, leč jinak nudné. Hodnocení: 65 % ()
Skvěle obsazený film, herecké výkony fascinující. Atmosfera černobílého filmu a napínavý vývoj příběhu a paranoia pana doktora, to vše je za ****. ()
Jak mám Karla Högera a psychologické filmy rád tak tohle mi nesedlo, těžko říct čím to, jestli tou otravnou písní, účesem hlavního hrdiny nebo mým momentálním rozpoložením? Nejvíc se mi zamlouvala postava hraná Martinem Růžkem, možná bych je s Högerem prohodil a mohlo to být lepší. Kdo ví. Za 3*** ()
Filmu by sluselo spise *** a 1/2, vyssi hodnoceni davam, ze je podle meho nazoru podhonoceny. Jedna se spise o psychologicky film - krimi je tu opravdu pomalu a spise souvisi se zajimavou pointou filmu. Namet je dobry a ve filmu jsou skvele herecke vykony, u Karla Hogera je to ovsem samozrejmost. Ve filmu me jeste zaujala chytlava ustredni pisen, kterou nazpivala Hana Buštíková (dost to pripomina pisen z Majora Zemana - Konec velké šance, ale u autora Z. Lišky to neni nic necekaneho - jiz nekolikrat pouzil stejny motiv do vice filmu). ()
Ještě před polovičkou mě přestalo zajímat jak toto "psychologické krimi" dopadne. ()
Jsou filmy, které mají pomalý běh, ale nevlečou se. Bohužel to neplatí o tomto, který se zdá nekonečně dlouhý. Děj je dost slabý, vše zachraňují dobré herecké výkony (Hoger, Růžek) a hudba Zdeňka Lišky, i když ta ani moc není slyšet. Vidím to tak na 55% - 11.7.2012. ()
V pražských kinech se promítal od 11.10.1973 (U Hradeb) ()
Tag psychologické krimi se na to hodí, jako na máloco. Poněkud rozvláčné a dost ukecané, ale dá se. Natočeno v období, kdy Höger nabíral druhý dech. ()
Kdo čekáte detektivku, budete zklamaní jako jsem byla já. O žádne chycení ''vraha'' tu přednostně nejde, v závěru je to tam jen tak, aby se neřeklo teda, v pár minutách vyšplíchunto. Je to spíš taková psychologická studie o tom, jak se chová a cítí člověk, který přežil pokus o vraždu své osoby. Dost věrný znázornění od počátečního klidu, nevíře a přesvědčení o nepravděpodobnosti nebo dokonce omylu, přes vzrůstající štiplavé otázky, důkladné pozorování lidí okolo sebe až po totální zbláznění a podezřívání těch nejbližších. Ten "vrah" je pak docela zklamaní, vyřešili to podle mě dost neelegantně. ()
Výborná psychologická dráma, ktorú som prvýkrát videla ešte ako dieťa. Pán Hoger to výborne zahral, tá úloha mu dokonale sadla a hral to uveriteľne a prirodzene. Vrcholne nesympatický, prísny, náročný, tvrdý a podozrievavý profesor, ktorého sa všetci boja. Lepšieho herca, ktorý by to takto dokázal zahrať by ani nemohli nájsť. Na tomto filme vidieť, aký kvalitný herci kedysi hrali, dnes už toto v našich filmoch nenachádzam. Aj jeho veľmi zaujímavý a zvláštny hlas sa tam dokonale hodil. A záver, ten bol naozaj úplne nečakaný, aspoň pre mňa. Zaujímalo by ma, ako by to ďalej pokračovalo a ako by sa k svojim blízkym choval po zistení, ako to bolo. Takto zostal koniec istým spôsobom otvorený. Ostatní herci boli tiež fajn, Brejchová a Popelíková aj Řehoř hrali skvele. ()
V tomto filmu jakoby se odrazila zrovna probíhající šedá léta nermalizace: ano, pan Hégr hraje dobře, Slávka Budínová stále stejně, dialogy jsou nuda, je to bez jiskry a bez nápadu. Nelíbilo. ()
Místy tomu sice trochu padá řemen, ale jinak je to dobré psychologické drama s detektivní zápletkou. ()
Na úvod svého komentáře musím říci, že film je žánrově špatně zařazen. Nejedná se o kriminálku, což pravděpodobně stojí za zdejším poněkud nespravedlivě nízkým hodnocením. Divák totiž očekává klasický detektivní příběh, tj. úvodní zločin, pátrání kriminalistů, sledování stop a závěrečné poirotovské odhalení. Ničeho z toho se mu nedostane, takže je pochopitelně zklamán. Já dle popisu očekávala detektivku také, nicméně záhy jsem pochopila, že jde o psychologický snímek a vrcholně jsem si jej užila. Navzdory své delší stopáži mne nenudil ani na chvíli. Film sleduje pozvolnou proměnu člověka, jemuž do života zasáhne pokus o vraždu, který vede ke ztrátě důvěry, postupně mění jeho pohled na okolí a ničí jeho (již dříve nepříliš funkční) vztahy. Hlavní hrdina se v životě chová mnohdy jako necitlivý až arogantní a sobecký jedinec, takže motiv by měli mnozí, a možná trochu i podle hesla ,, podle sebe soudím tebe" tak dotyčný začíná pochybovat o všech lidech okolo až na hranici naprosté paranoie. Jak děj postupuje a atmosféra houstne, divák tápe spolu s hlavním hrdinou. Chce ho zabít kolega z práce? Nebo snad jeho zištný syn? Či snad snacha? Přetvařuje se jeho švagrová? Stojí za vším synovec? Že by si s ním hrál jeho dobrácký a neustále nápomocný přítel? Nebo ho snad chce rafinovaně přivést k šílenství onen navenek lehkovážný policista, kterému prý kdysi operoval matku? Co když pátrá jen naoko a zdálky se baví? Je motivem touha po majetku, kariéře, či pomsta? Souvisí spolu kyanid a střelba, nebo jde jen o náhodu? Náhody přece neexistují. A patřila ta kulka vůbec jemu? Komentáře typu ,, zdlouhavý, černobílý, nudný, žádná akce, upovídaný, jen promluvy z denního života" apod. u tohoto i jiných starších filmů nevypovídají ani tolik o kvalitě daného snímku, jako spíše o současné době a ,, kvalitě" filmů, na nichž poslední generace vyrůstala. Mně osobně tedy stačí ,, pouze" dobrý příběh, smysluplné dialogy, skvělé herecké výkony, a klidně se pak spokojím se statickou kamerou a nulovými efekty. Kvalita tohoto filmu nespočívá totiž jen ve vynikajícím výkonu Karla Högera i všech zdejších aktérů, kteří mu sekundují více než zdatně, ale je výborný rovněž svým scénářem a režií. Pod navenek obyčejným povrchem je vcelku promyšlený, je velmi dobře vystavěn, úmyslně drobnými detaily vyvolává pochybnosti a napětí i v divákovi, stačí nevinná věta některé postavy (to jsou ty promluvy z běžného života) či banální akce (vážně zlobí Brejchovou spojka?), aby vyvolaly podezření. Jediná má výtka směřuje k pasážím s písní, které jsou rušivé a svou délkou otravné, navzdory tomu, že odzpívána je dobře a má i jistý význam. Prostě všeho moc škodí. Rozuzlení je možná pro někoho lehce očekávatelné, pro jiného překvapivé, svou prostotou však tvoří dokonalý kontrast k celému předchozímu vypjatému ději. Samotný závěr je dobrý, také bych jej asi ráda viděla se všemi postavami, zároveň si ale uvědomuji, že by to tu pointu na konci příliš rozmělnilo a nevhodně natáhlo. Vizuální stránka pěkná, vedle moderní nemocnice a panelákového sídliště většinu času malostranská zákoutí, Kampa, interiéry zdejších bytů s klenutými stropy a starožitným nábytkem. Navíc prakticky totální absence nějaké agitky či ideologie. Pro mne jde tedy o jeden z nejlepších psychologických snímků, který jsem za poslední dobu viděla. Kam se většina dnešních tzv. psychologických filmů hrabe. Kéž bychom uměli takto točit i dnes. () (méně) (více)