Moje levá noha

Když si šel Daniel Day-Lewis pro Oscara za tuhle roli, působil tak úžasně charismaticky - bledý, dlouhé černé lesklé vlasy, černý frak - a atmosféra v sále by se dala krájet. Vím, že jeho kouzlo je jako důvod, který mě přiměl se podívat na tento film, trochu povrchní, ale díky tomu jsem měla jeden z nejhlubších filmových zážitků. (10.03.2005)

Maestro Daniel Day-Lewis.Herec z jiné dimenze tady předvádí něco neuvěřitelného- doslova nadpozemský výkon,který je vlastně neuvěřitelně uvěřitelný.Díky geniálnosti jeho převtělení do postiženého Christyho Browna získal prvního oscara kterého nikdy více spravedlivěji udělit nemohly.Postupně mi vyrážel dech každým pohybem,gestem,mluvou... dalo by se to vlastně nazvat neherectvím, protože on hlavní postavu nehrál,on se jí stal.Samotný film je velmi hezký, krásně vykresluje láskyplný vztah matka/syn,funguje skvěle jako autobiografie jednoho postiženého člověka který se díky své jediné fungující části těla -čili levé noze stal oceňovaným malířem a spisovatelem.Důvodem proč nejdu do plného hodnocení je fakt že snímek působí mírně sentimentálně a místy syrově.Ale i tak stojí za vidění už jen díky geniálnímu herectví Daniela Day-Lewise. (25.08.2010)

Tohle je takové to hodnocení, které nechci dát, ale musím, protože bych si potom zase lhal do kapsy. Daniel Day-Lewis je tu, stejně jako ve svých jiných rolích, fantastický a svého prvního Oscara si bezesporu zasloužil. Samotný film je vlastně také skvělý a nemám mu co vytknout. Bohužel už jsem ale zcela unavený z filmů podobného ražení (Skafandr a motýl, Uvnitř tančím, Nedotknutelní), kdy se z vás po celou dobu snaží snímek vymačkat emoce, především pak soucit s postiženým hrdinou. Dějová linka je naneštěstí také málokdy originální a vcelku odhadnutelná. Neboli Moje levá noha je výborný film a rozhodně bych ho všem doporučil, ale já osobně už jsem z podobných filmů znuděný a potřebuju od nich pauzu. 6/10 (14.03.2014)

Učebnicový příklad filmu, který stojí a padá s hlavním hereckým výkonem. A díky Danielu Day-Lewisovi stojí sakra pevně na obou nohách, nejen na té levé. Příběh mozkovou obrnou postiženou Christyho Browna, který se navzdory počátečnímu podceňování stal uznávaným umělcem, není dramatický tím do očí bijícím způsobem, je to malé drama jednoho života, které je překvapivě spíše plné lásky než odmítání. Je to příběh postupného napovídání "co jsem" těm, kteří mě milují, ale se kterými nemohu dobře komunikovat. A Day-Lewis dokáže být v těch všedních a často minimalistických epizodách naprosto přirozený a uvěřitelný... Jeho dokonalé nastudování pohybů i hlasových projevů postiženého člověka bere dech už samo o sobě, ale tím skutečným hereckým výkonem je umění vyjadřovat omezenými prostředky silné emoce. A byl bych nespravedlivý, kdybych opomenul jeho láskyplnou matku v civilní a lidsky vřelém ztvárnění Brendy Frecker. Krásný film. (01.10.2004)

Permanenentní čtyřhvězdička, o jiném hodnocení bych ani neuvažoval a nevím, jak jde k jinému dojít. Poctivě vydřená všemi zúčastněnými, zdaleka nejen Day-Lewisem. Zároveň ale moc velký kalkul na nějakou intenzivní spokojenost. Dá se říct, že všichni se zde tak urputně snaží natočit kvalitní film, že právě viditelnost té snahy, ač nepochybně úspěšná, je od plného počtu odtrhává. (18.03.2013)