Moje levá noha

Doslova neuvěřitelný herecký výhon Daniela Day-Lewise a jeden z nejsilněji působících světových filmů konce 20. století... Podobné filmy: Hlas moře, Skafandr a motýl, Uvnitř tančím, Už zase skáču přes kaluže (18.11.2006)

Ačkoliv je Moje levá noha žánr dramatický, režisér Jim Sheridan neloudí z divákovy pomyslné sentimentální struny uplakané tóny jak je u tohoto žánru zvykem. Nemoc Christyho Browna už sama o sobě poskytuje dost dramatické látky a nucený slzavý nával by ničemu neprospěl. Film monitoruje příběh, který přišel na plátno na základě skutečných událostí a nabízí vstřícný a nevtíravý pohled na člověka paralyzovaného vrozenou nemocí. Všechen Christyho pohyb směřuje do jeho levé dolní končetiny a přesto v sobě nachází odvahu a vůli bojovat se životem a plnit si své sny. (09.10.2004)

ocenenia : Montréal World Film Festival 1989 - Cena poroty (najlepšia herečka vo vedľajšej úlohe Brenda Fricker) spolu s filmami "Queen of Hearts" a "Sati", Špeciálna cena ekumenickej poroty, (spolu s filmo, "Últimas imágenes del naufragio"), Najlepší herec (Daniel Day-Lewis) (22.02.2010)

Můj psychiatr pokorně žádá zdejší určovatele filmového vkusu, aby nerozhazovali pětihvězdy za každého postiženého, kterého ve filmu potkají. Mne pak totiž vysoké hodnocení nutí ke zhlédnutí snímku založeném na zběsilém poulení očí, urputném kroucení hlavou a nekonvenčním huhlání, což mi způsobuje záchvaty vzteku a následnou hospitalizaci. Pokoušel jsem se nad toto drámo povznést tím, že si udělám čárku při jakémkoli náznaku humorného odlehčení, ale nakonec jsem nakreslil jen jednu za mimořádně vtipný pokus o sebevraždu břitvou drženou v prstech levé nohy. A to by mne, tedy v nějakém nenáročném snímku, penaltový gól ochrnutého bez problémů pobavil. (05.07.2012)

Učebnicový příklad filmu, který stojí a padá s hlavním hereckým výkonem. A díky Danielu Day-Lewisovi stojí sakra pevně na obou nohách, nejen na té levé. Příběh mozkovou obrnou postiženou Christyho Browna, který se navzdory počátečnímu podceňování stal uznávaným umělcem, není dramatický tím do očí bijícím způsobem, je to malé drama jednoho života, které je překvapivě spíše plné lásky než odmítání. Je to příběh postupného napovídání "co jsem" těm, kteří mě milují, ale se kterými nemohu dobře komunikovat. A Day-Lewis dokáže být v těch všedních a často minimalistických epizodách naprosto přirozený a uvěřitelný... Jeho dokonalé nastudování pohybů i hlasových projevů postiženého člověka bere dech už samo o sobě, ale tím skutečným hereckým výkonem je umění vyjadřovat omezenými prostředky silné emoce. A byl bych nespravedlivý, kdybych opomenul jeho láskyplnou matku v civilní a lidsky vřelém ztvárnění Brendy Frecker. Krásný film. (01.10.2004)