Pantáta Bezoušek

Podle některých zdejších komentářů jsem se obávala zbytečně nastavovaného děje pomocí opery, ale nakonec jsem byla nadšená z jejich vzájemného propojení, asi jako v daleko pozdějších Bídnících 20. století. Jediné, co mi na ukázkách z Prodanky vadilo, byly Mařenčiny střevíčky na podpatku (+ průhledné punčochy), které se poněkud ke kroji nehodily. Skvělý Vojta i Plachta. Ten si mimochodem roli pěstouna dětí současně zahrál jak ve filmu Nebe a dudy (1941), tak v pozdějším Právě začínáme (1946). (14.10.2022)

Pantáta Bezoušek je dalším příkladem filmu, který je Československým remakem. A je to vlastně milý film, neboť Jaroslava Vojtu by za dědečka chtěl asi leckdo. Nakonec i záměna je vlastně pro tento typ filmů ve 30. a 40. letech typická a snadno je tedy očekávatelný konec. Na druhé straně máme unikátní možnost sledovat Prodanku z Národního divadla. Dále film propagoval ve velké míře Prahu samotnou a její krásu. Záběrů, které poukazují na její malebnost  je dost. Možná, že na tom měl lví podíl i Karel Hašler, velký vlastenec a Pražák obdivující její krásu a zpívající o jejich půvabech. Bohužel šlo o jeho poslední film, jelikož ve stejném roce zemřel v Mauthausenu. (25.09.2023)

Vlastenecká benefice a velkolepý hold Praze a jejím krásám nabývá prostřednictvím lidového člověčenství a všeobjímajícího pocitu lidské sounáležitosti v dobách těžkých a ještě těžších zvlášť silného významu, zejména v osudové konfrontaci s historickými událostmi oněch let. Programově nekonzistentní, přesto nesmírně působivé včlenění nejvýznamnějších částí Smetanovy Prodané nevěsty bezděčně ilustruje smělou drzost, s níž tvůrci pokoušeli bdělé nacistické direktory, kterým některé uniknuvší motivy poskytly dlouho hledané alibi pro okamžitý zákaz veškerých vlasteneckých tendencí v českém filmu. Bezprostřední herecký výkon Jaroslava Vojty v titulní roli je nejen citlivým portrétem lidské neposkvrněnosti, ale také nemalou uměleckou satisfakcí tomuto nepřehlédnutelnému herci osobitých rysů. V jiném, mnohem tragičtějším kontextu lze jistě poukázat na jednu z posledních hereckých kreací Karla Hašlera, věčně rebelujícího pražského písničkáře, který byl nedlouho poté definitivně umlčen. Praha dodnes zůstává magickým městem, v jehož mlžném oparu se dojímá srdce nejednoho z nás. (05.10.2008)

Příběh je naivní, ale zároveň velmi milý, laskavý a hřejivý. Čiší z něj opravdové nepatetické vlastenectví. Když Jeník s Mařenkou zpívají: V každé době věrni zůstaneme sobě - není to jen vyznání lásky, které okolnosti nepřejí, ale zároveň i proklamace okupovaného národa. V jiné době by se takový film nedal natočit. Zjitřené vnímání, že jsme Češi a tohle je naše zem, by nejspíš jindy působilo směšně, protože filmaři by nedokázali vybalancovat hranici mezi nacionalismem a patriotismem. Tady to bylo přesně zacílené. Tak přesně, že to z filmu divák cítí dodnes. (23.06.2013)

Ani nevím proč, ale pro tuto zvukovou verzi mám prostě už delší dobu slabost..Tolik laskavosti a milosti, která dojme skoro až k slzám se jen tak nevidí. Jaroslav Vojta jako pantáta Bezoušek přijíždí z obce Malé Vsi do Prahy na návštěvu svého syna a celý děj se točí v podstatě okolo něj a osudů několika jiných velmi blízkých lidí a přátel. Rozhodně se ale neztratí.. Vojta zaujme ihned po prvních okamžicích filmu. Tato postava snad nejvíce vyhovovala jeho naturelu i životní filosofii. Byla to postava přímého, bodrého a čestného člověka, byl to ryzí vlastenec, rázovitý lidový typ se srdcem na dlani..Po této stránce mě tedy film velmi zaujal, dále pak třeba i velmi čistou kamerou, která zabírala hlavně exteriéry naší krásné krajiny a malebné stověžaté Prahy..Tolik venkovních záběrů v jiných filmech jen tak nenajdete.Trochu zbytečné mi tam připadaly ty dlouhé pasáže v ND na představení Prodané nevěsty, které film zbytečně protahovaly. Film tedy vynikal svým až provokativně národním duchem, laskavostí, vroucným vlastenectvím, humanitou, na nichž měl nemalý podíl právě Jaroslav Vojta, ale vidět byli i Karel Hašler (přísný mravní otec, rada Burdych) - naposledy v českém filmu nebo Jindřich Plachta (berní kontrolor Karbulka). (12.01.2008)