Režie:
Ladislav SmoljakKamera:
Richard ValentaHudba:
Petr SkoumalHrají:
Zdeněk Svěrák, Ladislav Smoljak, Jaroslav Weigel, Jan Hraběta, Jaroslav Vozáb, Petr Brukner, Miloň Čepelka, Josef Vondráček, Jan Kašpar, Genadij Rumlena (více)Obsahy(1)
S humorem, satirickou příchutí i s nádechem nostalgie líčí tato hořká komedie peripetie malého divadelního souboru (Divadla starých forem), který má sice úspěch u publika, ale zároveň i stálé potíže s nadřízenými orgány. Zachycuje usídlování divadla na nové "štaci" v nevyhovujícím sále periferního kulturního domu, průběh zkoušek nové hry i její premiéru, ale také epizody ze zákulisí. Značný prostor tu mají ukázky z her repertoáru Divadla Járy Cimrmana (Němý Bobeš, Akt, Dlouhý, Široký a Krátkozraký, Dobytí Severního pólu, Cimrman v říši hudby, Vizionář), ačkoli tu jméno fiktivního slavného génia ani jednou nepadne. Film vychází ze skutečných situací, není v něm (kromě her) nic vymyšleného. Odehrává se celý v prostorách kulturního domu a jeho těsném okolí. Hlavném dějištěm je pak stísněné zákulisí, kam ovšem doléhají i ozvuky všedních starostí protagonistů. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (452)
Až jednou DJC nebude, tak tento film zůstane jako připomínka toho, co ve své době (před rokem 1989) divadlo znamenalo pro herce i pro diváky. ()
Tak jako si Dejvické divadlo natočilo seriál o sobě a heho skáze, tak i Cimrmani daleko dřív a v době, kdy to bylo složitější si natočilo film o jedné sezóně onoho divadla. A jak jinak než s vtipem sobě vlastním. ()
Jestli taky nejdete do kolen z Cimrmana, tak ale tohle je fajn. Nasaje se odtud pár hlášek a člověk může vypadat, že je odborníkem na neexistujícího Čecha století. Líbí se mi na tom nejvíc zachycení dusna doby, ve které Smoljak se Svěrákem mistrně tvořili něco, co baví lidi dodnes. ()
Tak tohle není pravá komedie, i když humor se tam taky najde. Je to vzpomínka na dobu, o které si možná jen myslíme, že dávno minula. ()
Komunismus se lepí na paty - nejen pánům Svěrákovi a Smoljakovi, vlastně tentokrát spíše Kydalovi a Rybníkovi. Malá sonda do života divadelníků z radosti z doby, kde tam, když se socialistické sani uřízne hlava, okamžitě vyrostou dvě zbrusu nové. Divadlo Járy (da-a) Cimrmana se v průběhu komunistické éry postupně stalo novodobým českým kulturním fenoménem, kterému nic ze svého lesku neubrala ani doba nynější. A právě tehdy, na sklonku té rudější z našich historických etap, si Svěrák se Smoljakem konečně mohli dovolit ukázat, s jakými obstrukcemi a ideovými omezeními se po celou tehdejší existenci museli herci i autoři divadla denodeně potýkat. A jako takový je dobré výsledný film brát, nejen proto, že v průběhu filmu nepadne o Cimrmanovi záměrně ani slovíčko. Snímku nechybí chytrý scénář, který myslí i na úsměvné detaily ze života (vyprávění příhod v šatně), navíc jsou výkony herců uvolněné a civilní (vždyť koneckonců hrají sami sebe), a divákovo vědomí je tak dokonale uzpůsobeno iluzi, že jsme vlastně dalšími členy souboru, které muže pan režisér bez obav vzít mezi sebe. Což mne mimochodem jako příznivce cimrmanových her ohromně těší. Co trochu škodí, je nedokončení některých nakouslých témat a diskusí, např. režisérova role má být demokratická či absolutní, úmrtí ve skupině aj. V celku působí Nejistá sezóna jako lehká, nenucená výpověď o době, se kterou se pánové, stejně jako Jára Cimrman svou hrou Vizionář, pomalu loučí. A zatímco tehdy si mohli lidé jedině zoufat, tentokrát se blížily časy, kdy žádná sezóna už díkybohu nemohla být politicky "nejistá". ()
Dělat komedii za totalitního režimu nebyla žádná sranda. To a další věci se dozvíte v Nejisté sezóně. Zatímco na jedné straně tu bylo zaměření na diváka, který se měl hlavně pobavit, tak na straně druhé tu byla politika, byrokracie a ideologie a skloubit tyto dvě věci dohromady byl pořádný oříšek. Velká část filmu se odehrává v prostorách, kam se běžný divák nikdy nedostane a uvidíte, co se všechno může v zákulisí stát (Nemám brousek! Já tam bez něj nemůžu!). A jak už tady někdo řek - nejvíc mě rozesmálo vysvětlení hlášky "Zlatý prciny" :D ()
Bolo tam par dobrych veci, ale zeby az tolko *? ()
Za břicho se popadám, pět hvězdiček hnedka dám. ()
Cimrmany miluju a rád z nich cituju prakticky cokoliiv. Tohle je pohled trochu do zákulisí, jak jejich hry vznikaly a s jakými nástrahy systému se museli Svěrák a Smoljak vypořádat. K tomu všemu je to taky dost vtipné :) ()
Netlačte se všechny ! ()
Jaká to byla hnusná doba a v té době tu vzniklo tak skvělé divadlo o kterém je tento film.Stupidní kulturní komise která nikdy nic nepochopila.A co bylo nejlepší,že herci pokaždé našli kličky jak dávat lidem politický humor.Díky za tento film,protože další generace musí vidět jak to chodilo a jak se bojovalo humorem,který je nám vlastní. ()
Konstruktivní pozitivní satira mě dostala. Zlatý prciny. ()
Parádní film! Cimrmanův humor je snad v celém Česku nejvtipnější (no možná až na Bohušovo dědictví). Celou dobu má film takové dvě rozdílné atmosféry. Jedna si utahuje z komančů a ta další je perfektní divadlo. Celkově ale sranda a poslední divadelní scénu snad nikdy nezapomenu. 80%. ()
Velice zajímavý náhled do kuchyně nejlepšího českého dramatu. ()
Někdy se divím, že je všechny nepozavirali. Ty šílené schvalovací kulturní prověrky a hlášky divadla. Vždyť muselo být jasné, že tohle je vyloženě výsměch. ()
Neobyčejně laskavý typický cimrmanovský humor tak trochu jinak, ale zahřeje u srdce úplně stejně jako divadelní hry velkého génia. ()
Otrasná nuda... cimrmanovci mi nikdy nesedeli. ()
Cimrmani ve své největší síle a rozpuku - ukázky z her jsou vlastně výběrem toho nejlepšího z jejich tvorby....plus náhledy do zákulisí a hovory s cenzory dohromady dávají mix trochu hořké komedie plné moudrého humoru. Jak takový film plný kritiky režimu mohl vůbec v roce 87 vzniknout? ()
Jeden z mála filmů na které se dívám znovu a vždycky se dobře bavím.Naopak se mi zdá , že čím víckrát ho vidím tím se mi zdá lepší. ()
Přesně v době, kdy vznikal tenhle film, nás coby gympláky vyvezla mladá učitelka češtiny na výlet do Prahy. Nevím, jak to dokázala, ale součástí zájezdu byla i návštěva cimrmanovského představení přesně v tom divadle, kde se odehrává Nejistá sezóna. Myslím, že to bylo štěstí, protože mám pocit, že tehdy byli Cimrmani na vrcholu. Hráli tehdy ještě se skvělým Vozábem (nedlouho poté zemřel) a měli nádech něčeho protirežimního, což jim přidávalo na kouzlu. Jsem rád, že tato doba zůstala zachována v podařeném filmu a paní učitelce Římalové tímto dodatečně děkuji. I když mi to teda strašně připomíná, jak čas letí. ()