Jen o rodinných záležitostech

Film zajímavý po všech stránkách. Jak pozadím, dobou vzniku, osobou režiséra, tak zejména sebou samým. Vzhledem k době vzniku nebyl problém zachytit 50. léta, moc se toho totiž nezměnilo. Ponuré exteriery plné strachu střídají ponuré scény z bytů, továren a vězení, samozřejmě plné strachu. Existuje jediná jistota a tou je flaška hořčáku ve skříňce Františka Husáka. Ostatní jistí Ladislav Potměšíl v balóňáku a pak už jen číslo, břečka z plechové misky a chodit a chodit... Velmi sugestivní, nepříjemné, smutné. Povinně všem, kterým tehdy bylo líp... (30.07.2015)

Vcelku poctivá snaha o vyrovnání se s politickými procesy 50. let v době, kdy se již (z)hroutil komunistický režim. Skvěle natočeno, výborné herecké výkony, podařilo se vystihnout skutečně děsivou podobu vypořádávání se s "vnitřním nepřítelem" v období studené války dle stalinského vzoru. K lepší plasticitě filmu mi jen chybí jeden z důležitých rozměrů procesů 50. let - že semlely kromě zcela nevinných obětí často i ty, kdo je sami pomáhali zpočátku iniciovat, včetně Rudolfa Slánského samotného. Přesto snímek vyznívá mnohem lépe a objektivněji než většina současných filmů věnujících se tomuto období, které bývají většinou už jen černobílými politickými či ideologickými agitkami. (07.11.2020)

Velice drsný film o praktikách komunistů v 50.letech. ´Jen si tak říkám, že tady je jasně vidět rozdíl mezi komunistama a náckama. Komunisti prostě chtěli slyšet vlastní pravdu a neváhali pro to použít cokoliv, aby z člověka dostali co potřebovali, kdež to náckové se chovali stejně brutálně, ale zase na druhou stranu jim šlo se dozvědět skutečnou pravdu. Jen si tak říkám k čemu to těm komančům tenkrát bylo takhle degradovat nevinný lidi? Jediný co mě napadá, že prostě chtěli zastrašit ostatní lidi od nákých sabotáží. Herecký výkony jsou opravdu skvělé at už na straně vyšetřovatelů tak na straně obětí. Opravdu ještě že žijem v dnešní době. (15.05.2012)

Keď scenár na tento film vznikal ešte pred revolúciou, tak si niekto koledoval minimálne o trezorový film, prípadne o niečo horšie. Alebo strana prechádzala takou silnou sebareflexiou, že niečo také povolila. Po nežnej revolúcii film mohol byť okamžite hitom, ale akosi v ňom nebolo nič nežné a nesedel by s nežným zaobchádzaním s tými, čo to všetko páchali alebo aspoň schvaľovali. Tá trojica, ktorú skvelo zahrali Kňažko, Roden a Donutil, takí vzoroví eštebáci mali skončiť niekde hlboko v kobke, a pritom dodnes poberajú štedré výsluhové dôchodky. –––– Bavíte se soudruzi, bavíte? A co ty, soudružko, nepiješ? Drazí soudruzi, do dna! –––– Ten film, soudruzi, uvidí miliony lidí. Myslíte, že je důležité, abychom jim ukazovali, co všechno tady ještě nemáme? –––– Nevěřím vám. Chci mluvit se soudruhem Gottwaldem! –––– Nač je nám dvěma věčnost, pane doktore. Než travička doroste, bude po koníčkovi. –––– Máte deset minut. Smíte mluvit jen o rodinných záležitostech. (24.03.2017)

Pro mě asi nejlepší film o zvěrstvech páchaných čsl. státní bezpečností na přelomu 40. a 50. let. Paradoxně nám to se vší parádou naservíroval kovanej komouš (ovšem vynikající režisér), kterej se nikdy úplně nezřekl své slepé víry. Pokud mají děti pochopit největší hříchy, jež mohou po čase vyplynout z vlády jedné (extremistické) strany, pak by měly tento film vídat v rámci povinné školní docházky. Stačilo by mi, kdyby si ho pustili aspoň dospělí, to se ale bohužel nestane. Lidi zapomněli a mají tendenci to vnímat jako propagandu. Navíc si nechtějí pouštět do života negativní věci. Sice ve velkém koukají na zprávy, ze kterých se pro změnu já regulérně hroutím, ale u podobných filmů mají pocit, že je psychicky vysávají. A přelom osmdesátek a devadesátek teď není vůbec v kurzu. Asi jsme si toho minulý týden (30 let od revoluce) všimli všichni. Film je famózní svou odvahou vtisknout největšímu hajzlovi šarm a intelekt a vzdělání a dobré způsoby, oběti represe přiznat lidská selhání, je unikátní rozsahem možných forem týrání, je výborný. (22.11.2019)