Obsah
-
První poválečné léto, česko-polsko-německé pomezí. Lidé ze samoty Berhof se stanou zajatci vérvolfů, kteří odmítají připustit porážku Německa. Konflikt je zde pojat jako analýza mezní lidské situace a charakterů, v níž se osciluje mezi krajnostmi. Ústřední postavou vyprávění je jeptiška Salome, která do osamělého statku přináší všechno ostatní, jen ne očekávané milosrdenství. Jednoho z jejích protihráčů představuje československý poručík (v podání Milana Kňažka), jenž se s úpornou snahou pokouší o zajištění pořádku. Jeden z nejlepších československých filmů 80. let, natočený podle stejnojmenné předlohy Vladimíra Körnera, dodnes zaujme propracovaným scénářem, kamerou, hudbou a hereckými výkony. (oficiální text distributora)
První poválečné léto, česko-polsko-německé pomezí. Lidé ze samoty Berhof se stanou zajatci vérvolfů, kteří odmítají připustit porážku Německa. Konflikt je zde pojat jako analýza mezní lidské situace a charakterů, v níž se osciluje mezi krajnostmi. Ústřední postavou vyprávění je jeptiška Salome, která do osamělého statku přináší všechno ostatní, jen ne očekávané milosrdenství. Jednoho z jejích protihráčů představuje československý poručík (v podání Milana Kňažka), jenž se s úpornou snahou pokouší o zajištění pořádku. Jeden z nejlepších československých filmů 80. let, natočený podle stejnojmenné předlohy Vladimíra Körnera, dodnes zaujme propracovaným scénářem, kamerou, hudbou a hereckými výkony. Komentáře uživatelů k filmu (47)
-
Pohrobek
Wehe den, die die Heimat noch haben! Wir haben kein Zuhause. So haben wir geschworen! Naučili je zabíjet, ale nic jiného. Ač se to zdá podivné, pouze zabíjení k životu nestačí. Sudety nasáklé krví, Sudety zbavené své historie. Lidé vytržení z kořenů. Zmatený svět. Cesta z něj. Cesta k lepšímu světu, který však jinde než ve smrti neexistuje.(5.1.2006)
-
Kulmon
Film, který mne vůbec neoslovil. Téma sice závažně, kamera zajímavá, ale když ono je to natočeno jaksi sterilně. K žádné postavě jsem si nevytvořil žádný vztah.(26.7.2011)
-
Bart
Překvapivě dobrý počin jinak kolísavého Jiřího Svobody. Atmosférou bych film trochu přirovnal k Adelheid, i když kvalita se nedá srovnat. Přesto je tento film velmi dobrý včetně hereckého výkonu Jany Brejchové a Ladislava Křiváčka, který je znám spíše jako epizodista - blázen, psychopat apod.(1.3.2006)
-
dobytek
Pozitivně hodnotim zejména fakt, že se film nebojí ukázat trochu toho násilí a krve, což ve filmech made in ČSSR bylo celkem tabu. Jinak mě to teda zrovna moc nezaujalo. Všechny postavy jsou tak divný, že jsem skoro nechápal, kdo je klaďas a kdo záporák. Werwolfové mi připadali asi jak Pažout a Horáček ze 3.B, kterejm se nějakym omylem dostaly do rukou zbraně. V jednu chvíli tam svý zajatce docela terorizujou a za chvilku s nima chlastaj, zpívaj a tancujou. Ladislav Křiváček tady snad poprvé v životě dostal hlavní roli a vzhledem k tomu, že hrál snad vždycky různý podivíny a magory, tak se sem skvěle hodil. Když na konci vzal do ruky vidle a nasadil ten svuj šílenej výraz, tak by z něho měl možná strach i Chuck Norris. Ale jinak atmosféra mě celkově moc nezaujala, docela mě rozčilovala podivná kamera a navíc je to poněkud bez konce. Pro mě je to průměr.(16.2.2009)
-
sud
"Vlak dětství a naděje", či jiné příběhy ze sudet, působí vedle "Zániku samoty Berhof" jako pohádky na dobrou noc. Vlastně, kam se hrabou i leckteré horory!? Atmosféra poválečných sudet se snad ani krájet nedá, stupili byste si nůž. Hluboké nehostinné lesy, ponuré oprýskané samoty plné hnusných zatuchlých trámů a temných svatých obrazů, obyvatelé dohnaní k šílenství, osudy o kterých by možná bylo lepší nevědět. O kladnou postavu tu skutečně nenatrefíte. S výjimkou dosti nevýrazné postavy Ulriky tu máme jejího otce - opilce a hrubiána, který ač je jakýkoli, je vlastně nešťastný sám nad sebou. Ladislav Křiváček v životní roli. Totéž by se dalo říci i o Janě Brejchové, jejíž jeptiška má daleko k rozsévání míru a pokoje. A nemohu zapomenout ani na Milana Kňažka, coby drsného velitele pohraničníků a sukničkáře zároveň. Jiří Svoboda, ať si o něm každý myslí co chce, je bezpochyby jedním z našich nejlepších tvůrců. Do svého majstrštyku dle Körnerovy předlohy dal všechno. A všechno naplno. Za atmosféru a některé scény by se nemusel stydět ani Lucio Fulci (scéna s vidlema je jedna z nejnaturalističtějších, které jsem kdy viděl). Až na krev. Doporučuji všemi deseti s menším varováním - slabší povahy opravdu ruce pryč.(17.1.2009)
-
sportovec
Možná nedoceňovaný režisér Jiří Svoboda, kterému svého času - po listopadu - bylo nabídnuto na Barrandově místo kotelníka, v tomto filmu podává jeden ze svých nejlepších uměleckých výkonů. Film jakoby - ve vyhrocenější podobě - tvořil po patnácti letech určitý pandán k Vláčilově ADELHEID. Míra tragičnosti je srovnatelná, míra vyhrocenosti ještě o poznání vyšší. Cennost - a do jisté míry i nenahraditelnost - filmu spočívá v důrazném připomenutí německočeských vlkodlaků (wehrwolfů); řada českých trestně právně postižitelných excesů prvních týdnů a měsíců (přerovský případ, ústecké vraždění) byla odpovědí na tyti pochmurné zločiny páchané dávno po hodině zlých duchů (konci druhé světové války).(25.8.2007)
-
tahit
Osobitý film na válečné téma, ukazuje lidské hodnoty v širším rozměru. Smrt táhne širokým krajem. Silný obraz ovládající řeč hrůzy, v němž dogma a fanatismus ukazuje temnou tvář zla, která se před ničím nezastaví. Přesto, že režisér Jiří Svoboda nepatří do mé představy oblíbených filmařů, musím uznat, že předvedl jemný smysl pro filmový cit, převést toto literární dílo do filmové řeči. Film určitě patří k tomu nejlepšímu co Svoboda natočil. Ostatně romány i novely od Vladimíra Körnera jsou vždy ve filmech výrazné. Namátkou, Adelheid, Písečná kosa, Údolí včel a jiné. Pro mne nevšední filmové skvosty.(24.12.2007)
-
paascha
Jeden z přesvědčivých důkazů o kvalitě práce bývalého vrchního komouše, který určitě dělá lépe, když stojí za kamerou, než za předsednickým půltem krvavé státostrany!(24.1.2007)
-
Sarkastic
Silné drama, které myslím velmi dobře vystihuje atmosféru poválečného ČSR. Asi bych ho také přirovnal k Vláčilovu Adelheidu, ale ten mi přišel o něco jasnější (přítomnost Salome a její úděl zde jsem vůbec nepochopil), ikdyž ne tolik mrazivý a naturalistický jako právě Zánik samoty Berhof. Škoda jen, že se nenašla žádná postava, které bych nějak víc fandil, nebo s ní alespoň soucítil (všichni mi přišli dost divní a ujetí, včetně poručíka a té mladé holky). Konec byl zvláštní a bohužel mi docela pokazil celkový pocit ze snímku (Körnerovu předlohu jsem teda nečetl, ale jako diváka nepoznamenaného knihou mě to náhlé oživnutí jedné z postav, řekl bych už dávno mrtvé, docela naštvalo), takže celkově bych to viděl na slabší 4*.(25.5.2010)
-
RHK
Strašně tvrdý, surový a těžký film, který mi nějak nesedl.(5.2.2009)
-
Crocuta
Snímek s výbornou, ponurou atmosférou. Vladimír Körner kdysi řekl, že prvních deset minut filmu je možná to nejlepší, co kdy bylo podle jeho knih natočeno. Mimochodem - představitelé dvou mladých verwolfů si společně zahráli ještě ve Vláčilově "Stínu kapradiny".(28.9.2007)
-
balba
Psychologické drama z česko-polsko-německého pohraničí těsně po druhé světové válce.Velice krutá doba.(12.12.2006)
-
YURAyura
Nejlepsi Brejchova v surovem povalecnem pohranici!!!(25.8.2005)
-
Chrysopras
Moc filmů podobného ražení v naší filmografii neni. Poněkud neutěšená krajina, životy a doba. Už to je pozitivum. Zvláštní je i obsazení, kde sice většinu herců znáte, ale rozhodně spíš z menších filmových štěků. V tomhle směru mi impomuje především p. Křiváček, kterého považuju za zajímavý, neotřelý typ herce. Příběh je založen na scénáři p. Körnera a z toho plyne i jedno mínus pro film - když člověk ví, jak dopadla jeho spolupráce s mistrem Vláčilem, přece jen Berhof nedosahuje těchto kvalit a mohl se vyšplhat ještě výš... Proto slabší 4*(10.10.2009)
-
stration
Mrazivý snímek, který ve mě zůstal ještě dlouho po jeho shlédnutí. Rád bych viděl znovu.(18.11.2008)
-
6thSun
Atmosféra mačistického poetična ala Kachyňa je velmi působivá, příběhový spád za tím ovšem malinko poulhává.70%(15.11.2010)
-
Terva
Jeden z nejlepších československých filmů 80. let, natočený podle stejnojmenné předlohy Vladimíra Körnera, dodnes zaujme propracovaným scénářem, kamerou, hudbou a hereckými výkony, zvláště pak Jany Brejchové. Scénář : Jiří Svoboda a Vladimír Körner. Kamera : Vladimír Smutný. Hudba : Josef Revallo(1.5.2011)
-
cariada
Dobré drama se smutným koncem.(3.4.2008)
-
fuckme
Svoboda v první polovině buduje působivou mrazivou atmosféru rozehranou v působivém prostředí bývalého hostince na samotě, zatímco ve druhé více sází na efektnost a výchozí situace se mu poněkud rozpadá a negraduje. Přímo se nabízí srovnání s Vláčilovým filmem Stíny horkého léta - zatímco Svoboda více sází na syrovost a prokreslenost postav i dobové souvislosti, Vláčil buduje dramatickou zápletku s průzračností žánrového filmu - přesto však je jeho film působivější v tom, že si od počátku udržuje čistotu záměru a dokonale naplňuje pravidla hry a přesto nabízí určitý nedosobní přesah. Zánik samoty Berhof spíše zůstává na svou dobu umně vystavěným psychologickým thrillerem s významnou vizuální stránkou, bez hlubší roviny, ta akorát probleskne v závěrečném rezignujícím aktu jeptišky v podání Jany Brejchové, jež opět dokazuje, že fanatické řeholnice jí jdou nejlépe. Za pozornost stojí i výkon mladičké Vančíkové, která zde vyniká dětskou přirozeností - její typ později bohužel spíše uškodil Prokletí domu Hajnů.(25.2.2008)
-
mortak
Zatímco Stíny horkého léta byly spíše symbolickým vhledem do konce války (mlčící zlo, tradiční sedlácká rodina se silným otcem, slabí opilci z města), Zánik samoty Berhof se snaží o realismus a o propracovanější charaktery postav. Svoboda dovede pracovat se světlem (prohlídka samoty strážníkem v noci), nebojí se násilí, ale nezneužívá ho. Často zabírá rozhovor zkrz otevřené dveře, aby vytvořil v divákovi dojem náhodně vyslechnutého rozhovoru. Problémem (u Kornera častým) jsou motivace jednání jednotlivých postav, které, ač vědomě jen naznačené, nikoliv dořečené, často nedávají smysl. Němci a Salome jsou přehnaně labilní - hrůza války spočívá též v tom, že se lidé chovají vcelku normálně, jen mimochodem ničí a zabíjejí. Ale Salome v jedné chvíli rodí telátko a hned na to je zase tvrdá jako skála, její svěřenci se pohybují v emočních extrémech, a to samé se děje i na české straně - například nová macecha je přehnaně smyslná. Jen Urlika je opravdu jako dítě ztracena v tom neznámem a nebezpečném světě.(19.1.2010)
