Reklama

Reklama

Podrobné vyhledávání

O princezně Jasněnce a létajícím ševci

  • Československo O princeznej Jasnenke a lietajúcom ševcovi
všechny plakáty
TV spot
69%
Hodnocení a fanklub
Pohádka
Československo, 1987, 87 min

Obsahy(1)

Jednoho rána nevyjde slunce, jenže králi se nechce vstávat a zabývat se problémem odloženého svítání. Vzápětí se na hrad dostaví Sluneční paní se stížností na čarodějnici z Černých lesů, která zabila a upekla jejího zlatého kohouta. Král sice váhá, ale rozhodne ve prospěch Sluneční paní. Kohout obživne, slunce vyjde, ale rozzlobená čarodějnice předpoví králi, že se Jasněnka provdá za usmoleného ševce. Princezně to pranic nevadí, ale králi ano, a tak nechá dceru zavřít do věže, aby kletbě zabránil. Mezitím čarodějnice potká v lese dva chasníky, kteří se přou, kdo z nich je ve svém oboru lepší. Dá jim materiál a lhůtu tří dnů, během níž má každý vyrobit to nejlepší, co dokáže. Kovářský tovaryš Ondra vyrobí železnou slepici, která běhá a snáší železná vejce, švec Jíra vyrobí z jemné kůže křídla a odletí. Když se dozví o princezně ve věži, vyletí na ochoz, aby se na ni podíval. Oba se do sebe zamilují, a když je přistihne král, podaří se jim v poslední chvíli uletět na Jírových křídlech. Žijí spokojeně v malé světničce, kde Jíra dělá boty a Jasněnka je prodává na trhu. Dcera čarodějnice Černava však začne Jasněnce její štěstí závidět, a tak ji unese a uvězní na svém hradu. Jírovi po princezně zůstane jen červený střevíček, který mu ukazuje cestu. Napije se však kouzelného lektvaru zapomnění. Podle kletby si vzpomene pouze tehdy, pokud najde něco, co nikdy neztratil. (TV Nova)

(více)

Zajímavosti (42)

Bathory (2008)

  • O zfilmování tohoto příběhu dlouho usiloval i režisér Zdeněk Troška. V roce 1995 poskytl tisku aktuální stav příprav (které, jak známo, nakonec vyšuměly do prázdna): "Poté, co o snímek projevili zájem američtí partneři, se situace celkem příjemně zkomplikovala a dnes už mám prakticky tři varianty obsazení. Na titulní roli kandidují Slovenka Kamila Magálová, Němka Gudrun Landgrebeová a Američanka Meryl Streepová (ta je zřejmě Čachtické paní i nejvíc podobná). Uvažoval jsem i o Ivaně Chýlkové, která by určitě byla skvělá, ale je na postavu paní Bátoryové, bohužel, příliš mladá. Američané si vyžádaly dva moje filmy, zřejmě chtěli zjistit, jestli jsem dostatečně důvěryhodný, tak jsem jim vybral Poklad hraběte Chamaré a O princezně Jasněnce a létajícím ševci. Musím říct, že měly velký úspěch. Američtí partneři ale nejsou nakloněni uvažovaným dvěma dílům film, raději by viděli snímek jeden, zato delší, klidně i 140-150 minut. S definitivní platností jsem se vzdal myšlenky popsat příběh co nejvěrněji, bez romantických příkras předlohy pana Nižnánského. Usoudil jsem totiž, že lidé znalí knížky by se cítili podvedeni. Navíc by to byl hodně, ale hodně drastický film." (NIRO)

Oto Ševčík

  • Scenárista a režisér Zdeněk Troška napsal po jeho smrti pro měsičník Cinema tuto vzpomínku: "No jo, to je taky pěkněj hajzl, ale zaplaťpánbůh to už není gestapák," liboval si Ota, když si přečetl roli zloducha Řimbucha. Na jaře roku 1985 jsem mu donesl scénář pohádky O princezně Jasněnce a létajícím ševci a poprosil ho o spolupráci. A tak jsme se seznámili. Natáčení ho moc bavilo, stále mám před očima jak stál ve vlajícím kostýmu na hradbách hradu Frýdštejna, díval se kraje a zpíval árii "... český národ nezahyne...". Jeho smysl pro humor, byť mnohdy řádně satirický, stavějící na věčném vztahu nevztahu Češi a Němci, byl pověstný. S nadhledem a sebeironií vyprávěl příběhy ze svého dětstv, jak byl vyloučen z Hitlerjugend, protože propadl z tělocviku, jak procházel nejrůznějšími školami a střídal zaměstnání, jak ho láska k divadlu a hudbě přivedla až k postu vyhledávaného režiséra a herce. Jeho noblesa, napůl vrozená, napůl hraná, stále dobrá nálada, klid, pohoda, to všechno se vybaví při vyslovení jeho jména. Byl neuvěřitelně vzdělaný, měl přehled o všem a vše vždy glosoval svým jedinečným nadhledem a humorem. Roli knížepána v pohádce Princezna ze mlejna si přímo hýčkal a bylo obdivuhodné, že mnohé - k jeho věku náročné - akce si zahrál sám. Každé ráno na place jsme se vítali zpěvem některé operní či operetní árie a hned byla skvělá nálada. Nikdy na nic nehudroval, vždy trpělivě čekal, až na něj přijde řada. Stále si něco pobrukoval, procházel se paloukem nad mlýnem, po hrázi rybníka, na kraji lesa a liboval si, že tady, v pohádce, je skoro stejně jako u něj na chalupě v Ledečku. Stále slyším jeho nezaměnitelný, hlasitý smích, srdečný a upřímný. Uměl se radovat ze života, z dobrého jídla a pití, byl vyhledávaným společníkem. Pokud vás vzal za svého přítele, byl jím každým coulem. Dovedl poradit, pochválit, ale i vytknout a říct svůj názor. Nikdy nerežíroval, pokud byl za herce. A když režíroval, jako herec věděl, co může od kolegů chtít. A chtěl vždy maximum. Naposledy jsme spolu večeřeli začátkem září na terase u producenta Františka Jandy. Pochutnávali jsme si na slovenských haluškách. Ota hýřil vtipem, šarmem a jen zářil. Nikdo z nás netušil, jakou nemoc nese v nitru... Žádný strach, sebelítost, zoufalství. Jen povzdech nad krátkostí života, nad nedokončenou prací, nad odchodem od všeho krásného na světě. Ota Ševčík, sám krásný člověk, krásná duše. (NIRO)

Boris Masník

  • Coby legendární figura české trikařské scény v roce 2008 komentoval její předchozí vývoj i samotné označení profese: "Když jsem začínal, byl jsem trikový specialista, potom trikový výtvarník a teď se ze mě stal supervizor vizuálních efektů, což je označení trochu krkolomné, nicméně asi opravdu nejpřesnější. Je zajímavé, že čím víc se technologie vylepšují, tím víc se naše profese zužuje. Kdysi, v samotných začátcích, kdy jsme všichni dělali všechno, byl název trikový specialista správný, protože člověk musel umět malovat, kreslit, fotografovat, animovat, pracovat se dřevem, plastem, kovem, obsluhovat kameru... Museli jsme trik od základu vymyslet a pak ho sami udělat nebo najít někoho, kdo by nám pomohl. Dneska díky počítačům můžete naprosto všechno, nesvazují vás fyzikální zákony, materiál, nic, jen peníze, čas a lidská fantazie, což je mnohdy mnohem horší než všechny fyzikální zákony dohromady. (...) Čím neomezenější možnosti máte, tím víc hrozí, že uděláte ptákovinu. To dřív nebylo. Když jsme například chystali Jasněnku, měsíc jsme seděli nad scénářem a dumali, co a jak udělat, případně co přepsat, protože to udělat prostě nejde. Na každý trik se zpravidla vymýslel zbrusu nový fígl. Dneska scénářem jenom listuji a říkám si: počítač, počítač, počítač..." (NIRO)

Reklama

Reklama