Slunce, seno, erotika

Ano, tenhle díl se určitému většímu podílu trapnosti nevyhnul, ale co se mně na něm líbí jsou ty charaktery dovedený až do krajnosti. Hloupost lidí, která tu hraničí až s neexistencí mozku, maloměšťáctví (nebo spíš malovesničkovství) a čecháčkovství, závist, pomlouvání a posazení se na prdel před kýmkoliv z "venku" a tím spíš ještě z Ameriky. Pomyšlení, že si koupím kompl a hned mi miliony spadnou do klína, že na německýho prodejce vybalím zuby po mamince a ten mi kompl dá před nastavenou pěstí, pomyšlení, že tak dlouho režimem zakazovaná a potíraná erotika nás dokáže přiblížit "vyspělejším" státům ze západu. Tenhle film není ani tak k smíchu, ale k pláči a to proto, že spousta lidí taková opravdu je a není to rozhodně zanedbatelná spousta (o čemž svědčí i sledovanost některých pořadů). No a finále, kdy Helenka provolává Evropě obavy, že se Češi už blíží, se všemi těmi slepičinci, rozvrtaným dvorkem, řvoucí žárlící novomanželkou, senilní babičkou v posteli, hádavýma lidma, pivama a se vším tím uboze trapným, co se v tomto dílu stalo hlavním hrdinům, ten konec je prostě jedním z nejsatiričtějších konců českých komedií. (09.11.2006)

Kamarád do deště 2, čtvrtí Básníci a Slunce seno erotika, to jsou tři nejzářnější příklady filmů trpících porevolučním syndromem (hlavně proto, že je lze snadno porovnat s předchozími díly). Tvůrci do nich za každou cenu cpou vše, co nová doba „umožňuje“, bez ohledu na to zda to to dané dílo vyžaduje. Hoštice vyrazí směrem Itálie, následně Itálie vyrazí směrem Hoštice, do toho nesmyslná (v obou významech) nahota a svobodné podnikání. Hnus jeden fialovej. Ale pod dvě hvezdy stejně nejdu.Tentokrát ale již jasně převažuje trapnost a nezachrání to ani jako vždy skvělá Růžičková. (19.02.2008)

Zdeněk Troška se stejně jako tisíce českých turistů vydal na (scenaristickou lehce lechtivou) prázdninovou cestu do Itálie. Vyrazil z Hoštic a jako Venuše se mu zjevila hned na šumavských mokřadech vnadná Helena Růžičková. Hoštická Venuše. Taková masovka, ta cesta na Jadran. Jenom je škoda, že to byla jen cesta imaginární, filmová, a že tam Zdeněk se svou filmovou suitou nezůstal... (i když pana Vondrušky či Jirky Lábuse by byla škoda...) Ale ptejme se takhle: Co bude dál? Náměty zjevně nejsou vyčerpány... Slunce, seno a zoofilie? (11.07.2007)

Prvý film, ktorý som videl od českého režiséra Zdeňka Trošku bol snímok z roku 1983 "Slnko, seno, jahody". Nebolo to zrovna podľa môjho gusta, ale ako tak som sa pri tom pobavil. Prostoduchá ľudová komédia. V rovnakom duchu sa nieslo aj pokračovanie z roku 1989 "Slnko, seno a pár faciek". Oba tieto tituly som ohodnotil dvoma hviezdičkami. No ale tretí diel "Slnko, seno, erotika", ktorý pán Troška natočil v roku 1991, sa mi zdal mimoriadne nepodarený, na rýchlo spichnutý a hodne trapný. * (17.05.2018)

"CO JE? ZAS ŇÁKEJ PRůSER?" Sérii SLUNCE, SENO... považuju za mimořádně kvalitativně vyrovnanou klasiku české lidové/buranské komedie. V trojce, na jejímž začátku se hlavní postavy podívají do Itálie a uzavře se tak kruh (komedie italské provenience tuhle sérii inspirovaly), je cítit značné podbízení se divákům v podobě erotického taháku a obsazení Dejdara a Kaisera, kteří se ale dle mého zcela míjí účinkem, ale pořád na to má. Na Helenu Růžičkovou a spol. je spolehnutí a opět tu padne několik geniálních hlášek. "JE TO HOLT BORDEL." (03.10.2007)