Slunce, seno, erotika

"Všechno bude! Čeká nás budoucnost, vo který se nám ani nesnilo. To jasně vidim. Zemský ráj to bude na pohled. Budoucnost šťastná, tři auta tady budou stát, bazén s klimatizací a telefon si necháme zavýst až do maštale. A celej svět se bude divit co my češi jsme zač! My už se neztratíme a kór teď ne, když stojíme jednou nohou v Evropě!" (30.03.2013)

Kamarád do deště 2, čtvrtí Básníci a Slunce seno erotika, to jsou tři nejzářnější příklady filmů trpících porevolučním syndromem (hlavně proto, že je lze snadno porovnat s předchozími díly). Tvůrci do nich za každou cenu cpou vše, co nová doba „umožňuje“, bez ohledu na to zda to to dané dílo vyžaduje. Hoštice vyrazí směrem Itálie, následně Itálie vyrazí směrem Hoštice, do toho nesmyslná (v obou významech) nahota a svobodné podnikání. Hnus jeden fialovej. Ale pod dvě hvezdy stejně nejdu.Tentokrát ale již jasně převažuje trapnost a nezachrání to ani jako vždy skvělá Růžičková. (19.02.2008)

,,Kam jsme to dobudovali, to už víme. Teď mi poraďta co s tím budeme dělat... ! '' ---- Z těchto filmů Slunce, seno - mám trochu hrůzu. Přišly po geniální Vesničce střediskové a ve srovnání s ní působily Jako písně skupiny Duo Yamaha vedle koncertu Leonarda Cohena. Jenže jak plyne čas a točí se pod příkrovem - české komedie - čím dál větší zvěrstva, člověk je pomalu vděčný za cokoliv. To jsem si teď s odstupem uvědomil právě u reprízovaného třetího dílu z Hoštic. A tak se trochu bojím doby dejme tomu za 10 let, kdy si s chutí pustím večer Kameňák 5 a budu se u něj dobře bavit. Trojka sena navazuje samozřejmě na předchozí eskapády všech těch vesnických lidiček, tentokráte se však jede do Itálie. Severní Itálie se v devadesátých letech stejně jako kdysi ocitla pod mohutnými nájezdy. Nebyli to barbaři ale Karosy plné našinců. Snaha šetřit každou Liru byla značná a tak řada rodin jela kompletně vybavena jídlem tak, že kdyby autobus ztroskotal na pustém ostrově, dalo by se v klidu přežít určitě půl roku bez nutnosti se omezovat. Troška to samozřejmě do filmu dobře vpálil, stejně tak naší snahu přiblížit se najednou tomu západu a srovnat těch 40 let rozdílu. No Dejdar s Kaiserem v roli Italů, to už bylo opravdu hodně špatně, ale pár hlášek ve filmu (Táto, ty jsi se zul? - Ale jen trochu...) bylo dobrých a Růžičkové nakonec vybojovaný svetr asi utkví v paměti každému... :-) . Takže já dávám za 3 řízky, doma v sádle usmažený ! * * * (04.04.2019)

Treti dil uz sice neni tak nabusena sranda jako prvni dva, nicmene porad se jedna o perfektni komedii a dustojne zakonceni trilogie. Akorat mi prislo, ze z ty Italie slo vytezit vic. Jinak opet vse pri starym, stejny obsazeni, takze dokonaly, perfektni hlasky a super vtipy. Navic tu je i par nahejch zenskejch. Lepsi 4*. (05.12.2007)

Prvý film, ktorý som videl od českého režiséra Zdeňka Trošku bol snímok z roku 1983 "Slnko, seno, jahody". Nebolo to zrovna podľa môjho gusta, ale ako tak som sa pri tom pobavil. Prostoduchá ľudová komédia. V rovnakom duchu sa nieslo aj pokračovanie z roku 1989 "Slnko, seno a pár faciek". Oba tieto tituly som ohodnotil dvoma hviezdičkami. No ale tretí diel "Slnko, seno, erotika", ktorý pán Troška natočil v roku 1991, sa mi zdal mimoriadne nepodarený, na rýchlo spichnutý a hodne trapný. * (17.05.2018)