Hamlet

Nevadí mi novátorské pojetí. Vadí mi, když je novátorské pojetí v zajetí starých forem. Kenneth Branagh je jistě shakespearovským hercem a znalcem par excellence, ale tady šlápl naprosto vedle. Z temné hamletovské atmosféry nezůstalo v jeho pojetí ani zblo, zato teatrálnosti tam byla přemíra. Jak civilním se vedle něj jeví Sir Olivier i Mel Gibson. Velká škoda. Jak zajímavé bylo zasadit děj přímo do království dánského a jak zbytečné... (18.11.2015)

Miluju Shakespearovu tvorbu, převážně jeho tragédie a Hamlet je jedna z mých nejoblíbenějších a co se K. Branaghovi povedlo, to je skutečné veledílo, takhle mistrně převést Hamleta na stříbrné plátno to se jen tak nevidí, emoce byly ždímány až na samý okraj... neskutečně naplňující, dokonalé po všech směrech. Být, nebo nebýt? Tak se musím ptát! Je důstojnější trpělivě snášet kopance, rány, facky osudu, nebo se vrhnout proti moři útrap a rázem všechno skončit? Zemřít, spát! Nic víc. Ten spánek uspí bolest srdce, ukončí všechna trapná trápení lidského těla. Jaké větší přání by člověk mohl mít? Spát, zemřít, nebýt. Ve spánku snad i snít. Tady to vázne. Jaké sny zjevují se po smrti, když vyvlékli jsme se z tělesných pout? Při tomhle couvnem. Tahle okolnost nám prodlužuje dlouhé přežívání. Protože kdo by strpěl krutost světa, svévoli tyranů a posměch blbců, zhrzenou lásku, nedobytné právo, nadutost úřadů, zavilost malých, s níž ničí všechno, co je přerůstá, kdo by to snášel, kdyby stačilo jen jednou bodnout a mít rázem pokoj? Kdo by dál nesl těžký náklad žití, necítit strach z čehosi po smrti, z neznámých krajů, odkud nikdy nikdo se dosud nevrátil, strach, který nám svazuje ruce a nutí nás žít, jak nechcem, místo vznést se do neznáma? Tak myšlení z nás dělá zbabělce. Vždyť plnokrevné odhodlání dlouhým rozumováním chřadne, ztrácí dech, a co mohlo být útočné a rázné, se najednou jen pomotá a zmate, až z toho není nic. Tiše, jde sem půvabná Ofelie. – Vílo, vzpomeň v modlitbách na mé hříchy. (15.06.2015)

Čtyřhodinový kolos, který se Kennethu Branaghovi neozpadl pod rukama, plus nikdy neselhávající hudba Patricka Doylea. Nesmrtelné verše o hledání smyslu života a touha pomstít jednu neomluvitelnou vraždu. Člověk může mít ze začátku problém se zařazením do doby 19. století, což se nejvíce odráží v kostýmech, ale jakmile zazní Duchův monolog, má mě Branagh v hrsti až do konce. Viděno poprvé a obrovské překvapení. (13.02.2022)

pokoril som 4-hodinový film plný staro-anglických výrazov s bláznivou kadenciou slov a musím povedať že som ohromený...vynikajúci herecký koncert, úžasné kostýmy a výprava, prekrásna hudba, cítil som sa ako v divadle, scenár sa veľmi výrazne drží divadelného originálu, prešpikované emóciami...Shakespeare bol génius a Branagh je tiež :) (22.08.2012)

Kenneth Branagh opravdu pojal každou ze svých shakespearovských adaptací úplně jinak. Tentokrát je vše přiznaně teatrální, od jevištního rozestavení herců v mnoha scénách až po herecké výkony samotné. Výborné je samozřejmě herecké obsazení, přičemž počet pidiroliček obsazených hvězdnými tvářemi ukazuje, jaké jméno si režisér udělal. Přiznávám, že jsem se bál čtyřhodinové délky, ale ukázalo se, že zbytečně. (13.02.2022)