Koncert na konci léta

Já myslím ,že téma bylo Vláčilovi něčím blízké. Dá se za ním vidět jistou paralelu s tehdejší dobou. Ano poetika ,kterou Vláčil oplývá v jeho starších snímcích se vytratila ,ale tehdejší doba už byla taková. Poetika nebyla v módě a spíše šlo o jasný a přímočarý děj a bylo umění skrýt do filmu jakékoliv poselství a bylo umění nenatočit propagandu. Na tehdejší dobu 80 let šlo o nadprůměrný snímek. Ale mě berte s rezervou ,protože já bych na Vláčila nedala dopustit. (07.12.2008)

Tk já na to koukám a pořád si říkám, že je to téma tak divně uchopený, temný až depresivní. Ve vzduchu pořád něco visí a ten způsob vyprávění docela náročnej na pochopení. A v titulkách na konci zjišťuju, že to natočil Vláčil. Tak to už jsem doma. Film rozhodně není rozmarnou obrozenecko čtverylkou, spíš takovou neklidnou hodinkou ze života velikána. Ale je to dělané z lásky k hudbě a já jsem díky tomu zase Dvořákovi o trochu blíž. 80% (26.01.2014)

František Vláčil natočil pekný film o výbornom skladateľovi. Hudba vo filme bola úchvatná. Pan Vláčil si obsadil do filmu výborných hercov. Josef Vinklář je tu pravdivý a moc pôsobivý. Páčili sa mi aj herecké party J.Hlaváčovej a F. Němca. Film by som hodnotil 3 hviezdičkami, ale ešte jednu som prihodil ako pamiatku na hercov , ktorí si hrajú už niekde inde.... Filmu dávam 75%. (09.09.2013)

Souběžně s Peterem Shafferem se na sklonu sedmdesátých let navrací k osudovému vztahu Wolfganga Amadea Mozarta a Antonia Salieriho také Zdeněk Mahler a na ose ikonického sváru uměleckého génia a epigona, analogie vzpomenutého vztahu, důvtipně rekonstruuje životní příběh Antonína Dvořáka, který jinak skládá jako mozaiku epizod, anekdot, okamžiků. Neobyčejně „čtivý“ imaginární portrét se skvělým Josefem Vinklářem, jenž nejvyšší měrou poutá pozornost a zastiňuje ostatní herce, se ve své půli rozetne schematickou scénou, v níž cynický a hloupý šlechtic střílí holuby. Jako by se i v tomto konvenčním, nenápaditě snímaném a v podstatě nevidomém snímku, který by se dal odrecitovat…, musel klíčový režisér české nové vlny výslovně přihlásit k tomuto svému estetickému východisku a nechává herce holuby skutečně usmrcovat. Neschopnost vyslovit se jinak než – doslovně, (zdánlivě) osudově či božsky? Náhle vše, co jsem dosud přijímal jako úlitbu osvojenému jazyku, odhaluje svou vlastní papírovost: rámec, masky, (ne)stárnutí, mozaika… PS: Když jsem před pár měsíce držel v rukách Dvořákovy rukopisné notové partitury, cítil jsem přes rukavice mnohem víc než v této esteticistní retuši… a ani jsem se nemusel snažit. (10.02.2018)

"Variace na dvořákovské téma," hlásá titulek na začátku filmu. Co si pod tím představit? Dvořákův životopis samozřejmě ne. František Vláčil podle scénáře Zdeňka Mahlera natočil prazvláštně atmosférický film, který na základě skutečných epizod ze života našeho nejlepšího skladatele vypráví o lecčems. O lásce, o boji nadaného člověka s vlastními pochybami i pochybami jiných, o dobru a zlu, o bohu i ďáblu... Josef Vinklář je v hlavní roli vynikající a film je vůbec plný skvělých herců, kteří ale až na výjimky nedostanou příliš prostoru. Scénář se mohl vyvarovat několika zbytečně pomalých částí a z postav, které hráli František Němec a Jiří Bartoška, nemusel (i když to byl očividně záměr) dělat takové pekelnické karikatury. Takhle člověk skoro čeká, kdy přestanou skrývat rohy a spolu s Dvořákem zmizí v oblaku dýmu a síry. (02.03.2013)