Stíny horkého léta

Další z velmi vydařených děl Františka Vláčila pojednává o tom jak skupina prchajících nacistů násilně obsadí statek Ondřeje Barana. Ten je nucen se o ně starat, jelikož mají nacisté jeho rodinu jako rukojmí. Příběh diváka stáhne a ke konci není nouze o napětí. Vláčil také dokázal geniálně zachytit těžký život sedláků na statku, stejně jako rozpálené pastviny ve spalujících letních dnech. Vláčil měl šťastnou ruku na herce. Kukura i ostatní hrají úžasně. Například bělovlasý Bartoška se zde uvedl dobře, i když celý film ani nepromluvil. O atmosféru se také stará tísnivá hudba Zdeňka Lišky. (10.01.2007)

O pozitívach filmu výstižne popísali iní. Dodávam dve poznámky. 1. V komentároch som sa dočítal, že ide o alegóriu, hoci ja som film takto širokospektrálne nevnímal. Ale ak aj film je alegóriou okupácie ČSSR cudzími vojskami, tak potom celkom iste je zároveň alegóriou znárodňovania a zdruštevňovania, vykonávaného často hulvátmi bez spôsobov a vysvetľovania (mlčiace zlo). Druhá poznámka - počas návštev Ukrajiny často navštevujem miestne múzeá, no a na západnej Ukrajine som našiel minimálne dve (bývalé izby revolučných tradícií), kde je veľká časť expozície venovaná pamiatke Stepana Banderu - podľa tam dostupných archiválií a popiskov - historického nezlomného hrdinu, symbolu nacionalizmu a boja proti boľševizmu. (18.02.2013)

Mistrovské dílo Františka Vláčila, ve kterém rozehrává takřka antickou tragédii odvahy, zodpovědnosti, zoufalství a statečnosti. Ondrej Baran je postavou, jež je se všemi těmito stavy konfrontována a musí ukázat, co v ní vlastně je. Příběh je více než symbolistický a přesto nepůsobí nikterak nerealistickým dojmem. Za nejgeniálnější Vláčilův počin zde považuji charakteristickou málomluvost, která je nejpřiznačnější pro pětici banderovců (zajímavě zamaskovaný Jiří Bartoška, Karel Chromík, Augustín Kubán, Zdeněk Kutil a Gustav Opočenský), jež za celý film nepronese ani slova a dorozumívá se pouze skrovnými gesty. I mluva, která je tu použita, zní zas z úst horalů neuvěřitelně nepřítomně a archaicky. Juraj Kukura tu pak odehrál snad svůj největší part celé kaiéry. (28.12.2004)

Film, který asi není pro každého, ale když sedne, tak fakt sedí. Pomalé, vleklé drama, pomalu se sunoucí k tragickému konci, který divák tuší každou minutu filmu. Těžká doba, těžký film. Drama jednotlivce, nutnost se rozhodnou ve chvíli nejtěžší. Hrdinství nespočívá ve vykřikování v putyce, ani ho nenajdeme pochodujícím davu, ale v člověku, který zůstane sám tváří v tvář přesile. Takoví hrdinové přežívají v legendách, točí se nich filmy, takovými chceme od mala být i my sami. Jenže až ta chvíle jednou přijde, dokážeme to? (17.04.2011)

Vláčil "uměl" poezii a filosofii, vyjadřoval ji obrazem a příběhem, ale realistické násilí mu nikdy moc nesedělo. Mlčenliví banderovci vyjadřující čisté zlo (nemají minulost, ani budoucnost - jsou podobni moru, který přijde, zabíjí a najednou je pryč - viz Albert Camus) působí spíše mechanicky - zločinecké obličeje, kříže na prsou a zbraně v rukou; rodina je naznačena jen schématicky - bojovný syn, vyčkávající otec, žena se strachem v očích; a hlavně pokus o rvačky ve tmě, kdy jsou údery Kukurovy pěsti podbarveny Liškovou hudbou - všechno to dohromady zní falešně a chtěně. (11.12.2009)