Cesta z města

Útěk z civilazičního shonu k přírodě, ke skromnosti. A Tomáš Vorel umí o tom báječně, i když trošku naivně vyprávět. Pravda, každému nemusí vyhovovat mile praštěná sklepácká poetika, a Vorlův poněkud nezvyklý styl vyprávění, což ale není můj případ. Jediné, co mi nesedělo, je nevhodně vybraná představitelka hlavní ženské role. Její herecká topornost hodně vadí. (20.04.2003)

Téma podobné filmu Víta Olmera Co je Vám doktore?. Atmosféra doby je v obou snímcích podchycena skvěle. Každodenní otrocká nutnost přežití v přetechnizovaném světě nutí k útěku, znám(e) to. Chceme někam, kde se neměří čas, kde je jednoduše přes den světlo a v noci tma. Hodinky odložíme do hnoje, mobil do rybníka, a začínáme žít, ne jen přežít další den. Osobně bych uvítal, kdyby se film zaměřil ještě více, ne-li jen a pouze, na Markétu, úžasná divoženka, žena, po kterém toužím a také její přírodní filosofii i celkovou atmosféru bylinkové chaloupky. Naneštěstí do toho režisér Vorel zasazuje své klasické nešvary. Obsazení svého potomstva, sebe samého či starých kamarádů ze své prvotiny, čímž vytváří spoustu zbytečných a atmosféru narušujících postav. Nedokonalý umělý dabing, chvílemi přetažený humor a vcelku jednoduchý scénář. Zápory jsou ovšem vyváženy perfektními plusy. Houbový výlet u ohně, groteskní písně, anglo-česká mluva, a hlavně překrásná melodie, doprovázející celý film. Melodie, ve které je ona atmosféra venkovského poklidu cítit dokonale. Je to rozhodně moje hvězdička navíc, stejně tak si jí zaslouží i ústřední milenecká dvojice. (29.09.2012)

Kdysi jsem žil v Praze, teď skoro na vsi. V obou těchto částech naší země žijí lidé, nicméně spolu nemají mnoho společného. Na tomto, ale i jiných kontrastech je založen Vorlův film. Hanák hraje magora, kterému práce vzala rodinu, štěstí i rozum. Je drcen soukolím času, peněz a studenosti života v Praze, ale v podstatě si to ani moc neuvědomuje. Náhodné setkání s lidmi na venkově v něm vyvolá pocity, které rozezní jeho zpuchřelé struny bytí naplno. Na světě jsou lidé, kteří ho vnímají jinak než po pracovní stránce, ženy s ním mluví a nechtějí po něm jen výživné atd. Zjišťuje, že co člověk to originál, a že s lidmi tráví čas rád. A je to velká sranda. Přestože by na venkově rád zůstal, ustřihnout vazby není tak snadné, vždycky se najde nějaké "ale". A tak i náš hrdina klopýtne a musí se vrátit zpět do města, zbořiv za sebou ten domeček štěstí, ve kterém se snad poprvé našel. Epizodka rebelství skončila a jsme zase zpátky v kanclu. A přece, přece tam něco zůstalo. Naděje. Naděje, že za zdí kanclu je něco jiného, něco, co bylo a mohlo by zase jednou být. Tohle je jen velmi základní osa filmu, kterou rozvíjí řada pitoreskních postav, dávající filmu rozměr parodie, komedie a grotesky. Lidský rozměr ale zdaleka nevyprchává, a to je dobře. Ať žije Divadlo Sklep! (05.01.2010)

Eko bio druidsko šamansko new age alternativní úlet Tomáše Vorla... to zcela bez debat je. Ale je to úlet tak důkladně a důsledně vytvářený, že je to svým způsobem působivé. Zejména pokud jde o vizuální stránku filmu je to značně svébytná záležitost, a je - kdyby nic jiného - ve své ujetosti zajímavá. Jen se nějak nemůžu smířit s tím jak je tu to "nastavování zrcadla" naší bláznivé rádobyinformační a rádobysvětové společnosti cpáno do popředí těmi nejprimitivněji srozumitelnými prostředky. O tom, co se vám bude režisér snažit sdělit, máte díky názvu filmu jasno po deseti minutách, zbytek si dejte podle toho, jestli vás Vorlův styl oslovil (houbičky apod. nejsou na škodu, ostatně si na nich frčí i hrdinové filmu), nebo jestli máte kinematograficky výzkumné choutky a chcete si říct, že "jste to viděli". Pro mě to není nic víc než kuriozita... 60% (13.04.2014)

Slovy božského Marlona: "Hrůza, hrůza." Neskutečně divnej výkon Barbory Nimcové, klasicky (rozumněj nudně a trapně) ujetá postava Skořepky, Hanákův výraz vykulvoč, představa ideálního života na halucinogenním venkově a naivní story navrch. Je tam ovšem jedno místo, kdesi za polovinou, jedno jedinný vtipný místo, kde Hanák trefí Vorla jabkem. Do čela. To jsem se zasmála. (28.08.2011)