Horoucí srdce

Existenciálně interpretovaná Němcová jak scénářem F. Pavlíčka (velkého milovníka osobnosti a díla Němcové), tak konečnou realizací (Vávra, Tusar) s kongeniální Srnkovou hudbou, ladící impresionisticky poklidnému tempu filmu. Herecké výkony dobově špičkové (hlavně Ráž a Bohdanová, i Lukavský není neuvěřitelný), takhle to už v 70. letech moc nešlo, neřku-li dnes. Pouze závěr s Havlíčkovým pohřbem mi přijde moc rychlý a k civilistnímu předešlému pojetí tolik neladící. (14.09.2013)

O rok dříve, než se výrazněji prosadili představitelé nové vlny (Forman a Chytilová) a než scénáristicky debutoval Jaroslav Dietl širokoúhlým snímkem CESTA HLUBOKÝM LESEM, natočil pedagog novovlné generace svůj první film o Boženě Němcové - a na širokoúhlý formát! Asketicky laděné dílo, které nedává na odiv emoce, je pozoruhodné svým stylem, kdy je kompozice záběrů výtečně uzpůsobena možnostem širokoúhlého formátu, a tak je valná většina scén snímána ve velkém celku a pracuje se s více (někdy až třemi) plány najednou. Vše je podřízeno okázalému stylu (rozmístění herců v mizanscéně, které odpovídá obrazům v galerii, jíž procházejí Karel Havlíček Borovský spolu s Boženou Němcovou, po velkolepou výpravu, akčnost převážně statických záběrů, ve kterých se neustále něco nebo někdo hýbe, a kostýmní přešlechtěnost). Pokud se chcete kochat stylem a dokážete prominout, že zábavnost Vávrových filmů je přímo úměrná míře fabulace historického námětu, jděte do této mramorizace spisovatelky Boženy Němcové... ale jen na velkém platně! (01.12.2009)

Horoucí srdce je hodně ambiciózní, v jednotlivostech zajímavý film, ale místy je to až Vávry nehodné ve své didaktičnosti a banálnosti. V pokoji Němcové jsou rozvěšeny svaté obrázky Tyla, Borovského a Sandové a podle jejich výjimečného statusu je k nim také přistupováno. Ale hlavní problém vidím ve vykreslení kroužku kolem Boženy Němcové, prapodivnou kárnou postavou je Karolina Světlá (Blanka Bohdanová), J. E. Purkyně (Zdeněk Štěpánek) jakoby vypadl u učebnice, ve změti kostýmů je také Bendl (Munzar), Borovský (Holý) a Podlipská (Gýrová)... Němcová Švorcové je nejživotnější ve společných scénách s Němcem Lukavského na Slovensku. Nicméně navzdory době, kdy se rapidně mění styl českých hraných filmů to mohlo dopadnout mnohem hůř. A Vávra svůj dluh této oblíbené látce splatil bohatě v Příběhu lásky a cti (1977) a ve Veronice (1985). (09.11.2020)

Vávrova Němcová je neskutečně silná a hrdá ženská, kterou bychom v dnešní době potřebovali jako sůl. Nějak jsme si zvykli, že nepotřebujeme národní hrdiny, natož národní hrdost. Hrdiny zastoupí idolečky na jednu kratinkatou sezónu a hrdost si projevíme skandováním jmen sportovců, kteří právě vyhráli nějakou medaili. Vávra silně zidealizoval pročeské okolí Němcové, ale to vůbec nevadí, ani nevadí vynechání roztržek mezi manželi Němcovými. Švorcová ztvárnila živoucí Němcovou, zřejmě jednu z nejlepších, které se kdy dostaly na filmové plátno. (20.02.2012)

Obsazení Jiřiny Švorcové do hlavní role byla větší chyba, než jsem čekala. Nepatřím sice k těm, kteří se ukájejí představou, jak se smaží v pekle, a dokonce si myslím, že byla zamlada docela hezká, ale jako Božena Němcová mě nepřesvědčila. Hází jeden trpký úsměv za druhým a všechny činnosti vykonává tak pětkrát pomaleji než normální člověk. To asi mělo působit důstojně, ale nepůsobí. Je pěkné, že oproti životopisným filmům z 50. let je tento o poznání modernější a v pojetí hrdinů kontroverznější – hlavně pokud jde o spisovatelčiny přátelské a jiné vztahy s muži. Josef Němec v podání Radovana Lukavského celkem žije. U těch ostatních mi ale občas nebylo jasné, co s nimi Božena vlastně má nebo měla. Myslím si, že její památka by unesla i odvážnější a dějově atraktivnější film. (07.07.2012)