Veronika

"Podívejte ta nevinná tvář. Co by ji mohlo tížit?" Příběh o tom, jak jednoduše se může někdy člověk dostat do spárů "ďábla". Hlavní postava filmu Veronika je sice trošku naivní dívka, zároveň je však ve velmi tíživé existenční situaci. Obojího dokáže rakouský policejní ředitel hravě využít. A pro Veroniku již není cesta zpět. I když Tatjana Medvecká není v roli Veroniky rozhodně špatná, nejsilněji z celého filmu na mě zapůsobila Jana Hlaváčová coby Božena Němcová. Její výraz byl neskonale oduševnělý a v jejích očích bylo něco přímo nadzemského. "Krásná to žena," říká paní kněžna o babičce ve stejnojmenném románu Boženy Němcové. "Krásná to žena," chce se mi říct po zhlédnutí tohoto filmu o Boženě Němcové i o její představitelce (20.04.2017)

Pět let před Troškovým ZKOUŠKOVÝM OBDOBÍM se Otakar Vávra vrátil k životu Boženy Němcové, který už dříve mramoralizoval v HOUROCÍM SRDCI, aby podvrátil nejenom legendu kolem inspiračního zdroje pro literární postavu babičky, ale aby si navíc uzmul i prvenství "prvního českého (československého) filmu s homosexuální tematikou"._____ Již ze samotného názvu je patrné, že hlavní postavou není Božena Němcová, vylíčená jako feministka, ale naivní lesbička Veronika, jejíž optikou sledujeme veškeré dění. Zvolená optika nahlížení ospravedlňuje patetičnost a sentimentálnost celého díla, zjednodušující pohled na mužské autority, které jsou vylíčeny vávrovsky karikovaně, a prostoduchost dialogů. Ta postava přece taková je, myslí a mluví tak; film je "pouze" důsledný ve svém konceptu. Taťána Medvecká navíc hraje mimikou, očima, držením těla... a škodí jen nadužívání voice-overu._____ Výsměch, který Veronika i VERONIKA vzbuzuje, je dán divákovou mentální i sociální převahou nad postavou, což pro mnohé stačí k odsudku. (Čapkovská adaptace KRAKATIT ztvárňuje paranoiu a schizofrenii hlavní postavy vysokými uměleckými prostředky, zatímco viktorkovská variace záměrnou jednoduchostí sklízí negativní hodnocení, ts, snobové.)_____ Navíc se jedná o jeden z mála Vávrových snímků, který není ideologicky problematický a dobově podmíněný, protože se nehraje na pravdu prostřednictvím faktografických titulků se jmény postav či se neodkazuje k pramenům pro posílení zdání pravdivosti. Přesah není podmíněn ideologické doktríně, naopak se naráží na to, že v normalizaci někteří nemohli tvořit, resp. se museli autocenzurovat či publikovat pod pseudonymem. A i když odhlédnu od narativní strategie a ideologie (a raději se nebudu zabývat problematickým vyobrazením lesbické hrdinky), zůstává mi realizačně velice zdařilý, bohužel zapadlý Vávrův opus, u kterého nechybí ani povinná davová scéna. P.S. "Boženo, nekaž děti." (30.11.2009)

Řemeslně solidní výkon, obsahově velmi temný a neutěšený film, ideově zcela v duchu komunistické černobílé optiky o zlém Rakousku, zlé buržoasii, zlé katolické církvi a prohnilé morálce. Proti praktikám takové komunistické Stb byla ovšem rakouská tajná policie doslova beránčí, to jen tak na okraj... Celkový dojem: 70% (10.03.2011)

70% Nač to zastírat, drtivá většina Vávrových filmů je pro mně synonymem nekoukatelné nudy a mám tak problém přistupovat k jeho snímkům, které jsem dosud neviděl, nezaujatě. První záběry Veroniky ve mně vzbudily dojem, že to bude zase to samé, že tu zase bude jediným výrazovým prostředkem transfokátor a tak dále. Pak Medvecká poprvé uslyšela o Boženě a začala svůj obličej tvarovat do nových a nových podob. Tak mimicky zahranou postavu (místy hodně přehnaně) jsem snad ještě neviděl. A co teprve, když se poprvé setkaly tváří v tvář a panna Veronika k Božce zahořela lesbickou láskou... Pomiňme oblíbené defilé historických postav (tentokrát zastoupených hlavně J. V. Fričem, ty další jsem neznal), upozorněme na zajímavě obsazené role dětí paní Barunky, rozené Panklové (Dana Morávková a "Jiříček" Strach) a ukončeme naše rozplývání nad přerodem Veroniky - Medvedské se její osamělé horečnaté povalování na posteli podařilo svým obličejem sehrát tak, že v tu chvíli vypadala jako někdo úplně jiný. Respekt k ní a zasloužených 70% procent, i když ke konci se humorné momenty spíše vytratily (idylka s bánícím Fričem (Preiss) a Hlaváčovou vískající Bartošku přišla už na konci druhé třetiny). (30.11.2009)

Naprosto amatérská příšernost, podobna impotentní televizní papundeklové režii těch let běžné. Zajímalo by mě, proč Vávra vykreslil národní obrozence jako partičku skoro normalizačních androšovských mániček... možná to udělal schválně? Nebo jinými slovy: Nemůžu brát vážně slova o lásce, kráse, vlasti a podobných věcech od jedné z nejvíce se kurvící* postavy československého filmu (viz komentář woodyho k Dnům zrady I.) Patos tu teče proudem, stejně jako slzy smíchu diváků. Hvězdu za hudbu Otmara Máchy. * Ve většině národních kinematografií se najde vždy nějaký tvůrce(tvůrci) schopni točit pro kohokoliv cokoliv. Např. v Rumunsku je to bezesporu Sergiu Nicolaescu, další se jistě najdou téměř všude. Tento přístup pracovně nazývám migrujícím se kurvením, ovšem neplést s migrujícím neorealismem! (01.12.2009)