Komediant

Film je vzdorem pověstného "Inter arma silent Musae". Naštěstí zde múzy nemlčely a odvážně stojí ve větru vražedných hrůz třicetileté války. Poezie divadelních her v kontrastu s krutostmi 17. stoleti asi neuspokojí vyznavače akční tvorby naší doby, nicméně, ocenilo ji i dobytčí obecenstvo tehdejší společnosti? (23.01.2015)

Slabší až nudný námet o kočovných divadelníkoch - komediantoch, ktorí sa pre zmenu pokúsia o nekomedionálnu hru. Romanticko-dramatická veršovaná hra Romeo a Júlia je po textovej stránke komplikovaná aj pre dnešného diváka, nie to ešte pre toho zo 17. storočia a tak nie je divu, že neslávi uspech. A to sa dá povedať aj o slabších hercoch, menej o filmovej atmosfére. Zaujímavé je na tom iba zasadenie do obdobia 30-ročnej vojny, ktorá vtedy Európu sužovala. (23.09.2017)

Obávám se, že Vávrovi se tehdy asi každý bál říct, že scénář potřebuje přepracovat a šikl by se pořádný dramaturg jakožto oponent. Protože ten námět o múzách, která by ve válce mlčet neměly, že hrůza se dá porazit krásou a láskou, ten je hodně silný. Ale zpracování je mizerné, herci hrají strojeně, deklamují, jejich role jim nevěřím. Teda kromě Veškrnové, ale ta tehdy ukazovala nejen kozy na potkání. Zazní tu pár zajímavých myšlenek (třeba za celou dobu neuvidíme Švédy, ale naši zběhlí vojáci se dopustí mnoha mordů a loupeží), jenže je to pohřbeno pod hromadou balastu a přehnané patetičnosti. Navíc se vlastně v poslední čtvrthodině ani k původním postavám nevrátíme, což hodně zamrzí, chtělo to nějaké zakončení u všech příběhů. Kamera, výprava, lokace, vše skvělé, ale žel celek se rozpadá na kusy a nefunguje. (10.02.2023)

Mám rád historické filmy, takže je většinou i cíleně vyhledávám. Tenhle jsem viděl víceméně náhodou v TV. Nelituju toho, byť příběhová linka o kočovných hercích mě nijak výrazně nezaujala a celý film působí dosti televizním dojmem. Co mě totiž zaujalo hodně, je vykreslení oblastí, jimiž se s plnou intenzitou přehnalo dění třicetileté války, hlavně v podobě řádění demobilizovaných žoldnéřů (tzv. Hundlédrů - blíže např. v tomhle vynikajícím filmu). Mimochodem, žoldnéřské armády byly zhusta nebezpečnější civilnímu obyvatelstvu než nepříteli a obyvatelstvo se obávalo svých - tedy císařských - zcela stejně jako třeba Švédů. Většinou zcela oprávněně. Poučení vedlo po roce 1648 k systému pravidelných armád. (09.08.2008)

„Lidi prostě tací nejsou. Jdou si jen za svým vlastním prospěchem, aby si zabezpečili živobytí, ale lásce se vyhýbaj.“ O zajímavé úvahy a myšlenky v tomto filmu určitě není nouze. Ústřední příběh o prosazování Shakespeara v českých kočovníckých kruzích v 17. století dokáže též upoutat a samostatnou perličku tvoří sehrané představení s královskou účastí, s nečekaně obráceným výsledkem à la Úžasný propadák. :o) Jen ty herecké výkony na mě až na výjimky (výborná, uzemňující Jana Hlaváčová) působily i mimo jeviště trochu ochotnicky a strojeně na to, aby mě víc pohltily. Zejména z mladého Kaisera jsem přílišný zápal o hraní a neochvějné prosazování vysněné hry moc necítil a snad až na dvě scény mě jako komediant s velkým srdcem a touhou pro lásku a sebeobětování moc nepřesvědčil. Pochvalnou zmínku si určitě zaslouží Jiří Adamíra, který má ve filmu jen dvě vlastní scény, ale během první dokázal vykřesat z pouhého začtení se do hry jednu z nejnapínavějších scén filmu a podruhé se v nečekaném převleku postaral na oplátku o ty nejhumornější momenty. Otakar Vávra jako režisér filmu budí dojem, že to nejlepší má už dávno za sebou, jakoby se zmohl jen na rutinnou inscenaci, aby v poslední třetině překvapil skvostnou (místy až horrorovou) atmosférou v několika scénách... žel zrovna v těch, které jakoby do filmu byly vloženy nahodile a na chvíli film přesunou od (nezáměrně) komického představení do krutého dění třicetileté války o pár metrů dál, aby se pak Vávra oklikou přeci jen vrátil k tomu Shakespearovi a některé motivy zahodil. [65%] (11.02.2023)