Společnost mrtvých básníků

Je to o tom vymočit se konformitě do obličeje. Je to o tom najít odvahu a rozvázat ty provazy co škrtí, jen aby člověk následně udělal krok do neznáma. Je to o přirozenosti, která zdaleka nemusí být nejlepší a bezpečná, ale rozhodně krásně voní a osvobozuje. Náhubkujeme se navzájem námi vytvářenou společností již od narození. Bez kultury bychom sice byli rychle vymírající banda sebevražedných a zranitelných sólo zvířat, člověk si ale v tom soukolí musí snažit ponechat co největší povědomí o sobě samém. Masa nemá ráda barvy, já miluju barvy. Masa je nudná a já mám rád když z lidí tečou emoce a cítím alespoň náznak nepromyšlené a upřímné odlišnosti. Je důležité být výjimečný. Film byl naivní a svou k pousmání vysněnou realitou romanticky v jiném světě zasazený. Ve světě kde je až moc jednoduché vše černobíle oddělit ( snad až na časem trpké carpe diem) a tradice smrdí. Ale to k tomu jednoduše patří. Takový svět tohoto společenství byl a hodnocením jeho reálií se pasujeme na úroveň toho politováníhodného vězně s řetězem obmotaným okolo duše, jehož tíhu už ani nevnímá. Je těžké nebýt zabedněný a slepý srab. ___ Robin Williams mi připomněl, jak výborný je herec. Študenti byli přecijen na můj styl až moc velcí přizdisráči. Ta do poslední chvíle natahovaná rezignovanost mi málem mou pěstí zničila monitor. (19.03.2011)

Na poéziu a básničky veľmi nie som. Našťastie ich význam vo filme je iba okrajový a predovšetkým žiadny film P. Weira ma doteraz nesklamal. Skúsený režisér si vie vždy vybrať zaujímavý príbeh a ešte zaujímavejšie ho dokáže podať. R. Williams ako nový učiteľ dokáže svojimi netradičnými vyučovacími metódami upútať nielen svojich žiakov ale aj divákov. Z viacerých dejových liniek zaujme najviac napätý vzťah prísneho otca a syna, ktorý zákonite neveští nič dobrého. Celkom sedí i mini love story a po toľkých rokoch prekvapí mladučká tvár E. Hawkeho. Jediný problém mám s tým, že kým som sa ocitol v spoločnosti mŕtvych básnikov, ubehlo mnoho rokov. 80%. (04.10.2011)

Netušil jsem, že by mne mohl ještě nějaký film zaujmout natolik, že bych ho ihned po zhlédnutí začal shánět na domácím nosiči. Ale Společnost mrtvých básníků je přesně ten film, který mne uhranul. Musím se přiznat, že jsem o něm dosud (do 1. ledna 2008) vůbec nevěděl a šel nějak mimo mne. Prostě jsem vůbec nezaregistroval, že nějaký takový film existuje. Ale když jsem ho zahlédl v TV programu, tak mi má zvědavost nedala. A nebyl jsem zklamán. Naopak. Byl jsem absolutně nadšený tak, jako už dlouho ne! Tohle je bravurní film, jeden z těch nejlepších, které jsem kdy viděl. Nejen, že je zde k vidění grandiózní herecký výkon Robina Williamse, ale navíc zde excelují i všichni herci hrající studenty. Tohle je prostě jeden úžasný zážitek, jedna dlouhá jízda, která člověku zůstane natrvalo v paměti. Opravdu se jedná o jeden z nejlepších filmů, které jsem kdy viděl, a proto dávám pět hvězdiček. Absolutně vydařený film, který zasluhuje jen samé superlativy. Tak já vidím toto dílko Petera Weira... (03.01.2008)

-"I... I close my eyes, and this image floats beside me. A sweaty-toothed madman. A sweaty-toothed madman with a stare that pounds my brain. His hands reach out and choke me. And all the time he's mumbling. Mumbling truth... Truth's like a blanket that always leaves your feet cold. Y-You push it, stretch it, it'll never be enough. You kick at it, beat it, it will never cover any of us. From the moment we enter crying to the moment we leave dying, it will cover just your head as you wail and cry and scream!" ______________ Miluji poezii. Po dlouhém, intenzivním a velice přínosném přemýšlení nad tímhle filmem jsem dospěla k následujícímu názoru - sebevražda opravdu je definitivním řešením dočasného problému. Ale jinak ať žijí romantická vášnivá rozhodnutí. Výsměch. Hrůza. Dekadence. Exkrement! A na konci si jako stádo stoupnou, ale ne všichni. Ne všichni. Úžasní herci, výběr mladých byl opravdu velice šťastný. ♥♥♥ (03.09.2008)

Tak trochu Pomsta šprtů a High School Musical v jednom. Což je samozřejmě blbost:) Milej film, který mě ale přes veškerou snahu nedokázal nakazit svou rozzářenou optimistickou náladou v první polovině, ani pohnout v druhé části, na to jsem prostě měl moc cynickou náladu. Kdybych to viděl v nějakých 16 17 letech, tak na to mám asi o hodně jiný názor. (16.08.2009)