Společnost mrtvých básníků

Jako učitel mateřského jazyka jen tiše závidím svému filmovému kolegovi Mr. Keatingovi jeho invenci a metody získávání svých studentů pro krásy jazyka, poesie a svobodného ducha... Je mi jasné, že je to pohled filmově idealizovaný, ale tohle je ta cesta, kudy by se měl správný pedagog a učitel čehokoliv vydat. Tenhle nádherný film navíc vypráví o podstatě konzervativní a prudérní Ameriky relativně nedávné minulosti víc, než mnohá syrová dramata, kde je vše pojmenováváno přímo... Australský režisér Peter Weir šel podobnou cestou jako jeho předchůdce Miloš Forman v Taking Off a vyslovil se coby nezaujatý emigrant svou značně bolestnou sondou k pokřivené podstatě maloměšťácké konformní americké společnosti... Jedna z erbovních rolí Robina Williamse, který obdobné charaktery dostává poměrně často (Dobrý Will Hunting, Svět podle Garpa...) a skutečně strhující a emocionální finále... symbolické gesto potlačené revolty mládí...Carpe diem! Podobné filmy: Klub vyvolených, Opus pana Hollanda, Vůně ženy (02.01.2008)

Netušil jsem, že by mne mohl ještě nějaký film zaujmout natolik, že bych ho ihned po zhlédnutí začal shánět na domácím nosiči. Ale Společnost mrtvých básníků je přesně ten film, který mne uhranul. Musím se přiznat, že jsem o něm dosud (do 1. ledna 2008) vůbec nevěděl a šel nějak mimo mne. Prostě jsem vůbec nezaregistroval, že nějaký takový film existuje. Ale když jsem ho zahlédl v TV programu, tak mi má zvědavost nedala. A nebyl jsem zklamán. Naopak. Byl jsem absolutně nadšený tak, jako už dlouho ne! Tohle je bravurní film, jeden z těch nejlepších, které jsem kdy viděl. Nejen, že je zde k vidění grandiózní herecký výkon Robina Williamse, ale navíc zde excelují i všichni herci hrající studenty. Tohle je prostě jeden úžasný zážitek, jedna dlouhá jízda, která člověku zůstane natrvalo v paměti. Opravdu se jedná o jeden z nejlepších filmů, které jsem kdy viděl, a proto dávám pět hvězdiček. Absolutně vydařený film, který zasluhuje jen samé superlativy. Tak já vidím toto dílko Petera Weira... (03.01.2008)

Tradice, čest, kázeň, dokonalost ... může být pro nevybouřené sedmnáctileté kluky vůbec něco odtažitějšího, než jsou hlavní hesla prestižní soukromé střední školy, kterou navštěvují? A může pro ně být vůbec něco těžšího, než splnit vysoká očekávání svých otců, kteří ve svých synech vidí možnost naplnit svůj vlastní ideál dokonalosti, na který oni osobně ve velké většině dosáhnout nedokázali? Je jasné, že pod takovým tlakem, a ve snaze nezklamat, se mladí žáci v podstatě stávají loutkami v rukou svých vlastních učitelů. Proto příjezd nového učitele angličtiny, který ve svých studentech začne pěstovat schopnost samostatně přemýšlet a žít svůj život na plno, zapůsobí na žáky jako svěží vítr, a některé z nich ovlivní setkání s ním na celý jejich život. P.Weir mě osobně ještě nezklamal. Jde totiž o režiséra, který přesně ví co chce, a také to dokáže říct. Spokojený jsem i s R.Williamsem, pro kterého je ztvárnění postavy charizmatického profesora rolí z rodu těch životních. Přiznám se, že ho mám mnohem radši jako dramatického herce, než jako výborného komika. (21.10.2004)

"Nechat je samostatně myslet. Neblázněte. V tomhle věku. Teď je důležité abychom jim vštípili disciplínu." Snímek z prostředí soukromé chlapecké akademie, kde je jakýkoliv krok pečlivě naplánovaný a vybočení z trasy by mohlo překazit rodiči tak dobře nalinkovaný americký sen. Výborný Robin Williams a hlavně Robert Sean Leonard (DR. HOUSE). (19.02.2008)

Napoprvé, kdysi na prahu dospělosti, mě tenhle film naprosto uchvátil... Ovšem zopakování po pár letech mě přesvědčilo, že plný počet hvězdiček by z mé strany bylo přeceňování. Najednou mi to nepřišlo až tak hluboké, spíše patetické, a chvílemi jsem se nudila. Jsem zvědavá, co řeknu napotřetí :-). Zatím slušných 80%. EDIT 2019: Napotřetí jsem nedokoukala, míra a intenzita patosu pro mě byla ekvivalentem prostředníku vraženého hluboko do krku. (29.01.2009)