Sunset Blvd.
Sunset Boulevard
Sunset Boulevard
Sunset Blvd.
Režie:
Billy WilderKamera:
John F. SeitzHudba:
Franz WaxmanHrají:
William Holden, Gloria Swanson, Erich von Stroheim, Nancy Olson, Fred Clark, Franklyn Farnum, Jack Webb, Lloyd Gough, Cecil B. DeMille, Hedda Hopper (více)VOD (2)
Obsahy(1)
Jeden z nejlepších filmů legendárního režiséra Billyho Wildera líčí nezvladatelnou touhu bývalé hvězdy němého filmu Normy Desmondové po comebacku, která si za tímto účelem najme neúspěšného scénáristu Gillise. Jízlivě přesný portrét specifického filmařského zákulisí získal z 11 nominací tři Oscary. (oficiální text distributora)
Recenze (475)
hrůzně dokonalý obraz padlého panoptika chorobné mysli s ironicky přesným názvem - západ slunce coby zašlé slábnoucí hvězdy... dechberoucí výkon Glorie Swanson, mistrné dialogy a fenomenální gradace nahánějí divákovi husí kůži. fantastický filmový klenot. 100% ()
Povstaňte! Přichází opravdová hvězda. Slečna Norma Desmond. ()
Přidávat superlativy nemá smysl. Dokonalý Billy Wilder. ()
Na rozdíl od většiny takto vychválených starých fláků mě tento teda bavil asi nej do půlky, pak jsem spíš trpěl. Zkusím mu dát šanci za dalších 20 let.....60% ()
Zajímavá studie narušené lidské mysli, která díky životu ve zlaté kleci byla tak odtržena od reality, až své snové skutečnosti zcela propadla. A také smutný pohled na stáří a senilitu, která i z velkých a silných dokáže udělat malé blábolící blázny. Nepřidám se k nadšenému stavění Sunset Blvd. na piedestal jaké vidím v okolních komentářích - je to zajímavý a velice dobře natočený film, ale pořád je to jen snímek o bláznivé staré bábě, sluhovi který udělá cokoli aby se neprobudila ze svého snu a jednom glosujícím příživníkovi, nic víc. Ve své době nepochybně geniální a nedoceněné, dnes už ale psychologických dramat a mírně cynických náhledů na temná zákoutí lidské reality máme přece jen mnohem více. 8/10 ()
Drama s nádherně noirovou atmosférou o pomíjivosti slávy si vystačí s třemi hlavními postavami, ti ostatní tak trochu patří k těm báječným lidem ve tmě. Nejsilnější stránkou filmu jsou velmi nápadité dialogy. ()
Výborný film, který vyniká především hereckými výkony a brilatními dialogy. Mě osobně nejvíce uchvátil závěr. Posledních 10 minut je opravdu strhujících. ()
Opravdová Pocta s velkým P žánru noir ve vší parádě a Gloria Swanson jako Norma Desmond naprosto DOKONALÁ, démonická a uhrančivá! To se nedá popisovat, to se musí vidět!! ()
[8/10] (Paramount) (Čb. /// Produkce: Charles Brackett /// Scénář: Charles Brackett, Billy Wilder, D. M. Marshman Jr. podle povídky A Can of Beans Charlese Bracketta a Billyho Wildera /// Kamera: John F. Seitz /// Hudba: Jay Livingston, Franz Waxman /// Oscar: Charles Brackett, Billy Wilder, D. M. Marshman Jr. (scénář), Hans Dreier, John Meehan, Sam Comer, Ray Moyer (výprava), Franz Waxman (hudba) /// Nominace na Oscara: Charles Brackett (nejlepší film), Billy Wilder (režie), William Holden (herec), Gloria Swanson (herečka), Erich von Stroheim (herec ve vedlejší roli), Nancy Olson (herečka ve vedlejší roli), John F. Seitz (kamera), Doane Harrison, Arthur P. Schmidt (střih)) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] ()
Velmi skvělý film o filmu a filmovém průmyslu, kde se Wilder, jak už to má ve zvyku, nestydí rýpnout do svého okolí. Tentokrát dokonce do oboru, který ho živí. Napjatě sledujeme propletence vztahů slavné Normy Desmond, neúspěšného Gillise, který se docela rád nechává živit i oddaného sluhy Maxe... Příběh zraje každou minutou, čím víc informací snímek odhaluje, tím zajímavějším a promyšlenějším se děj stává. Odcházet z filmu budete každopádně nadšeni, na druhou stranu nečekejte to nejlepší z Billyho, přestože to tak často lidé tvrdí... ()
Očakávania boli privysoké, jeden z najzásadnejších filmov noir sa nedostal v mojom osobnom rebríčku tohto žánru na tie najvyššie pozície. Predsa len mám radšej noirove typické kriminálky so zásadnými zvratmi a klasickou štruktúrou. Sunset je omnoho viac umeleckým filmom, ktorý sa zaoberá viac psychológiou (psychopatizmom) hlavnej ženskej hrdinky, ako príbehom. Na mňa pôsobil tento film bohužiaľ chladne. U mňa jasne vedú ako zabudnuté filmové hviezdy Davis a Crawford z Baby Jane. Ale uvidíme po čase, videl som tento film už dávnejšie a jeho objektívne kvality sú zrejmé. VIDENÉ ZNOVA: So znalosťou všetkých tých klasických mien a ich tvárí (Buster Keaton v kúzeľnom pokrovom cameu) je to zážitok o stupeň vyšší. Ale na absolútny vrchol ešte v mojich očiach Norma Desmond nevystúpila. Hlavne jej to nehovorte, aby sa z toho nezbláznila, prosím... ()
Tak zdejší radost a nadšení z tohoto snímku s vámi sdílet opravdu nemohu. Film mě vskutku nijak neoslnil. Pravdou však zůstává, že před faktem, že tento film vznikl v roce 1950 se prostě musí smeknout. Moje konečné hodnocení to však jen těžko ovlivní. Hlas vypravěče byl příjemný a konec správně vyhrocený. Ovšem to všechno mezi tím, co si každý divák musel vytrpět prostě opomenout nejde. Herecky je film zvládnutý bravurně, ale tak už to u těch starých klenotů prostě bývá. Ty, které herecky zvládnuté nejsou, na ty se jednoduše zapomene. Myšlenku film nemá rozhodně silnou. Jedná se o takovou lehčí kritiku, která nám vlastně ukazuje, jaké že je Hollywood zlo. Tak se z toho všeho všichni posereme a napálíme rovnou třeba 6 hvězd.? Já tedy hodlám hodnotit tak, jak mi napovídá moje vědomí a svědomí. Více než 1* bych ze sebe nedostal ani se silným projímadlem. ()
Jisté kvality se filmu jistě nedají upřít, i příběh není až tak nezajímavý, ale nějak mne to nevzalo, nevtáhlo... 70% ()
Geniální. ()
Wilder míchá filmovou historii se smyšlenými jmény a nebýt IMDB, doteď bych asi nevěděl, zda Max von Hayerling nebo Norma Desmond byly či nebyly skutečné postavy. Psaní o nesmrtelnosti snímku je nošením dříví do lesa. Pro mladého člověka, který je zvyklý na moderní komedie a akční filmy a chce se přiučit na starých klenotech, je tohle jistě výborný odrazový můstek. Ve své slavné režisérské době výstřední Erich von Stroheim vypadá i ve svých 65 letech dost tajemně a exoticky a pro svou roli se báječně hodil. Malé camea jistě potěší, i když musím uznat, že jména jako Anna Q. Nilsson nebo H. B. Warner mi nic neříkají. Alespoň Bustera "Friga" Keatona jsem poznal (sedí spolu s výše zmíněnými nad kartami v domě Normy Desmond). Jen škoda, že taktéž Wilderovo Někdo to rád horké u nás v televizi běhá zhruba 2x ročně a Sunset Boulevard se objeví jen výjimečně. Přitom je to podle mě mnohem lepší snímek, aniž bych snižoval kvality Někdo to rád horké. To, že Sunset Blvd. nezískal ani jednoho Oscara v pěti hlavních kategoriích, svědčí o ne zrovna nadšeném přijetí v té době. Gloria Swanson by si ho určitě za svůj "nepříjemný" výkon zasloužila. ()
Billy Wilder má pevné miesto v mojej desiatke top režisérov a Sunset Boulevard je jeden z jeho najlepších filmov. Film s pomerne jednoduchým dejom, ale úžasnou atmosférou, ktorá sa diváka zmocní hneď na začiatku a do konca ho neopustí. Film, ktorý demonštruje, že sláva, ako i moc, sú silno návykové a mali by byť zaradené do zoznamu nebezpečných drog. Film, v ktorom sa divák môže kochať hereckými výkonmi hlavných predstaviteľov, filmového nostalgika poteší prítomnosť Ericha von Stroheima i mihnutie sa Bustera Keatona. Film, ktorý nestratil nič na svojej aktuálnosti a môžete ho bez obáv odporúčať aj mladšej generácii bez rizika, že by zažili pri ňom sklamanie. Film, ktorý patrí do "povinného čítania". ()
Dozvuky konce němé éry filmu v americkém Hollywoodu na počátku padesátých let stále ještě doznívaly a spousta dřívějších velkých hvězd se potýkala s náhlou a rychlou změnou filmového umění a požadavků na herce kladených. Zvuk mnohým z nich doslova zlomil vaz. Na Sunset Boulevard pak existuje ostrůvek dávno zapomenuté minulosti a Billy Wilder vás zve na jeho prohlídku... Takhle nějak si představuju Film. Klenot vybroušený do nejmenších detailů, přesto nepůsobí chladně, odtažitě, akademicky. Potemnělý noirový háv pokrývá díky vypravěči (a v mém případě i výbornému českému dabingu, ano) chytlavý příběh mladého floutka a zestárlé bývalé hvězdy stříbrného plátna, jejichž osudy se protnou díky náhodnému setkání. Nemám nakoukaný noir a z němé éry znám lépe jen průkopníky, jakými byl kouzelník Méliès či krále grotesek Chaplina a spol., přesto jsem se dokázal naladit na vlnu a teatrální projev Glorie Swanson mne doslova vzal na výlet do všech těch černobílých božských chrámů s davovými scénami, o jakých se dnešním filmařům může jen zdát. Zapomenutá, šílená, ale vlastně nezlomená a pořád krásná a setsakra přitažlivá žena, která naváže nerovný a ke zkáze a tragédii předurčený vztah, ostře kontrastující s normálními romantickými "techtlemi" mezi hlavním hrdinou a mladičkou scenáristkou Betty. Kruté melodrama v nejčistší podobě a nádherná pocta dávno zašlé slávě němého filmu, která eskaluje v poslední scéně či chcete-li poslední roli slavné divy... Dokonalý obrázek pak doplňuje rovněž vynikajicí věrný sluha v podání Ericha von Stroheima, Cecil B. DeMille v roli sebe sama či ne zrovna radostný pohled na zlomenou "voskovou figurinu" Bustera Keatona. Pět hvězd na chodníku slávy, nelze jinak. ()
Perfektní černá komedie, kterou se jistě inspirovali i autoři filmů Americká krása či The Artist. Génius Billy Wilder natočil spoustu skvělých filmů, a toto je jeho klenot. Lahůdkou pro filmové labužníky je obsazení Glorie Swanson, Ericha von Stroheima a Cecila B. DeMillea. Dokonalý je cynický komentář Williama Holdena. Výborná je také hudba Franze Waxmana. A spousta detailů odkazuje i ke klasickým hollywoodským produkcím jiných žánrů, třeba atmosféra rozlehlé vily stárnoucí filmové hvězdy si nezadá s kdejakým hradem v Transylvánii. ()
,,Ano, tohle je Sunset Boulevard." Aneb povinná četba filmového fanouška. Když jsem se pokoušel Wilderovu legendární klasiku zhlédnout asi před třemi lety, neměl jsem takřka žádné vědomosti o němé filmové tvorbě ani klasickém Hollywoodu a výraz film-noir znal jen díky československému snímku 13. revír. Obsah mne ničím nezaujal, iritoval mne afektovaný projev hlavní herečky a i při druhé šanci jsem to do půlhodiny vzdal. Jsem rád, že jsem si Sunset Blvd. mohl po nadobudnutí jistých rozhledů konečně pořádně užít a docenit. Má v sobě úžasnou atmosféru, originální (a leckdy poťouchle vtipný) scénář založen na posmrtném vnitřním vyprávění hlavního hrdiny a navrch velice pozoruhodnou reflexi filmového průmyslu první poloviny 20. století. Oceňuju jednu z mála možností vidět na plátně velkého Ericha von Stroheim, ač v trochu lítostivé roli téměř sebe sama. Se zájmem jsem si po projekci přečetl i o životní kariéře Glorii Swanson, pohaslé hvězdy němé éry, které se zde rovněž dostalo jedinečné herecké bilance nad vlastním osudem. Přes všechnu teatrálnost, která ale k postavě Normy Desmondové prostě patří, nemohla být tato postava ztvárněna výstižněji. Závěrečné vyvrcholení parádně završuje celé dílo, které právem přináleží tomu nejlepšímu z tvorby klasického Hollywoodu. Nevylučuju, že časem dostane film ode mne i pátou hvězdičku. Jen zřejmě ještě nějakou dobu bude trvat, než mi dojdou i některé další konotace snímku. ,,Prosím, pane DeMille, jsem připravená na detail..." 85% (# Season Challenge Tour 2020: 10. téma – Cahier du cinéma) ()
Související novinky
NEJ roku dle TOP uživatelů a adminů ČSFD
Rok 2023 se uchýlil ke svému konci a přišel tedy čas, abychom vám stejně jako v předešlých letech opět představili výroční topky tří filmů a případně taky tří seriálů podle některých z… (více)
Noir Film Festival 2014 startuje již 21. 8.!
4 dny, 4 místa, 40 projekcí... Unikátní přehlídka noirových filmů, kterou letos hostí královský hrad Křivoklát, se nezadržitelně blíží! Druhý ročník festivalu, který se zaměřuje na inspirativní… (více)
Noirová ilustrácia genézy pojmu bulvár v zmysle, ktorý udáva šoubiznis, odvíjajúceho sa od veľkých bulvárov, ktorých sa dotýkali nohy hviezd. Billy Wilder sa snaží svoj film divákovi prezentovať a predať práve bulvárnym spôsobom ako senzáciu, plnú veľkých titulkov a cynického humoru, ktorý do príbehu vnáša hlavná postava a rozprávač v jednej osobe, bezvýznamný scenárista Joe Gillis, zároveň však vôbec nie je plytký a odkrýva odvrátenú tvár pulzujúcej tepny amerického filmu. Úvodný (titulkový) pohyblivý záber na cestu podporený Waxmanovou dramatickou znelkou má v prvom rade divákovi naznačiť očakávaný príchod čohosi/kohosi na scénu ako pikantnú novinku (podobne postupuje aj Orson Welles v úvode Touch of Evil), zároveň je cesta symbolom pohybu a zmeny, ktorá otriasla Hollywoodom koncom 20. a začiatkom 30. rokov. Stavebným kameňom príbehu je konfrontácia "starého" (klasického nemého) a "nového" (pokrokového zvukového) Hollywoodu v domácom prostredí džungle, kde si musí každý vydobiť svoje miesto na výslní v žiare reflektorov. Žáner noir zastupuje prvotný záber (tak trochu po vzore Občana Kanea) na mŕtvolu hlavnej postavy v bazéne, ktorá sa následne v retrospektíve stáva počiatočným hybateľom dekonštrukcie, ktorej stredobodom je, citujem Mattyho, "ambivalentní portrét Hollywoodu". Ambiciózna mladá krv na strane jednej, "voskové figuríny" na strane druhej. Dôsledné rúcanie naivne romantických predstáv satiricky deziluzívnym bolestivým nárazom na hladinu bazéna tvrdej reality s dierami po guľkách lásky, žiarlivosti, nenávisti a populárnej medializácie je symptómom doby, ktorá sa aj v intertextuálnej rovine nebezpečne podobá tomu, čo Wilder zobrazuje. Groteskne opojená vlastnou zašlou slávou a glorifikovanou osobnosťou milovanou davmi, je Norma Desmond herečkou nie na plátne, ale vo svojom živote, kde uprostred rozkladu žije a teatrálne prehráva súboj s pretvárkou a sebaklamom. Spomedzi všetkých prvkov, odkazujúcich na éru nemého filmu a reálií výrazne zaujme práca s hercom, kde Gloria Swanson vo svojich hrôzu naháňajúcich výstupoch odráža herectvo tváre (a jemnej mimiky), resp. hornej polovice tela, ako to bolo časté v mnohých dnes už nespochybniteľných klasikách (Maria Falconetti v La Passion de Jeanne d'Arc) 20. rokov a odkazuje (nielen) na svoje vlastné nemé filmy. Naopak, z postupov, ktoré do kinematografie priniesli neskorší tvorcovia už zžitý s nástupom zvuku, je príznačná wellesovská a renoirovská hĺbka záberu a kompozícia, kde scéna, zároveň zaberajúca ruky v rukavičkách Erich von Stroheima hrajúceho na varhany, a zároveň v pozadí prichádzajúceho Williama Holdena priamo cituje scénu z Renoirovho La Grande illusion, v ktorej rovnako a po prvý raz vstupuje do deja postava nemeckého oficiera, ktorú taktiež stvárnil von Stroheim. Citácií a odkazov je tu samosebou ešte omnoho viac, od Bustera Keatona v pamätnej partii bridžu, až po záverečný zostup po schodoch. Pre väčšinu divákov napokon aj tak zostane najzásadnejším a najzaujímavejším fakt, že ani po vyše 60 rokoch nestratil Widerov nadčasový klenot nič zo svojho lesku, ani významu, ako myšlienkového, tak kinematografického. Popri všetkých problémoch, ktoré v dobe uvedenia film a jeho tvorcov postretli, sú azda tým aj dnes najočividnejším provokatívna plagátová kampaň s až okato erotickým podtónom a veľkolepými sloganmi s viacerymi možnosťami interpretácie ako "A most unusual picture" a "A Hollywood Story". Čo je len dôkazom toho, ako veľa si Billy Wilder dovolil - pretože vedel, že práve on si to ako jeden z mála dovoliť môže. Nemám čo vytknúť. 100% () (méně) (více)