Rudolf Deyl st.

Studoval na nižší reálce, později na obchodní akademii. Jeho otec si přál, aby syn po něm převzal rodinný kožedělný podnik, ale synovi učarovalo divadlo. Možná díky matce, která divadlo milovala. První herecké zkušenosti získával Deyl u divadelních společností O. Červíčka, V. Suka a P. Švandy. V roce 1897 začal studovat na Ottově dramatické škole ve Vídni, kam přišla nabídka na angažmá v Zemském divadle v Lublani, kde setrval do roku 1902. V letech 1902 - 1905 hrál v Plzni a od roku 1905 až do svého odchodu do důchodu v roce 1942 hrál v Národním divadle v Praze. Jako představitel velkých převážně dramatických postav domácího i světového repertoáru patřil k největším hereckým osobnostem své doby.

V letech 1928 - 1935 byl profesorem na dramatickém oddělení Konzervatoře Praha a v letech 1922 - 1934 byl předsedou Ústřední jednoty českého herectva. Deylovo herectví bylo charakterizováno péčí o přesnou a výraznou artikulaci a sklonem ke zvučné a nadnesené deklamaci. To a také jeho majestátný vzhled předurčilo jeho obsazování do rolí nejdříve vitálních mladých mužů, později do rolí velkých mužských postav historie i současnosti. Z jeho divadelních rolí jmenujme například Cassio (Shakespeare - Othello), Jindřich (Shakespeare - Jindřich IV.), Jan Hus (Jirásek), Karel IV. (Vrchlický - Noc na Karlštejně).

Deylovo deklamativní herectví a jeho až příliš majestátní vzhled nevyhovovaly požadavkům filmařů a tak za celý svůj dlouhý život hrál jen v necelé třicítce filmů. Po první malé roli ve filmu DÁMA S RŮŽÍ z roku 1919 dostal ještě téhož roku titulní roli v dodnes ceněném filmu významného českého kameramana Karla Degla STAVITEL CHRÁMU, kde stvárnil titulní roli stavitele Petra Parléře. Rolí mohlo být asi více, ale Deylovi němý film evidentně nevyhovoval. K filmu se vrátil až v roce 1933 rolí učitele v lyrickém příběhu Josefa Rovenského ŘEKA. Až do osvobození v roce 1945 se ve filmu objevoval pravidelně. Role to však byly povahově stejné. Téměř vždy šlo o vysoce postaveného muže. Továrníka Richarda Halera hrál v melodramatu BEZDĚTNÁ, továrníka Vilíma v komedii VELBLOUD UCHEM JEHLY, kancléře v KVOČNĚ, vysokého úředníka v BÍLÉ NEMOCI, generála v MASKOVANÉ MILENCE, továrníka v komedii PŘIJDU HNED. Po válce se ve filmu objevoval jen sporadicky v menších rolích, jako např. konšel Gryllov v komedii NEZBEDNÝ BAKALÁŘ, purkrabí Wallis v životopisném filmu Václava Kršky POSEL ÚSVITU, mistr Stanislav ze Znojma v JANU HUSOVI nebo starý dudák Tomáš ve STRAKONICKÉM DUDÁKOVI. S filmovými diváky se rozloučil v roce 1958 rolí otce vojáka Petra v podání Františka Peterky ve válečném dramatu ČERNÝ PRAPOR. To že se dále ve filmu neobjevoval nebylo zřejmě jeho vinou. Deyl se až do svého vysokého věku těšil dobré fyzické kondici. Rád chodil na dostihy, psal vzpomínkové knihy a občas se objevoval v televizi ve vzpomínkových, zábavných a střihových pořadech.

Rudolf Deyl starší byl manželem herečky Marie Spurné otec herců Rudolfa Deyla mladšího a Evy Deylové. Žádný otec si nepřeje přežít svého syna a Deylovi se to bohužel podařilo. Svého předčasně zemřelého syna herce Rudolfa Deyla mladšího přežil o pět let a dožil se velmi vysokého věku 96 let.

Deyl získal za svůj dlouhý život několik ocenění. V roce 1928 se stal laureátem státní ceny za herecké umění, v roce 1939 laureátem národní ceny za herecký výkon v roli Petra Dubského v Našich furiantech na scéně Národního divadla, v roce 1953 obdržel Řád práce a v roce 1968 se stal Národním umělcem.

Petr "Bart" Bartoš