Biografie
Felix Kühne se narodil 1. září 1893 v Praze. Byl velmi blízkým příbuzným (zřejmě bratranec) „Zuřivého reportéra“ Egona Erwina Kische (1885 – 1948). Bohužel o jeho životě a soukromí (stejně jako u řady jeho kolegů) téměř nic nevíme. Nemáme ani přehled a seznam jeho divadelní kariéry (zejména jeho angažmá na divadelních scénách).
Na jevišti vytvářel, díky svému zvláštnímu zjevu, charakterové a charakterizované epizodky v komediích a ve fraškách různých okrajových divadel. V těchto rolích, kde vynikal svou menší postavou, zajímavým obličejem, zvláštně klenutou lebkou, charakteristickým hlasem a velkou výřečností s roztomilostí sobě vlastní, se skvěle uplatnil.
Na našem stříbrném plátně se divákům poprvé představil ještě v němém období. Poprvé jako šámes v nedochované komedii Přemysla Pražského MODCHE A REZI (1926). A podruhé jako přísný sovětský komisař Liebersohn ve válečném legionářském dramatu PLUKOVNÍK ŠVEC (1929) režiséra Svatopluka Innemanna s Bedřichem Karenem v titulní úloze.
Po dvou němých postavách byl ve zvukovém filmu jednadvacetkrát v sedmiletém období let 1930 až 1937 obsazen podprůměrnými (Vladimír Slavínský, Václav Binovec, Svatopluk Innemann, Leo Marten, Josef Kodíček, Václav Kubásek), ale také nadprůměrnými (Martin Frič, Karel Lamač, Vladislav Vančura, Gustav Machatý) režiséry i do několika snímků ročně ve výrazných postavách, které bohužel byly svým rozsahem velmi malé (objevovaly se však i v několika snímcích ročně).
Malé role vytvořil ve snímcích C. A K. POLNÍ MARŠÁLEK (rakouský voják), TONKA ŠIBENICE (lichvář), MILÁČEK PLUKU (záložník), POSLEDNÍ BOHÉM (zpěvák), Brabcův (Vlasta Burian) soused (ON A JEHO SESTRA), OBRÁCENÍ FERDYŠE PIŠTORY (účetní), DOBRÝ VOJÁK ŠVEJK (lékařů), V TOM DOMEČKU POD EMAUZY (přítel hraběte Lubeckého), JSEM DĚVČE S ČERTEM V TĚLE (kamelot), DIAGNOSA X (inspicient), ŽENA, KTERÁ VÍ CO CHCE (diplomat v divadle), ZLATÁ KATEŘINA (zástupce továrny na nedobytné pokladny), PRVNÍ POLÍBENÍ (soudní reportér), OSUDNÁ CHVÍLE (host v baru), KOHO JSEM VČERA LÍBAL? (účetní Novotný), ŠVADLENKA (novinář) atd.
Pouze ve třech filmech získal roli, ve kterých mohl aspoň zčásti ukázat svůj nesporný talent: svérázný strýček Ignác Kauders, stále vypravující anekdotu „Jak ti dva cestující jeli v tom vlaku...“, kterou však nikdy nedokončí v Innemannově stále oblíbené komedii MUŽI V OFFSIDU (1931), otravný a zlodějský čtenář novin v kavárně v pokračování MUŽŮ V OFFSIDU pod názvem NAČERADEC, KRÁL KIBICŮ (1932) režiséra Gustava Machatého (režisér světově slavných snímků EROTIKON a EXTASE) a zrádný ministr, který chce udělat převrat, zabít krále (Vlasta Burian) a stát se vládcem ve „dvojnické“ komedii LELÍČEK VE SLUŽBÁCH SHERLOCKA HOLMESE (1932) Karla Lamače.
Naposledy si ve filmu sehrál dvě malé postavičky roku 1937 v úloze raněného ve vojenské nemocnici v dramatu Václava Binovce PORUČÍK ALEXANDER RJEPKIN a starého hostinského Marka Ehrmana v komedii NAŠI FURIANTI režisérů Vladislava Vančury a Václava Kubáska, kde titulní role ztělesnili Václav Vydra, Antonie Nedošinská a Jaroslav Vojta.
Po tomto roce se Kühne násilím vytratil z československé kinematografie a veřejného života. Nastala totiž německá okupace a její rasové zákony. Jako herec židovského původu nesměl Kühne veřejně účinkovat a exponovat se ve filmu a na divadelních prknech. Nakonec byl Žid Felix Kühne odvlečen 21. října 1941 transportem B z Prahy do polského ghetta v Lodži, kde byl v roce 1942 (jiné prameny uvádějí rok úmrtí již 1941) nacisty hanebně umučen... V koncentračních táborech a v ghettech zahynula i velmi značná část jeho a Kischova příbuzenstva. Osudem Felixe Kühneho se zaobíral Petr Bednařík ve své studii „Arizace české kinematografie“ (2003).