Lupes

Může být lidské utrpení obaleno kýčem? ... Film o tom, kterak holka z města v divočině ke smíření přišla. Bohužel to ovšem natočila... holka z města. Směs naivity i praktické neschopnosti je přímo bolestivé sledovat, nicméně to má spád a je to napínavé.  Pak ovšem nastoupí tzv. červená knihovna; zjeví se bájný hrdina, který je dle pravidel ženského románu empatický, citlivý, obětavý, zraněný (takže potřebuje také ošetřit a není nijak dominantní). Navzdory jejímu odmítání je tu jen a jen pro ni, bez vedlejších úmyslů či tužeb. Taková vousatá kamarádka, která trpělivě snáší veškerou tu kupu sebelítosti, spí uprostřed třeskutých mrazů v autě (aby vás, nedej bože, nekompromitovala) a dřevo vám nejen naštípe, ale ještě vás naučí zacházet se sekerou, aby vás nezahanbovala. Výsledek: Silná holka, co všechno zvládla. A vousatou kamarádku si indiánští šamani zase pěkně schovají pro další zoufalý případ (křesťanský kecy by se tady moc nevyjímaly, ale ty kouřový kejkle jsou děsně cool!). Po zhlédnutí si myslím, že filmoví fajnšmekři jen tak neskousnou, že bývalá modelka tu tak trochu kopíruje kvalitní režisérský počin svého bývalého manžela (který mimochodem točil během jejich krize a v kinech bodoval v roce ohlášení jejich rozvodu). Sufražetky dají Robin zase sežrat, že bez chlapa se to neobešlo. No a mužský pokývají hlavou nad dalším zobrazením zoufale emancipované sebevraždy. Mimochodem, reálně by to dopadlo asi jako v případě Rebeky Vance, její sestry a čtrnáctiletého syna. Jenže odsoudit tento film tak jednoduše nejde. Je v něm skvělá hudba i úvodní song. Příroda jak z reklamy na Aljašku. A nejsilnější je toto dílo ve zobrazení bolesti nad ztrátou a právě v této rovině skýtá nejsilnější momenty. Objevuje se v něm i téma samoty uprostřed davu, která vede k silné a pochopitelné touze po samotě opravdové. Jenže ouha, i tady je jedno velké ALE. Protože většina lidí, kterým zemřely děti či jiní milovaní, si prostě nemůže dovolit koupit pozemek ve Skalistých horách a utápět se v kýči přírody. Film se tak nechtěně stává produktem západního sobectví a neskromnosti, která je nakonec hlavním překážkou vůči multi-kulti souznění a empatii. Pokud tohle pustíte africké matce, jejíž děti zemřely na podvýživu a těžkou práci v dolech na diamanty, asi se se zlou potážete.

Po letech jsem se díval s devítiletým synem a jeho nadšení mne přivedlo k recenzi i přidání hvězdy. Má to švih, velkou porci humoru, nadsázku, atmosféru. Ale především výrazný rukopis, jehož součástí je neuvěřitelné tempo vyprávění - s hlavním hrdinou od vystoupení z vlaku vlastně neustále někam pádíte, kontinent střídá kontinent, co vše se dá zažít za tři dny! Také výtvarné pojetí a architektura hrají svoji roli a oslnění čistými liniemi a prostorovou svobodou charakterizují ústřední myšlenku světa bez hranic. Je až neuvěřitelné s jakou lehkostí se (hmotné a robustní) myšlenky urbanistů (Lucio Costa) či architektů (Oscar Niemeyer) stávají součástí hraného filmu. Nejvýstižnější charakteristikou dílka je pak hravost podpořená naivitou Agnes stejně jako brazilskou sambou a snoubící v sobě prvky dadaismu i surrealismu. Na pocitech svobody a ze zábavné hravosti odebírají body jen závěrečné scény ala Indian Jones, leč tato asociace je ryze subjektivní (zkrátka tuhle Spielbergovu hovadinu nesnáším).

Mužské postavy opět v roli nekňubů, troubů či zlodějíčků. Osvícená a vzdělaná princezna se z neznámých důvodů zamiluje do jednoho z nich, snad je v zajetí vzoru, který v otci potkala v dětství. Emancipace žen přináší stále větší porci zobrazení muže jako slabocha. Ani tato pohádka není výjimkou, od muže se tu neočekává síla a vítězí ten "hodný", nad nímž bude mít princezna vždy navrch (on ji nikdy neohrozí a časem ji přestane i bavit). Kultivovaná a správně používaná síla se zkrátka od mužů neočekává, dost možná i Janáka s Hudským vychovávala rozvedená matka. OK, co naděláme, byly doby, kdy jsem se konfrontovali se zlými feudály a adorovali prostou rolnickou třídu. Nyní žijeme pod diktátem jiné ideologie a v marastu Troškova pohádkového pitvoření se navíc pohybujeme už leta. Kombinace obojího staví mužské postavy do rolí pouhých trubců. Horší je, že nám tak z pohádek vymizel i muž agresor - zlo, které by mělo sílu, dodávalo drama (a přiměřeně odráželo temnou mužskou stranu). Udělat tak z vodníka démonicky zlou a nebezpečnou postavu! Jenže kdeže doby Erbenovy Kytice jsou. Stejně jako ve Třech dukátech tak není proti komu bojovat ani proč se snažit, a navzdory hrozbě nebem (či peklem, vyjde to na stejno) tu o život vlastně nejde. A tak si tu všichni jen tak pěkně krademe, hrabeme, mateřsky u toho šišláme a je to děsná bžunda. ...navěky. Amen.

Skvělá kamera, nádherné lokace, dobré herecké výkony, dobově věrohodné kostýmy... Na škodu není ani ona špetka naivního monarchismu, pokrokový učitel a oslnění vynálezy věku páry. Jenže se opět nedostavil scénárista. Chybí gradace, souboj se zlem, protivenství, nebezpečný protivník. Není proti komu bojovat. A veškerý svět hrdinství se smrsknul na sousedské namlouvání, ženské hašteření a odpor vůči daním. Ústřední myšlenku o tom, že odměnu si člověk musí poctivě zasloužit, se navíc hlavní hrdina musí dozvědět od pana učitele, v dospělosti a ještě k tomu z pohádky. Zřejmě mu pohádky v dětství nikdo nečetl a je morálně nevzdělaný. Sám o sobě sní pouze o emigraci a úspěchu a spíš než do Belle Époque patří tak mezi Mileniály. Tam ostatně míří i emancipovaná "nabídka vlastní ruky", kterou se sličná barokní (!) panna přihlásila k feministickému hnutí. Nicméně v ženském světě není mužských hrdinů, a tak namísto aby Juraj kvůli lásce riskoval život, dobere se pouze k asistenci u policejního zásahu. Najde sklep a odloží vysněnou kariéru v Americe. Wow!! Proč právě takovému troubovi nabízet manželství zůstává záhadou. Možná to měly Solčanská s Líškovou dotáhnout do konce a zakončit lesbickou scénou. Nebo měla Julka klofnout fotbalistu - bohatou "slečinku" současnosti. Protože prachy je to jediné, co se dnes po mužích chce, a na co ostatně myslí i hlavní hrdina tohoto rádoby příběhu z minulosti.

Lesby, boj proti rasové segregaci, Poirot zamilovaný do černošské dominy s kytarou? Ach Bože, to je zase ideologická masáž, navíc podbarvená tolika digitálními úpravami, že pojem kýče to sotva vystihuje. Ne, nebráním se novému uchopení této ikony. Poirota lze nechat střílet, běhat či plánovat válečný útok... rozumím, proč ne. Ale skutečně je nutné jej zneužívat v kulturní válce? Kdyby si jej půjčili komunisté v padesátých letech, po splnění plánu na šachtě by určitě řešil vraždy s Andělem na horách. Jenže dnešní levičáci už holt nejsou, co bejvávali. Vyjde to ale na stejno.

Nejslabší díl trilogie, výtvarně mu nechtěně prospívá noir atmosféra doby komunistického temna. V pozdějších dílech se více objevuje nadhled svobodnějších let šedesátých a celá trilogie je tak jakýmsi retrospektivním zobrazením postupu "jarního" tání, kdy mezi prvním a posledním dílem je až neuvěřitelný ideologický rozdíl.

Trochu překombinované. Ale snaha o atraktivitu se cení. A opět zajímavý part Oldřicha Nového!

Přidanou hodnotou je motiv podzimu a stáří, smutné bilancování je trefně vloženo do postavy Oldřicha Nového. Krimi obstojná, spíše divadelní, nijak překvapivá. Komunistické propagandy pomálu, spousta začínajících herců (Tříska, Abrhám). Ale teprve zestárlý "Kristian" tomu dodává další dimenzi.

Slušně odvedené řemeslo, krásná triková animace připomínající našeho Zemana, na svou dobu odvážně zobrazená nahota... parádní seznámení s řeckou mytologií, kde není vše podřízeno akci, střihu a bojovému umění. Neštěstím tohoto zpracování je ovšem casting. Hamlin je kus dřeva, má jen jeden herecký výraz, mimicky je strnulý a nesympatický. A bohužel to tak trochu platí i pro Judi Bowker.

Téhle pohádce strašlivě moc ubližuje casting. Princ je po lobotomii, Popelka má také jen jeden výraz (a subjektivně viděno je "slovansky" škaredá). Škoda že Tříska jen zpívá, měl být v hlavní roli. Takhle to ani Medřická či Pešek s Benešem nezachrání.