Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Animovaný
  • Komedie
  • Drama
  • Krátkometrážní

Recenze (482)

plakát

Opičí muž (2024) 

Akční náhul (i když se první třičtvrtě hodiny akce dostane minimum a pak zase asi na dvacet pět minut minimálně), řežba ve slova smyslu, že nejenom nožem a zkrátka překvapení ve všech směrech. Dev Patel byl skutečně poslední, koho by si kdo kdy tipnul v takovémto filmu (a ještě na postu režiséra, ke všemu jeho první film). Ono tady vlastně není moc co hodnotit. Akce je tu dost, srší to kreativitou, vizí, krví a zkrátka je to přesně ta věc, co tu dlouho nebyla a snad každý ji chtěl. A pro zařazení, dělíme-li akčňáky mezi Jackieho Chana a Bruce Lee, coby komedie a dramata, toto je rozhodně Bruce Lee. Jediné snad, co mohu vytknout, je občasný přechod v kvalitě obrazu (kamery) a občasně až moc natahovaných sekvencích bez akce. Jinak jsem si to moc užil. Byla to sranda a bude-li rejža pokračovat, budu se těšit. 8/10 více ZDE: P.S. zcela upřímně to je nejlepší fillm Jordana Peela

plakát

Dracula (1931) 

Zábavná (ve smyslu zajímavý) taškařice (ve smyslu film) s legendárním sigma-facem už ze třicátých let (ve smyslu toho, co ten podivný výraz ''jako z jiné dimenze'' má vůbec znamenat). Měl bych si nasledovat více hororů ze třicátých let (klidně starší či o něco mladší), protože jsou prostě vizuálně poutavé a příběhově nápadité... jenom jak a kde to zhlédnout, to jest otázka (hlavně že furt všude jsou remaky, že jo, streamovací platformy co mám?!). Bela Lugosi v hlavní roli hraběte Drákuly je velice zajímavá anomálie (ten Ed Wood taky nakecá, ale chytře a naláká... a mě to nezklame) a jeho výkon je rozhodně zapamatovatelný - stejně jako postava Renfielda. Ve zkratce, jsem spokojen (a s Drákulovým vnímáním kříže docela soucítím = špatný ftip).

plakát

Nevyhasneme (2023) 

Coby metafora velice příjemný kousek, který ale za mě získal větší hodnotu až po skutečnosti, že po projekci přišla zástupkyně z charitativní společnosti (aspoň mám takový dojem) a v rámci školní projekce se s ní diskutovalo - ale o politice, takže jsem se raději na nic neptal a zeptal jsem se pak ''mimo záznam'' přímo na film (otázka byla, jestli tu výpravu do Himalájí poskytli ještě někomu, nebo jestli to bylo jen na efekt pro film (podívejte se na film, pochopíte), protože mi přijde docela náhoda, že vybrali zrovna tuto pětici). Film pojednávající o nezlomnosti lidského ducha a naději, především pak dětské. Ale je škoda, že největší vztah si uděláte až u závěrečných titulků. Taky mi přišlo podivné, jak ten dokument přechází ze skutečného záznamu do (očividných) hraných scén, které jsou ale zahrány, jak asi můžete očekávat (konkrétně nic moc). Ale jo, vím že mi absolutně nepřipadá právo posuzovat věci jako jsou toto - situaci a následný film. Ale zkrátka mi to nějak neprodali, i když několikero fajnových věcí, nad kterými bych se pozastavil a pochválil, tam vlastně bylo.

plakát

Jak svět přichází o básníky (1982) 

Hele, nějak mě to nechytlo... (a i když mám intelektuální humor rád, musí jim být rozumět) - co jsem ale viděl zatím z dvojky, vypadá to nadějněji a dám ještě někdy šanci.

plakát

Jeden život (2023) 

Tak nějak jednoduše příjemný film, kde vlastně všechno funguje tak, aby to byl prostě fajn a tak nějak průměrně čtyřhvězdičkové úsměvné a zároveň vážné drama. Má to fajn stopáž a chce to říct něco důležitého a to se daří (a kdyby vedle mě na projekci neseděli samý idioti ze všech stran, co ustavičně čuměli do mobilů a povídali si spolu, bylo by to perfektní (mimochodem, je mi 16 a mám lepší vychování než tyhle padesátníci, to jsme ale zkažená generace)). Herci skvělý, především pak Anthony Hopkins, který svým klasicky skvělým výkonem, který tak, jak to poslední dobou dělá, proplétá veselejšími okamžiky (vtipného poťouchlého dědy) a pak najednou zvážní a zcela přirozeně vytlačí slzy. Což je taky důvod, proč tomu filmu přeci jen známku o něco zvyšuji. Protože když už mě ten film (i přes nepříznivé podmínky v sále) dokáže takhle tolikrát rozbrečet, je v tom něco víc. 8,5/10 více ZDE: p.s. čeština proplétající angličtinu potěší, aspoň se chvilku nemusí číst titulky (chudáčci američani, aby si nenamohli oči :D)

plakát

Manželé Stodolovi (2023) 

Film dobře natočený, nejvíce je to vidět na kameře a hrátkách se zvukem. Ústřední herecké duo je ovšem to nejlepší z celého filmu, především pak Jan Hájek, kterého je skoro až líto. A v tom se to stane. Co má tenhle film znamenat? Já na to totiž nepřišel. Skoro jako kdyby se vrahů zastával - a narozdíl od loňských  Bratrů, zde není ani pomyšlení, že by to bylo nějak odůvodnitelné. Teda krom toho, že do toho filmu spadnete jak po hlavě a nedovíte se za celou dobu o vraždách nic, i když to je v podstatě hnací motor příběhu, na něhož se alespoň trochu zajímavě nabalují postavy se soukromím. Ale vlastně i kdyby se o to odůvodnění pokusili, tak to je špatně. Protože tohle je jednoznačné. A vzhledem k tomu, že tu alespoň co vím, nebylo moc správně ani historicky, tak to ani neposlouží jako pomyslný pomník obětem. A taky tu je osobní vztah k danému tématu... který je v naší rodině přeci jen trochu osobnější (a už v samotném traileru věta ''největší lovestory české kriminalistiky'' mi přijde urážlivá). Možná je to mnou, možná že vím pro sledování tohohle filmu moc, možná mám až moc osobních věcí, ale tohle na mě prostě nemůže zapůsobit. Tvůrce obdivuji za technické kvality filmu, ale k látce měli přistoupit prostě asi jinak, pokud vůbec. Raději bych to využil na nezávislou kriminálku stejné kvality, ale beze jmen. 6/10 více ZDE:

plakát

Oscar 2024 (2024) (pořad) 

Všichni to říkají a je to pravda. za tu dobu, co jsem si dal sledování Oscarů jako tradici, byl toto zatím nejvydařenější ročník, ať už jde o vítěze či moderátory. Respektive, vtipy byly skutečně vtipné - možná až na tleskajícího psa, což, jak ''někdo'' chytře poznamenal, je takový ''americký ftip''. Jimmy Kimmel, Arnold s Dannym, John Cena, Donald Trump, Ryan Gosling nejen s I'm Just Ken... a to je jen pár z povedených gagů. Řeči o rovnoprávnosti ve filmech šli prakticky úplně stranou (ještě že tak, když to v podstatě nikoho nezajímalo a jen se na to dělali debilní vtipy, které se ale hned museli vzít zpět)(zmínila se vlastně jen Lily Gladstone coby indiánka, setsakra dobrá herečka). Oppenheimerovi to neuvěřitelně přeju (stejně jako většině ostatním výhercům), především ale pak Christopheru Nolanovi, u kterého stačil jediný pohled, aby mě dojala jeho upřímná radost. Inspirativní muž. A zkrátka konečně skvělý galavečer v Dolby® Theatre v americkém Los Angeles.

plakát

Sweeney Todd: Ďábelský holič z Fleet Street (2007) 

Já to říkám pořád, Tim Burton je úchyl. A každým dalším filmem mi to jen a jen potvrzuje. Naštěstí ale vždy tak zábavnou formou (nyní konkrétně s trochou toho ''Zemanova vizuálu'' (víc než obvykle) a chytlavýma písničkama, což u muzikálů neříkám často).

plakát

Jeden gól (2023) 

Líbí se mi, jak to prakticky na rovinu říká, že je fotbal o ničem a jakýkoliv emoce, jako je vztek, by u něho být neměli. Protože to je prostě jenom obyčejná HRA! Nic víc, nic míň! Rozhodně tenhle film doporučuji mnoha známým, co tuto hru hrotí. Možná jim to bude připadat nesmyslné, ale skutečně, tenhle film má v tomto překvapivě velké poselství. Nestěžujte si život něčím, na čem vůbec nezáleží. Díky. Jinak Taika Waititi přišel zase s absolutní p*čovinou v tom nejlepším slova smyslu. Na jeho filmech (když nejsou pro MCU) je zkrátka pěkně vidět, že umí dobře pracovat s náladami a má cit pro detail a situaci. A tady to v moc pěkné pozitivní atmosféře zase dokázal. A zcela upřímně, jediné, co mi to může trochu zkazit, je ze začátku kamera a sem tam nějaké to klišé... já jsem se prostě bavil a i když jediné, co to má předat je fajn nálada, tak jsem absolutně spokojený. 7,5/10

plakát

Duna: Část druhá (2024) 

Co napsat o jednom z nejvelkolepějších, nejepičtějších, nejlépe natočených, nejkulervoucích, a celkově nejlepších filmů (co lze za poslední dobu vidět v kině - především pak v IMAXu, kde jsem byl mimochodem poprvé) všech dob? Vlastně nic moc. Tady se fakt už dá jen veskrz probrat to, co vše se mi to na tom líbilo a co se mi na tom líbilo nejvíc. Pokud vyjmeme ten samotný zážitek z toho, že jsem na první projekci (protože rozhodně počítám minimálně s jednou další) byl s kámošema, všema natěšenýma jak malý dítě na Vánoce (respektive jako my), z nichž mnozí šli studovat film čistě z důvodu existence prvního filmu (samo o sobě velkolepém a prakticky jedním z nejlepších filmů všech dob, minimálně co se technické stránky týče), kdy se mě podařilo ještě napsat test z fyziky a zastavilo nás protidrogový (nejspíš, respektive Můstek je strašně nebezpečný místo - a jako vesnický buran (který strašně se jen tak z hecu chtěl strašně zapojit do traktorové stávky) toto můžu potvrdit pro celou Prahu), kámoš ztratil průkaz, snědl jsem dva anglické rohlíky, potkali jsme dva oblíbené youtubery a já nedostal pověstný ''Duna-kelímek na popcorn'', tak to samo o sobě je prostě neuvěřitelný zážitek, který byste si užili i v případě, že jste v kině (zdůrazňuji, v KINĚ!) natlačený jak indové ve vlaku... ale tento film zkrátka zpraví úplně všechno a vy se reálně začnete po skončení titulků modlit - jak fremeni k Lisánu al-Khalíbovi, Kwisatzi Haderachovi, Úsulu Muad'dibovi či kolik těch jmen ještě vlastně má! - k Denisu Villeneuvovi, protože co nám nadělil je neuvěřitelné a zkrátka jsme si to pomalu až nezasloužili (až na mě, já byl ty dva a půl roku hodnej). A možná že by se to dokonce zvrhlo ve náboženské fanatické hnutí, jako ve filmu, který (přeci jen o něco více do očí bije než kniha) ukazuje to, že ani svatá postavička není vždy hrdina a že dokáže být pěkný hajzl - a když se na to tak koukám, tak si vlastně najednou během filmu říkáš, kdo je ve filmu asi největším klaďasem (spoiler: nikdo). V celém filmu je cítit ta velkolepost, to nebezpečí, zároveň jakési přátelství, hromada lží, nejasnost situace, zneužívání moci, absolutní moc, nadvláda, schopnost úplně všeho (jdi se zahrabat Avatare, vizuál není všechno). A v tomto bodě se dostváme k jednomu konkrétnímu bodu, který jsem chtěl určitě zmínit (protože vychvalovat kameru, výpravu, příběh (i coby čtenář předlohy jsem spokojen, jenom začátek byl takový trochu uspěchaný a lehce vtipný (a kamera oranžová, což nakonec vůbec nevadí) sakra, ten začátek mi trochu leze do těch všech kladů, protože jinak tu je jenom chvála), makeup, střih, hudbu, masky a kostýmy, efekty (sic samozřejmě velkolepé) a zvuk (vyjít o rok dřív Zóna zájmu má na Oscarech soupeře (a asi by toho litovala, protože na zvuku je prakticky postavena) a zcela pochopitelně by prohrála, protože tady ten mix, ta hlasitost, ty zvukové efekty, to všechno spojené se zvukem zkrátka dělá polovinu práce a taky největším důvodem, proč je to co se týká přáce na filmu tak odzbrojující), umí každý idiot): jsou jimi herci, kteří jsou samozřejmě všichni skvělý (reálně se podívejte na obsazení... nebudu je tu vypisovat), především pak ale Paul zahrán Timothéem Chalametem (kámo, jakto, že někdo, koho bych před pár lety disoval za to, že fakt super, další mladý zženštilý herec bez talentu (moc jsem o něm nevěděl), dokáže pouštět takový strach) a nováček Austin Butler, ze kterého ten strach prostě dýchá a jestli za tohle nezíská (nominaci na) Oscara, tak se fakt naseru. Já nevím jak ho vychválit, to se musí vidět. Což ostatně platí pro zbytek. Takže, abych se tu jenom nerozplýval nad tím, jak je ten film v každém ohledu skvělý, tak Vy uděláte nejlíp a okamžitě zajdete na tohle do kina. Hotovo. Tečka. Na konci filmu jsem dojetím z kvality brečel. 9,9/10 více ZDE:   DRUHÉ ZHLÉDNUTÍ--- k*rva, když to udělá takhle silnej dojem i na druhý zhlédnutí v ''pouhém'' Dolby Atmos'', tak to už něco znamená!