vypravěč

Jeden z největších "věčných rekonvalescentů". Charles Baudelaire přirovnal stav rekonvalescence k návratu do dětství, ke znovuoživení zájmu o život, fantaskní imaginaci plné nových zázraků: "Rekonvalescent se jako dítě těší v nejvyšší míře schopnosti živě se zajímat i o ty zdánlivě všední věci. Jen se vraťme, je-li to možné, retrospektivním úsilím imaginace ke svým nejranějším, nejnitřnějším dojmům a poznáme, že měly zvláštní příbuznost s těmi tak živě barvitými dojmy, jež jsme zakusili později následkem fyzické nemoci, pokud tato nemoc ponechala naše duševní schopnosti čisté a nedotčené.“ Jeho filmy mne fascinují tím navracením se, renesančním gestem, kterým se prvotní fascinance znovu přetavuje v nové výrazy, živelností inspirace, která jako by ledabyle seskupuje geniální vize a obrazy a marnotratně či velkoryse je přechází nejednou jen letmým pohledem. Felliniho filmy jsou skutečně poezií na stříbrném plátně; jako u skvělých básní si i tady nejednou říkám: zde, zde stanout a dlouho zrakem zrcadlit tento záběr, detail, obraz; a přitom či nakonec skládám kompaktní a silný příběh člověka v moderním světě, příběh, který mne nikdy neomrzí a stále naplňuje.

Slovy Vítězslava Nezvala: "Tomáši tys nebyl mužem métie / čet jsi "Analýzu melancholie" / i tys poznal žalost smutek stesk a lásku / v knížkách v Detroit mezi statisíci svazků / ty jsi sníval též o cestách po moři / ve své primitivní laboratoři / kterous připjal k vozům nákladního vlaku / v němž jsi čechral křídla papírových ptáků."