Režie:
František LaurinScénář:
Alexander KoenigsmarkKamera:
Alois NožičkaHrají:
Oldřich Kaiser, Marcel Vašinka, Zdeněk Buchvaldek, Jana Dítětová, Ota Sklenčka, František Vicena, Jiří Pleskot, Jiří Krampol, Karel Vlček, Ilja Prachař, Otakar Brousek st., Eva Hořánková (více)Obsahy(1)
Stanislav Holý (O. Kaiser) jede na setkání absolventů školy po patnácti letech a cestou rekapituluje své mládí, jež nepatřilo k těm nejklidnějším. A protože měl průšvihů a vylomenin až nad hlavu, dala mu ředitelka na vybranou. Buď odejde ze školy v Hořicích nadobro nebo půjde na rok někam pracovat, aby si pak více vážil školy. Nejlépe do kamenictví. A když bude sekat dobrotu, může se za rok vrátit. A i když chtěl zpočátku Stanislav smlouvat, nakonec, ač velmi nerad, kývne na roční praxi v kamenické dílně v podniku, kterému šéfuje právě jeho otec. Až zde si poprvé uvědomí, co jsou skutečné životní hodnoty. Ve chvíli, kdy nachází konečně i vztah k otci (Z. Buchvaldek), zahyne otec tragicky při autonehodě… (Česká televize)
(více)Recenze (8)
"Baštit chlebíčky je blbost! Nenajíš se, utratíš!" Mladý nevycválaný študentík je po poslednom výčine zbavený privilégia študovať a obratom je zaradený do pracovného procesu v kamenárskej dielni. Napriek tomu, že sa jedná o riaditeľské dietko sa mu protekcie nedostáva a on, plný mladistvej vzdorovitej hrdosti o ňu ani nestojí. Za prispenia kolegiálneho fyzického násilia od Krampola, seniorského mudrovania od Sklenčku a nejakej tej tragédie so stratami na životoch prejde duchovným prerodom a objaví skutočné hodnoty a zmysel života. Veľmi dobrý Kaiser v hlavnej roli, nemenej slušné výkony vo vedľajších a ani veľmi nevadí, že sa mi v spomienkach vybavuje zopár podobne naivných filmov o pozitívnom vplyve fyzickej práce na mládežníkov z onoho obdobia. ()
Silně výchovná socialistická fikce. Jen pěkný 22letý Oldřich Kaiser a 23letý neméně pěkný gay Marcel Vašinka stojí za zmínku. ()
Rádoby výchovný film, jenže v upovídanosti se ztratily emoce a city. Obsazení je vcelku příjemné, Kaiser neklidného mladíka zahrál dobře, ale okolí spíše až moc sekundovalo. ()
Otiskli mi v Mateřidoušce básničku... ()
"Jaký jste si nás vychovali, takový nás máte!" ()
Bylo to nudný, ale brutálně hoši. 🫠 Klasická televizní inscenace 70. let, psychologie a Oldřich Kaiser s Marcelem Vašinkou. - To byla sedmdesátková herecká dvojice. 💔 Nejvtipnější na celým filmu byla scéna hned v prvních pár minutách. Borcovi spadne na hlavu socha z police, on řekne jen au, druhej, co mu to na tu hlavu shodil se zasměje, zeptá se, jestli je v pohodě a jestli to bolí... ehm, následně je pak druhý den všechno ok, borec s „odřeným“ čelem existuje dál, vždyť to byla jenom socha. 🫨 Tyto televizní inscenace ze 70., kdy ještě nebylo moc revuálních pořadů a veškerá revue se necpala do filmu, byly tak obecně na jedno brdo. V podstatě pracovní prostředí, mládež, která nechce studovat a hádky s rodiči. Toť vše... a možná teda ještě nějaký okrajový dějík viz. socha. 🗿 Jiří Krampol byl pro mě „herec tvďák“ vždycky, takže se nic nemění a nakonec ve filmu zazní posvátná věta: „Otiskli mi v Mateřídoušce básničku!“ ()
Dva zlotřilí frackové, ale jen jeden zmoudřel a zařadil se... Režijně poněkud nezvládnuté, ale i díky dobrému obsazení, kdy všichni herci tak nějak splnili, že... (své typické postavy), se na to koukat dalo. ()
Mladičký Kaiser a Krampol jako drsňák a vedle nich už jen přehlídka soudruhů Buchvaldek, Sklenčka, Vicena, Pleskot, Prachař.... Jediné dvě věci, které ještě stojí za zmínku byl falešný knír Marcela Vašinky a drahé italské víno za 46 korun v hospodě, což je dnes cena tak za jedno dobré pivo. Jinak typická socialistická inscenace z pracovního prostředí o tom, že práce šlechtí. ()