Mňága - Happy End

Když jsem si to před lety pustil, tak jsem to Zelenkovi bohužel sežral i s navijákem. V polovině filmu jsem si řekl, že tohle už je moc a jal jsem se zjišťovat informace. No nebudu se tady dál rozepisovat, holt jsem byl mladej a blbej. Na mou obhajobu: za a) Kdo nebyl? za b) Nejspíš jsem asi musel taky bejt při sledování filmu drobet přetaženej a hlavně za c) O Mňáze jsem věděl asi tolik, že existuje jakási "Písnička pro tebe", o který jsem si říkal, že trapnejší název by nevymyslel ani mistr Troška. Nicméně film mě pohltil natolik, že jsem si Mňágu po určité období mého života nesmírně zamiloval.. Jistě, prudká zamilovanost opadla, ale dodnes si ji rád poslechnu a stejně tak je to i s tímto výborným a vtipným Zelenkovic dílkem.. (25.12.2007)

"Použili jsme počítačový program na tvorbu kapel Band-maker. Tak například vznikla ABBA nebo Sex Pistols." Na přelomu osmdesátých a devadesátých let jsem býval častým návštěvníkem koncertů Mňágy a případně i Žďorpa, ale přesto jsem nikdy nezaznamenal, že by ječící fanynky hromadně nabízely zpoceným hudebníkům své kalhotky. Ani ty zahulené sály mi nenapověděly, že vidím nejslavnější kapelu, jejíž megakoncerty byly beznadějně vyprodané a Troška o ní natočil úspěšný film. To ale nevadí, protože Zelenkovy mystifikační dokumenty o mých oblíbených kapelách mě vždycky bavily, takže nikdy nezapomenu na koncert Slepého střeva bez zpěvu, nadupaný konkurs, zpívající ananas, hudbu k aerobicu ani na Chinaski v námořnických oblečcích. Prostě už věřím tomu, že to tak skutečně bylo a kdo tomu nevěří, ať se na to podívá. Důkazy jsou nezvratné. (10.07.2017)

Nečekaně příjemné filmové překvapení, jehož možná největším kladem je ten bestarostný devadesátkový feeling (spolu se Svěrákovou Jízdou je pro mě tento dokument hrozně příjemnou filmovou připomínkou té éry). Po 19 letech od původní premiéry ten film dnes působí jako výrazná - a neobyčejně svěží a zábavná - zpráva o své době, která se dnes jeví až neuvěřitelně vzdálená (není bez zajímavosti, že dojem velkého stáří dokumentu umocnil i neobyčejně poškrábaný look filmu na velkém plátně v kině - jeden by až nevěřil, že sleduje film starý ani ne 20 let). O filmu jsem léta věděl, aniž bych měl zájem ho vidět, což je možná jen dobře, protože jsem se mezitím seznámil se Zelenkovými pozdějšími filmy, a mohl si tak tento film zařadit do kontextu zbylé Zelenkovy filmografie a najít tam věci, které se objevují i v režisérových pozdějších filmech. V neposlední řadě je určitě nutné zmínit, že dokument je to velmi vtipný, a podbarvený spoustou skvělé muziky (samozřejmě za předpokladu, že se vám muzika Mňágy líbí). Bavilo mě to a to moc - tenhle výjimečný filmový počin bude s časem jen zrát jak víno. (12.10.2015)

Happy End je rozhodně můj neojoblíbenější hudební dokument, viděl jej už nespočítaněkrát. Díky lásce k Mńáze možná přehlížím chyby:). Příběh kapely je skvěle podaný, správně absurdní, a je vidět, že Mňága si vše řádně užila. Další povinností správného mňágisty je ještě další snímek, který se zove Made In Valmez, ale zde na ČSFD jsem jej nikde nenašel. Naštěstí si ho suším na VHS:) (04.07.2007)

 Prostě českej film. Blbej českej film.  Konstatuje znuděně Petr Fiala na adresu filmu Slunce, seno, Mňága, který mi naopak přivodil (především v pasáži s typickým hodným a zlým Stbákem) nemalý zával smíchu. A celý tento mystifikační dokument o mojí oblibené kapele určitě má k ,,blbýmu českýmu filmu´´ daleko, naopak se koná velká husťárna. Já se hodinu jenom skvěle bavil.  A ten Fialův osvěžující  leháro  projev  by šel poslouchat ještě daleko déle a Zelenkův  originální mystifikační scénář taky geniálně šlape, nestihne si vybrat žádné slabé místo a vedle těch srandiček a hlášek a hlášek stihne nabrat i vážnější kritičtější podtext v otázkách úměle vytvořené slávy.  Skvělá atmosféra, spousta ironie  a nadsázky.Teda tohle vymyslet!  A tentokrat skutečně vyjímečně závalel i Zdeněk Troška! (23.08.2022)