Rok ďábla

Tohle prostě je machrovina první třídy. Kdybych nevěděl jak se opravdu Karel Holas seznámil s Jazem Colemanem, docela bych i věřil té scénce ve výtahu...nejslavněší český taxikář František Černý coby Marie Rottrová je úchvatný:) A Karel Plíhal je taky kapitolka sama pro sebe. Nezapomenutelné poetické scénky, kontrasty, skvělá hudba (taktéž kontrastní, vezměte si Čechomor, Jarka Nohavicu a Killing Joke), prostě výjimečný film. Kdyby mi tak ještě někdo vysvětlil, co znamenalo to s tím metrem.... (16.03.2003)

Tohle je taková nádhera. Rozhraní reality a fikce zde neexistuje a je to dobře, protože obě části se nádherně spojí a my, pokud nejsme životpisci Jaromíra Nohavici či Karla Plíhala, nevíme, kde se bere z jejich životů a kde z imaginace pana režiséra Zelenky. Krásný přiklad toho, kdy se střípky dokážou spojit ve velký nosný celek. (03.03.2008)

V tomhle filmu si můžete vybrat úplně všechno,co chcete. Vzpomínám, jak mi bylo osmnáct, byla jsem na stáži a šéf se vrátil z agentury a říká - nabídli mi na koncert nějakýho Nohavicu, prý se začal dost poslouchat, znáš ho? A já -Ježíši, kdo to je ? Pro holku co poslouchá rock to byl mimozemšťan :-) Každopádně zajímavý počin, dnes si ho i poslechnu, aniž bych utrpěla psychickou újmu. Podotýkám, že z děje filmu jsem měla chvíli v hlavě zmatek:-) (07.10.2014)

Velmi dobrý film, a to Čechomor vůbec nemusím narozdíl od Nohavici. Člověk si pořád musí připomínat, že je to mystifikace, jinak by se nechal lehce "oblbnout", a to podle mě svědčí o kvalitě tohoto druhu filmu. Nezapomenutelná je pro mne scéna, kdy se členové Čechomoru dohadují, jestli Nohavica nosí trenky nebo slipy:-) (07.07.2005)

Nejlepší český film. Jízda Karla a Jaze ve výtahu, Janova rozmluva s bohem, Plíhalovo poslouchání melodií, dilema slipař-trenýrkář a jiné. Ironie, satira, mystifikace, závěrečná katarze, jezení rybiček. Po každém shlédnutí si opravdu připadám blaženě. "Karle pojď." "Já přijdu." "Ty nepřijdeš." "Ale přijdu. Jen si ještě chvíli posedím a přijdu." (Jako bonus přidávám komentář, který jsem dlouhá léta měla u Petra Zelenky v seznamu oblíbených režisérů: Jednou jsem takhle otevřela ledničku a chtěla se napít mléka, ale když jsem odšroubovala víčko, tak na mě z krabice vykoukl malý vousatý panáček s dýní na hlavě a zapískal: "Kdybys měla říct, kdo je nejlepší český režisér, koho bys jmenovala?" a potom se rozplynul v obláčku mýdlových bublinek. Nápad s pitím mléka byl sice tím pádem pasé, ale zase jsem měla řádný důvod k zamyšlení. A pořád se mi na mysli objevoval ten panáček a křičel: "Ona neví, ona neví!", až jsem se musela poradit s tetou CSFD. Tam jsem si ve své desítce nej filmů všimla jakéhosi tajemného titulu Rok ďábla. Co to je, Rok ďábla? To je nadčasová studie o umění užívat si života, vedoucí k naprosté blaženosti těla i ducha pokaždé, když si tento klenot pustím a nechám se opájet geniálními dialogy a hudbou. Takže jsem hned běžela k té lednici, vzala krabici a z plných plic do ní zařvala: "PETR ZELENKA, ty troubo!") (20.12.2007)