Rok diabla
Year of the Devil
Režie:
Petr ZelenkaScénář:
Petr ZelenkaKamera:
Miro GáborHrají:
Jaromír Nohavica, František Černý, Jan Prent, Václav Glazar, Jan Tříska, Jan P. Muchow, Jan Hřebejk, Saša Gedeon, David Černý, Karel Plíhal, Jaz Coleman (více)Obsahy(1)
Petr Zelenka – tvůrce úspěšných Knoflíkářů z roku 1997 – se jako scenárista podílel na Ondříčkových Samotářích a poté jako scenárista a režisér vytvořil celovečerní film Rok ďábla. Zelenka netradičním způsobem vypráví příběh Jaromíra Nohavici a skupiny Čechomor, přičemž dokumentaristicky nahlíží do období, kdy se tento písničkář léčil ze závislosti na alkoholu. Jako Nohavicův „anděl strážný“ se v tomto snímku představuje hudebník Karel Plíhal. S myšlenkou natočit film s J. Nohavicou a Čechomorem v hlavních rolích přišel Zelenka v létě roku 2000, kdy spolu tito hudebníci hráli na krátké koncertní šňůře. Zelenkův film je navíc obohacen rozhovory nejen se zmíněnými aktéry, ale i s dalšími zajímavými postavami, jimiž jsou bezesporu hudebník Jaz Coleman a holandský dokumentarista Jan Holman (Jan Prent), který by chtěl Nohavicu přistihnout ve chvíli, kdy začne znovu pít. Zručný mystifikátor Zelenka má ve svém filmu také scény se surrealistickým, mystickým – ba až s nadpřirozeným vyzněním. Natáčení filmu proběhlo v květnu a červnu 2001 na různých místech republiky, filmový štáb natáčel vedle hraných scén i koncerty Nohavici a Čechomoru, které jsou důležitou součástí děje. „Je to film o tom, jak elegantně odejít ze světa. Nebo je to film o přátelství, či o tom, jak jsou čtyři muzikanti svědky zázraku. Může být také o tom, jak vám mohou ti, které potkáte, změnit život,“ řekl o svém filmu scenárista a režisér Petr Zelenka. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (395)
Přestože Petra Zelenku vnímám jako jednoho z nejzajímavějších tvůrců českého porevolučního filmu, s opravdu nezaměnitelnou tvorbou, ani v průběhu let jsem si ho nedokázal vyloženě oblíbit. Pan režisér rád projevuje zálibu v neobvyklých mystifikací, což jsem si už dávno zvykl, takže se mu asi jen tak nepodařilo mě tolik zaskočit jako kdysi. Ale v tomto případě se mu nepodařilo mě ani nadchnout. Alternativní fikce ze života Jarka Nohavici a pár dalších hudebníků zvučných jmen mě během pár smyšlených absurdních příhod celkem bavila, ale relativně hezký a zajímavý kousek pro mě Rok ďábla netvořil ani tak ústřední nápad a už vůbec ne podivný fantaskní prvek v poslední třetině, jako především hudba a scény z většiny živých vystoupení. Mimo hudební stránku se mi to vidělo spíše jako průměrný pokus o nekonvenční film, který na rok vzniku není už ani tou formou sítrající dokument a hraný formát tolik originální, a zcela nejvíc jsem zíral, když jsem spatřil, kolik ocenění to tenkrát získalo. [65%] ()
Mám rád Nohavicu, mám rád Čechomor a mám rád aj blonďaveho Plíhala, ale úplne mi stačí keď ich počujem (skvelý soundtrack). Film je fajn, ale okrem Nohavicovej teórie alkoholického kopca neprináša nič zapametania hodné. Aj keď toto je veľká pravda a to nielen pri alkohole. Ja som si na to spomenul pri filme Requiem For Dream. ()
Já hlupák si důkladně neprostudoval popis a potm se celý film cítil poškozen, že si ze mě někdo dělá až nadpozemskou prdel, což absolutně vyvrcholilo okamžikem, kdy se Karel Plíhal jen tak z dlouhé chvíle rozprsknul. Když si to člověk tak v hlavě přehrává, tak nemá ucelený obrázek, co bylo myšleno vážně a co už ne. Pár písní od Nohavice znám, ale že bych měl prostudován životopis jeho nebo Čechomoru to se naprosto říct nedá. Ale řeknu to takhle nic proti ním nemám, tedy neměl jsem do doby než jsem zhlédnul tento paskvil. Abych nezapomněl,tak jsem chvíli prospal, ale abych náhodou o něco nepřišel, tak jsem si pustil prospanou stoupáž znovu. Vidím, že se k tomu nikdo nemá, tak se zhostím této nelehké úlohy já a konečně vás proberu ze snu a povím vám zcela otevřeně, že tento film je naprostá sračka. Fantasy/Mysteriózní sračka podaná dokumentární podobou, toť vše. Zázraky se vskutku nedějí a nejinak je tomu v případě tohoto nesmyslu, co se snaží tvářit jako spása z nebes, ale přitom nepřichází s ničím převratným a hlavně né novým.(minimálně za plného vědomí ne) Takže když to všechno shrnu, tak takové filmy se dají hodnotit jedině odpadem. V tomto případě rovnou dvojnásobným. ()
Tenhle mystifikační dokument mě naprosto rozsekal, úžasný film s nádhernou hudbou. Je to ohromná legrace, někdy mi přijde, že si tam Zelenka dělá legraci z kultu hvězdy...Nohavica je vynikající, stejně jako Čechomor a Plíhal, Coleman má největší charisma a vypadá jako ten ďábel, i když to neměl být on. Dobré hlášky, výborná režie i scénář. Legrace, ale také zamyšlení nad životem, ten konec, kdy se Plíhal rozpadne a je z něj anděl, velmi zajímavé a přemýšlivé. Znám lidi, co tomuhle filmu věří, proto (a nejen proto) dávám plný počet. Výborné. ()
Tak tahle nádhera asi nebude pro všechny, nicméně se jedná o opravdu mistrovskou mystifikaci vedenou skvělou režijní rukou Petra Zelenky. Spousta hlášek, které sice nejsou úplně "na talíři", ale o to jsou cennější. Nevím, jak přijmou film lidé kteří Nohavicu ani Čechomor neznají (já se přiznám že jsem neznal Čechomor, ale Nohavicu zase téměř dokonale), ale já mám za sebou silný zážitek. Pro pořádné a hluboké zamyšlení nad životem ale nepotřebujete znát nikoho ! Přiznám se, že jsem měl ve stejný den ještě jednu projekci (DVD EX - zajímavá, ale kratší verze je lepší) a nejspíš nebyla poslední :) ()
Galerie (10)
Zajímavosti (16)
- I když je tento film čistě fiktivní, Jaromír Nohavica do něj vkládá hodně ze svého života a spousta věcí je podobná událostem v jeho životě. (galba)
- Jaromír Nohavica se opravdu léčil z alkoholismu v devadesátých letech. (galba)
- Na otázku, jestli během natáčení prožil něco nepříjemného, Jaromír Nohavica odpověděl: "Hned první den! Hned od začátku to byla těžká pruda, po několika minutách jsem si říkal, kam jsem to vlezl, sem nepatřím, to bude strašné. No a bylo, co si budeme povídat... Ale konkrétně - bylo tam pár chvil, které mi byly fyzicky nepříjemné. Ještě před samotným natáčením mi dělali maskovací zkoušky, jestli má tvář unese úpravy do časů, kdy jsem byl, řekl bych, odvážnější ve svém vztahu k alkoholu a kdy to na tom obličeji bylo vidět. Začali mi přilepovat vousy, natahovat vlasy, dělali mi pod očima kruhy, nadouvali mi tvář vatou, takové ty věci, které se běžně stávaly, když se večer vypilo půl litru rumu a druhý den to samo naskočilo. A potom jsem tu polovinu tváře zahlédl v zrcadle a mně se v té chvíli vrátily deprese těch devadesátých let. Dokonce to bylo tak hrůzné, že mě napadl verš 'Ráno mě probouzí tma, sahám si na zápěstí' a řekl jsem si 'Ty vole, to je dobrý verš, to až tě tady domaskují, tak tak napíšeš písničku.' A hned mi došlo, že už jsem ji napsal, tak to bylo sugestivní. To jsou chvíle, kdy si člověk sahá do nebe, ale naštěstí říkám, když je kolem štáb, 'O nic nejde'." (NIRO)
Reklama