Páté kolo u vozu

Na rok 1957 skvělá komedie plná tehdejších reálií komunismu. Baldová dělá blbku svým dětem, kulturnímu tajemníkovi a redaktorce časopisu Rodina. Měli posluhovačku za peníze a ta jim asi utekla. Peněz maj jako sraček a rozmazlený děti. Vojtovi komouši přepaží byt a nastěhujou mu nájemníky! Ve filmu je spousta výborných hlášek jako: "Do Tří králů budeš mlčet!" "Je tohle domov? Tohle není není domov! " Komediálnost v kontrastu z tuhým již civilizačně zaostávajícím komunismem nelze nijak popsat, nutno vidět.   Všimnul jsem si jedné zajímavosti. Baldová s sebou vozí zarámovanou fotografii z Dalmácie, kde bydlela. Tipnul bych že je to Primošten, co dnes vypadá zcela jinak. Jirko mrkni na to. (22.07.2023)

Zemanův povedený remake Němcové nepovedené babičky. Název filmu určitě nevystihuje situaci Baldové, neboť páté kolo u vozu je pojmenováním pro něco zbytečného, což ona v té domácnosti nebyla, právě naopak, záviselo na ní vše. Leda že by to měla být metafora pro to, jak na ni nahlíželi její blízcí. S ohledem na rok vzniku filmu potěšil socialisticky nerealistický a neschematický scénář a civilní herecký projev. Postavy nebyly černobílé, třeba jinak dobrá babička svým neustálým voláním ohledně obědového menu by dokázala rozpohybovat do nezastavitelných grimas i takovou za všech okolností pokerovou tvář, jakou se např. honosil Buster Keaton. Navíc některé její názory působily poněkud zajímavě, např. že žena má muži dělat žárlivé scény, protože on si pak radši nevěru rozmyslí, aby doma neměl peklo. Což mi přijde podobně střelené jako zcela opačná rada, která byla moderní v šedesátých až osmdesátých letech, kdy se hlásalo, že žena má být na nevěrného muže co nejhodnější a podstrojovat mu, aby si uvědomil, o co může zanášením přijít. No to je jedno. Na druhou stranu Baldová prokázala zdravý úsudek, když své vnučce zakazovala schůzky s mladým jelínkem. On se sice kasal, že rodinu uživí svým hudláním, ale babička správně usoudila, že s tou jednou jedinou písničkou, kterou uměl a bohužel hrál celý film, totiž "Cikánský baron jsem já", žádnou díru do světa neudělá. (05.07.2013)

Pominu-li nadčasovost námětu (včetně skutečně zdravých názorů postavy představované Z. Baldovou - kterou by potřebovala každá ta rádoby emancipovaná prýintelektuálka), ve filmu vidíme dosti realistické zobrazení světa, jak se dalo tehdy v Praze bavit - trochu je to návrat do předválečných barových časů. A osobně mám prostě slabost pro českou kinematografii v chruščovovském oteplení do nástupu nové vlny. (01.01.2014)

Babička, zneužívaná rodinou jako služka a věšák na děti, si přečte novinový článek své dcery o emancipaci a odhodlá se ke vzpouře. Vynikající herečka Zdeňka Baldová, která svým rozechvělým hláskem a poplašenýma očkama ozdobila fůru hezkých starých komedií, dostala ve dvaasedmdesáti letech poprvé hlavní roli a troufám si říct, že kdyby se tehdy udělovalo něco jako Čeští Lvi (absurdní představa, já vím) byla by asi hlavní kandidátkou. 70% (26.01.2006)

Slušný rodinný film. Přesně takový, jaké uměl natáčet Bořivoj Zeman. Poslání točit aktuální komedie reagující na společenské nešvary bylo v té době sice už zbytečné, ale proč se nenechat vytrhnout milým vkusným příběhem s dobrým hereckým obsazením? Film by se bez přítomnosti Zdeňky Baldové asi rozpadl, ale právě kvůli ní stojí film za zhlédnutí. Ne snad, že by herecký úkol byl v kontextu filmových babiček nějak výjimečný. Ale Baldová do něj vkládá životní zkušenost všech těch jen zdánlivě stereotypních rolí, které hrávala během celé kariéry. Je opravdu nutné dívat se na film z roku 1958, abych si uvědomil, co všechno se dá představit pod pojmem "Herečka"? Dokázat svou pouhou přítomností žít na filmovém plátně! (14.12.2003)