Každá minúta života
Every Single Minute
Obsahy(1)
Mladý pár Lenka a Michal se věnují výchově svého čtyřletého syna s nejvyšším možným nasazením. Miško má už od narození naplánovanou každou minutu svého života tak, aby se z něj jednoho dne stal úspěšný vrcholový sportovec a po všech stránkách „kvalitní člověk". Tomuto cíli je podřízeno vše. Rodiče odsunují své potřeby na vedlejší kolej, věnují synovi maximum času a malý Miško předčí svými výkony většinu vrstevníků. Na první dětská kamarádství však nemá zatím Miško čas. V jeho životě trénink střídá hru, hra střídá cvičení a cvičení střídá trénink v pravidelném rytmu. Živými situacemi z rodinného života otevírá režisérka Erika Hníková řadu otázek ohledně výchovy dětí a rodičovských výzev v dnešní době. Děláme pro své děti dost? Nebo toho děláme až moc? (Aerofilms)
(více)Recenze (75)
Zajímavá sonda do zvláštního přístupu k výchově dítěte. Nalajnovaná opravdu každá minuta, vše se podřizuje jedinému cíli - mít ze svého dítěte šampiona. Co mi trochu chybělo, bylo více informací k tomu, proč se vlastně rodiče pro tento přístup rozhodli. Zda je to přístup dobrý nebo špatný, nechci hodnotit, ale rozhodně mě zajímá, jak se bude Mišo vyvíjet dál - vstup do školy, vstup do sportovních kolektivů, a samozřejmě vstup pro problematických let... 65% ()
Povedal by som to asi tak, že rodičia si plnia svoje sny cez svoje dieťa a doslova ho obmedzujú. Len, aby ten chlapec v staršom veku ich za to, neznenávidel. ()
Hele nakonec asi čtyři hvězdy. Ale ne tak ani za zpracování nebo "herecký výkony" jako za námět a konečnej dojem, kterej musí v člověku zanechat. Z pohledu filmovýho/dokumentární řemesla se totiž jedná o brak. Ale ten vzkaz nakonec u mě převážil. Navíc po dloooouhý době dílo, které ve mně vyvolalo vnitřní boj, zda se s přístupem Hamuliakových ztotožnit a fandit jim, nebo je "zatratit"..🤔. Je mi jasný, že přesně o to tady jde - jen vypichuju, že se to autorům celkem povedlo a za to ta hvězda navíc. Jinak se ale podepisuju pod to, že oba rodiče jsou abnormálně nesympatičtí až si pak člověk říká, že si sebe vlastně zaslouží, ale toho děcka je vám v konečném důsledku i líto. Miško se klidně může stát nová hokejová hvězda, ale na stopro skončí na psycho-pilulkách!👌👌 ()
Znepokojujúci dokument, ktorý vo mne zanechal viac otázok, než odpovedí. Už len slová v prvých minútach dokumentu, kedy je podľa rodičov potrebné obetovať a upozadiť pre malého Miška všetko, aj svoj život, boli desivé. Samotná "výchova" rodičov mi pripomína experimenty behavioristov v 60. rokoch, ktoré by v dnešnej dobe boli označené za neetické. Zarážajúce je už len to, že zakladateľ systému Kamevéda nie je lekár ani psychológ, ale právnik (čo samozrejme neznamená, že keby bol lekár alebo psychológ, zmenilo by to niečo na kontroverznosti metódy). Zjavne však jeden z tých hajzlov, ktorí sa dokážu pohybovať v šedej zóne natoľko, že im nikto nič nemôže. Viackrát som mal v priebehu dokumentu pocit, že Zachu by mali postaviť pred súd a zakázať mu prístup k deťom. Samotní rodičia zjavne nemajú vlastný život (a možno ani sexuálny), ich vzájomná komunikácia pôsobí stroho a odťažito a oni sami katalógovo, sterilne a nesympaticky (hlavne otec). Sterilne pôsobí aj ich byt. Miško namiesto toho, aby sa v štyroch rokoch hral s ostatnými deťmi behá po schodoch a robí zhyby. Matka sa s ním rozpráva iba a výhradne nemecky a v snahe z neho vychovať šampióna mu neustále hovorí, že je skvelý a najlepší. Tipujem, že až Miško dospeje, buď skonči v intenzívnej psychoterapii kvôli koktejlu úzkosti a perfekcionizmu a neschopnosti splniť nároky okolia; bude nenávidieť svojich rodičov alebo bude rebelovať. Záverečné zábery z "Kamevéda olympiády" pôsobili smutne, deti zlomene, niektoré dokonca plakali. Veru, ak si chce rodič plniť svoje sny cez svoje dieťa, je to cesta do pekla. V prípade tejto metódy cesta Shinkanzenom. ()
Dokument, ktorý prináša viac otázok ako odpovedí. Kamevéda je v podstate o súčasnom modernom životnom štýle, ktorý učí súčasných rodičov, aby svoje deti viedli k plnohodnotnejšiemu životu plného pravidiel, strádania voľného života a fokusovania sa na výsledky. Na jednej strane to má svoje opodstatnenie, ale ja osobne si neviem predstaviť, že by som svoje dieťa takto obmedzoval v mladosti. Podľa mňa tam musí byť vyváženosť a táto rodina ju v žiadnom prípade nemá, a to ani zďaleka. Jednoducho tento snímok prináša určitú otázku, na ktorú je množstvo názorov a každý si z toho môže zobrať to svoje. Mne osobne sa to ale nepáčilo už len kvôli malému Miškovi. 60 % ()
Jak z názvu filmu vypovídá, čekal jsem ještě více nahuštěný program než byl u Miška vyuobrazen. Také jsem čekal větší kontroverzi u této výchovy, ale když se na to koukám zpětně, nevidím tam nic moc špatného, pokud je s tím ztotožněn malý Miško a baví ho to. Nejvíce se mi líbí ta pestrost sportu a cvičení, a že to není jen o dřině - běhat, bruslit, skákat atd. Je to asi sen mnoho ambiciózních tatínků, věnovat se pouze svému synovi a mít takovou finanční jistotu a čas, že si mohou dovolit pronajmout různá sportoviště. Bude zajímavé sledovat, jak se bude malý Mišo vyvíjet a zda u sportu zůstane celý život. Snad se toho nepřejí. Tento dokument hodnotím velmi dobře a originálně, uděluji tři hvězdy za 70%. ()
Inšpiratívny, pozitívny i prínosný dokument o tom, aká je dôležitá výchova dieťaťa. Kritici tu vypichujú veci, s ktorými nesúhlasia. Ale tak je to správne. Nemá totiž ísť o 100% správny návod (veď taký ani objektívne nemôže existovať); nie je nutné sa s tým 100% stotožniť. Toto je len dokument, ktorý nemal predom určený presný scenár. Tak ako každý z nás, aj rodičia v dokumente môžu robiť chyby, ktoré ale neskôr napravia, alebo nenapravia, pretože mýliť sa je ľudské. Evidentne však ich výchova prináša výsledky i plusy ako také a určite v mnohom pozitívne ovplyvní veľa ďalších rodín. ()
Zaujímavejšia než film bola diskusia o ňom po ňom. Nešťastné monotónne spracovanie, ktoré bez vysvetlenia a zodpovedania otázok, čo sú to za ľudia a prečo sa rozhodli ísť touto extrémnou cestou, ide do stratena. Je príliš ľahké ich odsúdiť a film tomu ešte viac napomáha. To podstatné sa pritom divák dozvedá v diskusiách a rozhovoroch režisérky. Mne prišlo, že rodinu režisérka tak trochu využila, čo rodičom asi neprekáža, ale kvôli dieťaťu by stálo za to sa nad tým zamyslieť. ()
Čistokrevný odpad. Šíleně natočené, šíleně za(na)hrané, nezáživné. Co nám dokument chtěl říci? Že to takhle jde? Jde leccos a dítě si zvykne, ale jeho život je jeden velký tréning, rodiče jsou tím až posedlí. Pokud se nechcete dívat na sondu do čistě tréninkového dětství jednoho dítěte, nevidím důvod ke shlédnutí. Vše je podřízeno tréningu a nejlepšímu výkonu. Jen si nejsem jistý, že to je nejlepší pro to dítě. Vedení k tomu, že musí být nejlepší, že na ničem jiném nezáleží, nevidím tam nic z klasického dětství. Jdi si hrát pro něj znamená žíněnku a kruhy, tedy další cvičení. Bylo by též zajímavé sledovat jak to bude pokračovat ve školce, ve škole, jestli z něj nebude namyšlený jedináček, opovrhující slabšími a ženoucí se jen za svým egem. Mohl by mít problém se zařezením do kolektivu, s vrstevníky ho vidět vůbec nebylo, zná jen mámu, tátu, trénink, jídlo a spánek. Skypové hovory s poradcem jsou naprosto o ničem, to můžou zavolat komukoliv. Nepočítám, že být s dítětem doma po čtvrtém roce věku si nemůže dovolit každý. Za mě zbytečná každá minuta života sledováním tohoto dokumentu. ()
#bliju ()
Tento dokument má extrémně zajímavé téma, ovšem dost nešťastné zpracování. Co je to vlastně za lidi? Co dělají, jaké mají vzdělání, jaká byla dřívější profese maminky? Nic o nich nevíme. Jen, že tatík je riaditěl a občas musí do robotky. O mamince víme jen to, že když otec nemůže, driluje dítě ona, pak že na něj mluví německy a večer vytírá podlahu. Jinak jsme se o nich nedozvěděli nic, dokonce ani to, co je přivedlo k tak extrémnímu stylu výchovy. Jediné co samovolně vyplynulo byl fakt, že jsou finančně velmi dobře zajištění, když si mohou pronajímat halu, matka může být v domácnosti. V úvodu filmu bylo divákům sděleno, že si dotyční už před svatbou slíbili, že se budou dítěti maximálně věnovat. Fajn. Ale to co dělají, není maximální péče, nýbrž drezůra cirkusového zvířátka. O čemž svědčí i rodinná oslava narozenin, zaranžovaná ve stylu hollywoodkých filmů, kde příbuzní stojí v pozoru a povinně - s křečovitým úsměvem na rtech sledují pěveckou produkci malého oslavence. To, že otec v následné diskuzi v kině Oko tvrdil, že kluk je u toho všeho šťastný je dost zavádějící. Jak by nebyl, když v podstatě nic jiného nezažívá a nezná? Dále několikrát zmínil, že vinou délky filmu, jsme nemohli poznat, že jsou naprosto normální, šťastná, podnětná rodina. Pokud tomu tak je, pak je ten dokument špatný, protože nám neukázal nic jiného, než dva super ambiciozní jedince, kteří se ještě dřív, než se dítě narodilo rozhodli o jeho osudu špičkového sportovce. Ale spíš věřím tomu, že kromě výchovy dítěte neexistuje nic, co by manžele spojovalo. Ostatně je to vidět z večerních záběrů ať z domova nebo z dovolené, že si vlastně nemají co říct. To samé u snídaně - kde sice bazírují na "roztomilém" rituálu přání dobré chuti, ale tím veškerá konverzace končí. Z kluka sice možná vyroste špičkový sportovec, ale bez dětství, bez lumpáren, kámošů od vedle, bez čokolády a zákusků a hraní si na něco.... A fakt by bylo nesmírně zajímavé vidět, co by s životem rodičů udělalo, když by se syn v 16 letech rozhodl na vše se vykašlat a začít si konečně užívat zcela normálního života. Možná zamyšlení pro paní režisérku, aby se za deset let u nich s kamerou zastavila. ()
Původně jsem nechtěl dokument hodnotit, protože autoři něco točí, a nijak do toho nezasahují (nejsem dokumentarista, takže vám neřeknu, jestli je tenhle přístup dobrej nebo ne). Proto budu hodnotit obsah a fakt, že nám ho někdo nabízí. Nebudu si brát servítky, můžeme začít. Takže předně, výchova dětí na Slovensku je katastrofa a děti obecně přerůstají rodičům přes hlavu. Kombinovat dril se Slovenskou výchovou je jako dávat do Lamba motor se škodovky, nepojede to. Rodiče Miška mají peníze, což nic proti tomu a mají ambice, aby jejich dítě bylo v životě nejlepší. Jen málokteří rodiče se snaží ovšem dostat před kamery. Zaprvé, věnují se dítěti na úkor destrukce vztahu, a neodborným přístupem přetavují spousty vynaložené energie v niveč. Táta necvičí a říká malému dítěti, jak to má dělat? Kromě protekce jsou synové dobrých hokejistů dobří právě proto, že mají nejlepší tréninky, a táta jim vysvětlí co, jak a proč je dobré. Zakazovat dítěti v jeho věku a s jeho výdejem energie sladké, je naprosto kontraproduktivní. Ne všechno sladké je zlo a dítě by spíš mělo vědět, co je zdravé a co ne. Pokud chtěli mít rodiče atleta hokejistu, tak hokejista nebude, ale triatlonista by mohl bejt... (v dospělosti). Nečetl jsem Zachovu knihu, něco málo o něm vím, ale hodnotit ho nebudu. Sám vím, že moje tréninky se švihadlem jsou jedna věc, a kdo bude podle nich trénovat bez předané zkušenosti věc druhá. Ten dokument neukázal rodičům správnou cestu ke kvalitní všestranné přípravě dítěte, jen měl za cíl rozčeřit vodu a proto dávám jednu hvězdičku. Mimochodem, pokud mi něco nejde a nemám na to evidentně talent, tak to nebudu prezentovat na veřejnosti jako roztomilé zpívající dítě. Ten náraz do vody reálného světa a ostatních lidí, může být pro toho kluka ve výsledku hodně tvrdej. ()
Horor. ()
Jako když vám někdo pouští 90 minut domácího rodinného videa ve kterém se dějou pořád ty stejné věci: rodina snídá, rodina jde na trénink a pořád dokola. Proti prezentovaném obsahu nic nemám - naopak to dokážu pochopit a ocenit, byť vedu své děti jinak. Ale u tohoto filmu jsem cítil každou minutu mého života a litoval jsem promarněného času. ()
Děsivý a fascinující zároveň. ()
Zajímavé téma pro dokument, bohužel mě zpracování moc nenadchlo. Chápu, že je stejně unilé a rutinní jako život Michala (neříkám, jestli to tak je dobře nebo ne), nicméně divák se nedozví prakticky nic o rodině samotné, nenastane žádná zásadní či dramatická situace a období 1 roku, kdy sledujeme 4letého kluka je zkrátka příliš nicneříkající. Myslím, že kdyby byl tento dokument zpracován časosběrně, např. by štáb rodinu navštěvoval každé 2 roky až do puberty, mohlo by se jednat o zajímavý počin. Také jsem moc nepochopila popisky stylu: "středa, únor", nebylo by lepší prostě jenom napsat "únor"? nebo konkrétní datum? Den v týdnu v příběhu vůbec nehraje roli. Ale to je jen poznámka pro pobavení. ()
Psychopati! ()
Zastávám názor, že nikomu nepřísluší hodnotit někoho druhého ani jeho život. Tudíž sje pro mě těžké se nějak vyjádřit, až čas ukáže co Miškovi rodiče předali do života a jak spokojený, úspěšný a milý jedinec z něj vyroste. Dokument byl zpracován dobře, nechal na mně, co si z něj vezmu nebo nevezmu. Hlavní emoce, která mnou po shlédnutí cloumá je chlad a smutek. Bylo vidět, že rodiče svého syna milují, ale celkově mi ta rodinná atmosféra přišla taková chladná, oproštěná o emoce. Chyběl mi tam smích a projevy náklonnosti, které by nevyjadřovaly jen odměnu za výkon A říkám si, co s těmi dospělými bude, až jednou dítě vylétne z hnízda, jak najednou bude jejich život prázdný a jak složité bude nějak ho znovu zaplnit. Každopádně rodince přeji hodně zdraví a ať se mají všichni tři dobře. ()
Návod ako vyrobiť dieťaťu zopár tráum do dospelosti... ()
Měla jsem pocit, že sleduji reality show, která je převlečená za umělecký dokument. Rodina, která chce prezentovat svou metodu a klidně strčí svoje malé dítě před kameru. Za ní je režisérka, která na rodině parazituje, tváří se, že "nemá názor" a pouze ji to fascinuje (a ještě o tom pak mluví při debatě nebo do médií). Umělecké dílo je přece nejen o zobrazovaném, ale i tom, jak a proč ho zobrazujeme. Je to možná zpráva o současné době, ale povrchní a připadá mi, že i zákeřná. ()