A zori zdes tichie
The Dawns Here Are Quiet
...a rána sú tu tiché
Obsahy(2)
Staršinovi Vaskovi, veliteli oddílu protiletadlové obrany v odlehlé oblasti u hranic s Finskem, přidělilo vedení novou jednotku dobrovolníků. Kvůli neustálým problémům s kázní u předchozích vojáků zažádal Vaskov o abstinenty, kteří se mu v noci nebudou plížit z kasáren za sukněmi. K jeho překvapení na místo dorazí nové posily a splňují všechny jeho požadavky až na jeden háček: jde o samé mladé ženy. Zaskočený Vaskov si není jistý, jestli může nově přidělenou jednotku zapojit do tvrdého drilu a zda je vůbec brát jako běžné vojáky. Krátce na to však přijde zpráva, že v oblasti se pohybují dva němečtí parašutisté a Vaskov si další váhání nemůže dovolit. Vybere pět děvčat, s kterými se vydá Němce zajmout. Skupinka se skládá z Rity, jejíž muž padl v první vlně bojů, Ženi, která přišla o celou rodinu, Židovky Soni, zálesačky Lízy a osiřelé Galji, která si přidala rok, aby mohla narukovat. Brzy ovšem zjistí, že nebudou čelit dvěma, nýbrž přesile šestnácti těžce vyzbrojených německých vojáků... Sovětský válečný snímek se namísto velkým tankovým bitvám či ofenzivám na východní frontě věnuje uzavřenému střetu v karelijské oblasti a válečné drama se pomalu odvíjí až k neodkladné tragédii. Námět filmu je volně inspirován válečnými zážitky režiséra Stanislava Rostotského a scénáristy Borise Vasiljeva, oba totiž jako veteráni druhé světové války po boku žen bojovali. A jitra jsou zde tichá (1972) získaly mezinárodní ohlas po premiéře na MFF v Benátkách a o rok později byly nominovány na Oscara v kategorii nejlepší zahraniční film. (Česká televize)
(více)Recenze (101)
Tak správně rusky naivní, chvílemi docela akční a hlavně ze začátku i vtipný. ()
Jeden z nejlepších válečných filmů, co jsem kdy viděl. Trval sto šedesát minut, a mně to uběhlo rychle jako voda. Je takový křehký a nevinný, což je samozřejmě zčásti dáno přítomností tolika žen na plátně, ale přesto... velký obdiv panu Rostockému. Střídání černobílých a barevných pasáží je celkem osvěžující a nutno říci, že ony barevné představy a vzpomínky jsou vyobrazeny ve skutku nádherných barvách. Parádní biják. ()
No, mne to tedy nenadchlo. Překvapilo mne že komančům prošla scéna kdy rusák střílí do parašutisty, pokud vím to se přece "nesmělo". Zpočátku těžkopádný děj, pak víceméně statický. Pravděpodobně toto podruhé neuvidím a ani nemusím. Ale snad ve chvíli nudy...+++++++ Vcelku souhlas s mým starším komentem. Původně jsem si myslel, že bych mohl něco přidat, ale nenašel jsem nic, co by za to stálo. Nevím, proč je film dělaný černobíle a retrospektivy barevně. Podle mne je to úmysl. Ty holky se mi občas pletly. 20190324 17933/18007 */2 s,u, title ()
civilne natočené hrôzy 2.svetovej vojny... ()
Síce je to starší film, ale neustále na vysokej úrovni, tak ako Jdi a divej se alebo Osud človeka . Dojímavý príbeh, nezabudnuteľné scény a smútok. ()
Tenhle film jsem viděl jako děcko v osmdesátkách, protože po roce 1990 už na obrazovkách českých televizí moc neobjevil. Jeden muž a 5 žen se setká s německou 16ičlennou jednotkou výsadkářů, což nedopadne úplně dobře. Aby se vyhnuli přímému střetu, dostanou nápad, budou předstírat, že jsou dřevorubci a při každém padlém stromě mohutně jásají. Nasměrují Němce tam kam potřebují, aby šli, ale ti taky nejsou žádná ořezávátka, takže musí dojít ke střetu. Remake z roku 2015 je teda o něco ještě lepší, ale zase tady ty původní holky jsou o něco hezčí. 7/10 ()
Bitva místního významu... Pro spoustu diváků film patetický. Patetický do té míry, do jaké je třeba oslavovat tento krásný příběh statečnosti, naivistický jako duše těch mlaďounkých slečen se zbraní v ruce (viz. retrospekitvy) a oslavný zkrátka jako ruský film. Stopáž je protivná, ale přesto ten příběh stojí za to. Mise splněna. Tři hrdé hvězdičky, skoro čtyři. ()
Včera som videl remake.. Som toho názoru, že remaky bývajú vždy horšie ako originál. Ale tentokrát sa mi novšia verzia páčila viac. To neznamená, že ani tento film nie je dobrý. Obidva sú rovnako kvalitné, možno je to tým, že remake som videl ako prvý a preto sa mi viac páčil. ()
Za dojemný závěr, lepší vzpomínky dívek, spousta věcí objasněnějších než v předělávce a za "Spěchala jsem". ()
Tohle jsem viděl před mnoha lety , ale dojem který ve mě zůstal je nezapomenutelný!! ()
Nestárnoucí záležitost ruské klasiky. Smutná i depresivní a zároveň skvělá obrazová záležitost. Právě, že je to ruské, tak nevadí ani patos, ani ty obyčejně vypadající mnohdy debutující holčiny které se postupně bojují nejen se svými vlastními problémy, ale také s nepřítelem. Jeden z filmů, kdy se člověk musí zamyslet nad tím, co vlastně je vlastenectví, co je vlast a kam se vlastenectví v dnešní době vlastně podělo. ()
Bol som na tom za sociku ako na povinnom Sovietskom filme na Yakladke. Ale vtedz ma to celkom bavilo... ()
Film, který zcela vybočuje z řady sovětských filmů, kde sovětský voják rozstřílený na kusy stačí ještě zničit opevněný bunkr nebo německý tygr. Místy poetický,smutný děj, jenž neklade důraz na hromady mrtvol, kde jedna strana jsou tupci a druzí bohové. O to tu vůbec nejde a to dělá film nadprůměrným. Zároveň herci podali skvělé výkony. ()
tři hvězdy za nostalgii. Tohle nám promítali v 80.letech na ZŠ při oslavách konce 2.sv. války a podobně. Teď jsem si to po letech připoměl. Tenkrát mě to zaujalo daleko více, 5 děvčat a jeden staršina proti 16 parašutistům. Copak mohl ruský člověk prohrát.-). Ty barevné vsuvky z doby míru si mohli opravdu odpustit. ()
Vojenská jednotka mladých žen pod vedením staršiny Vasky, bojuje v odlehlé ruské pustině proti německé přesile... Zhlédnutí filmu mělo být původně jen nostalgickým připomenutím díla, které na mne před mnoha (třiceti?) lety udělalo velký dojem. Ten ale zůstává i teď. Film je krásně natočen a jeho hlavní síla a krása je ve vyobrazení charakterů a vzájemných vztahů šestice hlavních protagonistů příběhu - Vasky a "jeho" pěti dívek a přiblížení jejich života před nástupem do armády prostřednictvím barevných, poeticky pojatých flashbacků. Tyto návraty do minulosti mohly být kratší a stručnější, což mohlo ubrat na dlouhé stopáži a té poetiky mohlo být méně. Nevadil mi lehký patos, provázející mnohé scény. Bez určité dávky patosu a soudružství si lze sovětský válečný film jen těžko představit. Velmi silný a příjemný zážitek. 80%. ()
Román A rána sú tu tiché z roku 1969 o skupinke mladých žien slúžiacich u protileteckého delostrelectva na severe Ruska, kde musia čeliť skupine nemeckých parašutistov, preslávil Vasilieva po celej krajine. Kniha bola považovaná za rekviem za všetky ženy a dievčatá, ktoré padli vo vojne. Neskôr bol podľa knihy nakrútený film, zložená opera aj napísaná divadelná inscenácia. Realistické vyznenie príbehu pramenilo z vojnovej skúsenosti autora, ktorý odišiel na front v roku 1941 ako sedemnásťročný dobrovoľník. Armádu opustil až v roku 1954, keď nadriadeným oznámil, že sa mieni venovať len literatúre. Začiatky mal ťažké, debutovú hru Armádni tankisti ideológovia zakázali po dvoch predstaveniach, ešte pred oficiálnou premiérou. Spisovateľ sa však nenechal odradiť a napokon napísal viac než tri desiatky románov a noviel, za ktoré získal aj mnoho ocenení. ZDROJ: Russkaja Gazeta 2013 po autorovej smrti ()
Až moc ruských hrdinů, hrozně ideologického patosu, kozáčiků a častušek, spoustu chyb a nelogičností. Je to ale stará klasika a tak se v té době filmovalo nejenom v Союзe Советских Социалистических Республик. ()
Jo. TOHLE je protiválečná klasika... Super. ()
Dobre natočený vojnový príbeh o hrdinskom boji. ()
Straně zdlouhavé, nacionalisticky patetické, propagandistické a místy naivní, ale celkově to má dobrou atmosféru, hlavně díky hudbě. ()