Spolu

Řekl bych, že pustit se do takového tématu, je hodně zavazující. Buď to bude perfektní a nebo to bude fraška. Tady se ale naštěstí dostavila spokojenost. Herecky to tu naprosto ovládla trojice Kozub, Žilková, Janovičová. U prvních dvou jsem to tušil, u Kamily Janovičový mě to hodně překvapilo. Přiznám se, že jsem jí dosud neznal. No a jelikož je kvalita tohoto filmu založena absolutně na hereckých výkonech, tak moc nevím, co bych víc vytkl. Velice solidní drama, které brouzdá na tenké hranici mezi vážností a vtipem, ale přesto si do konce udrží vážnou tvář. (17.10.2022)

Spolu je strašně fajn film, který svým minimalistickým pojetím odvypráví krátkou epizodu v životech členů jedné rodiny. A daří se mu to zejména kvůli dobrým hercům. Je to vlastně takové malé pohlazení na srdíčku v záplavě českých komedií. Výtky bych měl ke scénáři, který určité pro vývoj postav zásadní momenty řeší dost zkratkovitým způsobem a mnohem více se soustředí na tady a teď. (12.10.2022)

Divadelní hra jako komorní film. 1)  Nejdřív to nejlepší. 26letý Štěpán Kozub (retard Michal) se pěkně předvedl. Roztomilý je 57letý Václav Kopta (místní kramář), kterého konečně vidím sice v maličké, ale záporné roli._____ 2)  Nepochopil jsem, o jaký typ postižení jde. Spojuje se tu mentální zaostalost s nějakým druhem autismu či posttraumatické poruchy._____  3)  Netuším, jaký je správný postup v zobrazené situaci a jsem rád, že takový problém nemusím řešit._____  4)  Nejsem si moc jist, jak moc konec filmu vystihuje realitu._____ 5)  Největší problém vedle výhrad ke scénáři a k podivnému typu postižení mám s tím, že jsem se po většinu snímku trochu nudil. Druhá polovina už byla lepší, ale na více než dvě poctivé kvalitní hvězdičky to nevytáhla._____ 6)  Výstižný koment: PetrPan**, Anet21**. (29.03.2023)

Film Spolu asi není (hlavně ze scénáristického hlediska) český Rain Man. Přesto ale nějak nechápu, že minimálně někdo z herecké trojice Kozub, Žilková, Janovičová nedostali aspoň nominaci na Českého lva. Letos se tedy těch autistických rolí nějak urodilo, ale postava Kozuba z nich byla rozhodně nejnáročnější. On tedy i celý tento film není jednoduché ustát. Ne proto že by byl špatný, ale proto, že je člověku z jeho sledování občas dost úzko. Hlavně když sledujete vztahovou linku mezi Terezou a její matkou a slyšíte jak dcera své matce vytýká, že kvůli jednomu člověku, který ji potřeboval, vypustila všechny ostatní i sama sebe. Asi dobře za ten cca 2-3 minutový happyend, jinak by to byla dost slušná depka. (06.03.2023)

Nejprve výtka, bez báchorky o shozeném tatínkovi úplně zdravým kloučkem ze schodů, bych se obešla. Tato zbytečnost příběh srazila, ale jinak se jedná o vynikající práci všech, co do toho šlápli. Téma, o kterém se nemluví a přitom je důležité, je natočeno a zahráno výborně. Názory na rodiče, kteří se o postižené dítě rozhodnou starat sami, nebo se rozhodnout ho umístit do ústavu, to je bolestná a nevyřešená rána, která stále hnisá v české i slovenské společnosti. Až příliš snadno hloupí lidé odsuzují něco, po čem jim sakra nic není, co je vyloženě soukromou záležitostí rodin, kterých se nepředstavitelně těžké rozhodnutí týká. Tyhle názorové soudy nejspíš souvisí s postupy komunistů, kteří hendikepované zavírali, aby nebyli na očích, výsledkem je společnost, která má problém s čímkoli odlišným. Většina lidí dodnes nechápe, že rodič své postižené dítě miluje stejně, jako jiní lidé milují své děti zdravé a že je jen na nich, jak osobní tragédii vyřeší, na co se sami cítí, a přestože to zvenčí může vypadat všelijak, je to jejich boj, který si prvotně sami nevybrali, ale do kterého prostě dorostli a postavili se k tomu dle vlastního uvážení. Jejich dítě potřebuje odlišný přístup, čili kdo jiný by jim ho měl poskytnout lépe, než oni sami? Pochopitelně v řadě případů jejich přístup nestačí a musí pomoci odborníci. Kritika není vhodná, na místě je pomoc. Osvěta, efektivní pomoc konkrétním rodinám konkrétními způsoby, jako například ve formě denních stacionářů, kdy si rodič své dítě vyzvedne ve čtyři odpoledne a dál s ním žije svůj život tak, aby byly obě strany spokojené, protože co se odehrává v duši, na to neexistuje obecné řešení. Fixace? Pochopitelně z toho všeho pramení. Veroniku Žilkovou v civilní rovině nemusím, ale co zahrála tady, bylo přesné! U Štěpána jsem snadno zapomněla, že je to Štěpán, geniálně vystřihnul autistu, tam nebyla chyba, a moje pochvala nesouvisí s faktem, že mě často baví i jinak. Kdo pracuje s autisty, ví, jak moc se tvůrci trefili. Pro nezasvěcené to nebude snadné téma, budou se vrtat ve věcech, kterým nerozumí, ani porozumět nechtějí, sníží se dokonce k urážení postižených lidí, kteří za svůj hendikep nemohou, viz. některé komentáře tady, jiný si kopne do matek, kterým se tohle stalo a které se chovají z jejich pohledu divně, ale divák zasvěcený film ocení. Dobrá práce! (16.03.2023)