Můj nejmilejší bar

Steve Buscemi není Woody Allen a ze tří klíčových filmových aktivit „hraní, psaní, režírování“ by měl obstarávat maximálně dvě, protože když si naloží vše dohromady, spíše mu to nesvědčí. Pak je totiž úplně jedno, že manifestuje vochmeláckou indie sféru na předměstí, že variuje Štamgasta / Faktótum a že se zřetelně přimyká k romantické kultuře vytvářené geniálním jedincem pro elitu kvůli vyšším ideálům humanity a morálky, protože součinností všech tří aktivit nad sebou tvůrce zpravidla ztrácí kontrolu, a potvrdilo se to i tady. A beztak v tomhle filmu vidím jistý pokrytectví, protože Buscemi je za prvý součástí mainstreamové kinematografie a k těmhle svým autorským projektům si v zásadě v mezidobích vždy pouze odskočí, a za druhý se podobný nezávisláky většinou neodehrávají ve městech, ačkoliv na ně paradoxně lidé z měst chodí, a naopak diváci z periférie povětšinou na podobný kvazi-existenciální zpovědi nejsou zvědaví a namísto nich sáhnou po Rambovi nebo novém Stathamovi. ____ Jestliže film nabádá k lidské sounáležitosti, nabízí tím ozřejmění fráze „jsme na jedné lodi“. Totiž každá lod svazuje posádku stejným osudem, a proto nevyhnutelně i vzájemně sobě podobným názorem. Metafora lodi je tak velkolepou alegorií vzájemnosti a kolektivu. Snad i proto se určité části středověkých katedrál nazývají lodě. Chrámová loď je hmatatelným a teritoriálním symbolem lidské pospolitosti, závazku ve víře a v důvěru vzájemných ekonomických vazeb. Chrámová loď a hospoda jedno a to samé jest, to tvrdí Buscemi a to tvrdím i já. (15.12.2008)

Profesionálních loserů známe už nespočet. Steve Buscemi je navíc i solidní alkoholik. A poprvé se divákům představuje také coby celovečerní režisér a scénárista. I když je patrné, že mnohým stejně nezávisle potrhlým režisérům už do řemesla tu a tam mluvil. Tentokrát vystupuje jako ztroskotanec, který bydlí rovnou nad svým oblíbeným barem, po smrti strýce začne jezdit s jeho zmrzlinovou dodávkou a ještě se zakouká do sedmnáctileté dcery svého známého. Je ale zřejmé, že nejlépe se cítí na barové židličce, když si poroučí panáka a točené pivo. Tedy pokud ho někdo nezve, to si dá lahvové z dovozu. Buscemi-tvůrce nemoralizuje, nevaruje před démonem alkoholu, prostě jen vypráví příběh o obyčejných lidech a jejich peripetiích. Jen bych čekal víc humoru a dějovosti, to přiznávám. Humoru vlastně výrazně víc, proto jen ty tři hvězdy. (31.07.2018)

4,5*/5...Presne typ filmu aké mám strašne rád (typu Jarmusch, DiCillo a pod). Zdanlivo jednoduchý film o obyčajných ľuďoch, ktorý je vtipný, smutný, inteligentný, citlivý a hlavne ľudský a úprimný. Steve Buscemi je skrátka frejer a neviem si predstaviť nikoho iného, kto by vedel zahrať "tragikomické" postavy vierohodnejšie ako on. (11.01.2011)

Ano, jsou to opravdoví průměrní američtí loseři, ačkoliv 100% alkáče si představuju poněkud jinak - viď, tati - avšak je samozřejmě otázkou, jestli Stýv Buscemi měl jednoho takového totálního alkáče vůbec představovat. A ano, opět mě film na téma "Ó ty můj nádherný panáku" dojal. P.S. jednoznačný minihrdina tohoto filmu = klučina, co se snad nikdy nedočkal svýho nanuku. (06.10.2008)

Není to úplná senzace, ale je to pravděpodobně nejlepší film o chlastu, co znám. Rozumím lidem, kterým film připadá pouze průměrný a ti vlastně mohou být rádi. Pokud však někdo strávil pár let vysedáváním po barech, budou mu připadat hrdinové, kteří se neustále vymlouvají a omlouvají, jsou ublížení a podráždění, balí ožralé ženské čím dál tím omletějšími fórky a fintičkami a tak nějak tuší, že už nejsou to, co bývali, mimořádně věrohodní. Režijně i herecky perfektní (ještě víc než Buscemi se mi líbil Boone, potěší i třeba Samuel L. Jackson v, pravda, poněkud zbytečné miniroli), k dokonalosti chybí lepší scénář. I tak skvělé. (19.09.2010)