Čert nespí

Zvlášť první povídka je povedená (*****). Taková roztomiloučká. Další dvě povídky jsou stavěné docela podobně, takže už mi příšly trochu předvídatelné a ne tak zábavné (***). Pořád jsem se na to ale s chutí dodíval: moudra/hlášky (jak je libo) se ozývají v podstatě až do úplného konce. Navíc jsou tu skvělé rámovací scénky se schvalovací komisí. Takže asi následovně, soudruzi: Nemám k filmu vážnější připomínky, vydávám doporučující stanovisko. (17.11.2010)

Čert nespí je buď komédia, satira, alebo veselohra. V každom prípade je však značne ťažkopádna a nevtipná a to sa nezhoduje ani z jedným spomenutým termínom. Svetlé momenty má, satirická svojim spôsobom tiež je, ale nie spôsobom vtipným. Všetci herci sú nesympatickí, či skôr sú tak naštylizovaní, že sú nesympatickí. Dokonca aj Kroner a to je potom sklamanie. Ale dobre, raz som sa uchechtol. (03.06.2015)

Prvni velka slovenska filmova kritika socialistickych pomeru, ktera nasledovala po mirnem umeleckem uvolneni po prazske celostatni konferenci o satire v listopadu 1954. Dvakrat vtipne mi to pri shlednuti o pulstoleti pozdeji neprislo, ale pokud chcete nahlednout do zde karikovane dobove mentality (kdy se napriklad v prvni povidce dela ze smutku zamilovaneho soudruha Kvasnicky politicky problem, protoze "v dnesni dobe prece nema clovek duvod byt smutny!"), tak je to vyborny studijni material. Mnohe satiricke momenty (neuveritelny pribeh muze, ktery si poda zadost, a ackoliv nema zadne konexe, dostane za tri tydny byt) by se navic daly s prehledem aplikovat i na dnesni dobu. (30.09.2010)

Na stejný způsob, jako český film Zaostřit, prosím!, vznikla povídková satira i ve slovenském filmu. Hranice je tenká, ale zatímco český film je nehodný Friče, tento slovenský lze vnímat jako dílko přijatelnější vzhledem k tomu, jaké všechny žánry tehdy ve východní polovině republiky stále ještě chyběly. Oba filmy jsou výsledky požadavků z konferencí Svazu československých spisovatelů v letech 1954 a 1955. Povídková sbírka Petera Karvaše Čert nespí (1954) nabídla hned několik celků, z nichž Smutný káder a Typický prípad jsou z cyklu Příhody nenápadného mládence a finální povídka Vel'korysá kampaň z cyklu Bezúhonné podobizny. Pro tvůrčí tým to byla série zajímavých výzev, hlavní herci měli každý po čtyřech různých úlohách, debutující režiséři a kameraman vzbudili naděje. Solan sám chtěl pokračovat v přepisu další povídky z Karvaše, ale Prípad Barnabáš Kos se dočkal premiéry až v roce 1965. (23.01.2021)

Kdyby čert spal, tak by nebylo něco v pořádku. Lidé si o něm dříve vypravovali příběhy, zobrazovali si ho kresbami, aby si ho nějak zkonkretizovali. Film se věnuje čertům od počátku kinematografie, a tak i český film nezůstává lhostejným a filmaři najímají herce, aby hráli čerty. Na čerty nemá vliv žádný politický systém, ale v kapitalismu se jim daří dobře, mají ho raději, než jiné režimy. Socialismus se pokoušel čerty vymýtit, ale neúspěšně. Nacisti se s čerty hodně kamarádili, katolíci o něco méně... (08.11.2010)