Jih

Otec, ktorý je prítomný aj neprítomný. Ktorý stráži dcéru z výšin podkrovnej izby, aj sa jej vykráda z detstva zadnými dverami. Nie je to idylka, ale mohlo byť horšie. Silné aj slabé stránky rodiny tkvejú v jej tajuplnosti. Nerozhodný divák si môže za "rodinu" v predošlej vete eventuálne doplniť "film". (04.05.2023)

Je to vzpomínkový film a tím je určený rámec. Po shlédnutí Ducha úlu mě to nepřekvapilo. Jsou zde podobné prvky jako v něm – holčička a její svět, odkaz na filmový brak (hrdinové jdou do kina a film určuje jejich osud), rozlehlá, v podstatě nepříjemná, majestátní, všepohlcující krajina, přesná historická zacílenost (Španělé se s minulostí vyrovnali – odpustili, ale nezapomněli…). Přemýšlel jsem nad dvojlomností španělské kinematografie, tak jak ji znám (a patrně je to v jejich kultuře vůbec) – na jedné straně spekulativní a sardonicky blasfemičtí Buñuel a Almódovar, na straně druhé monochromie a fascinace smrtí u Ericeho, Saury… Tady tohle je velmi niterné, sevřené ba svíravé do sebe, moc se toho nedozvíme, všechno jsou jen náznaky. Chvílemi je to dlouhé – za to strhávám hvězdu. Neuvěřitelný náboj paso doble „En er mundo“ – mráz po zádech z toho běhá. **** (06.09.2011)

Väčšinou mi vadí, keď nerozumiem hrdinom filmu. Keď neviem ako rozmýšľajú a čo ich motivuje robiť to, čo robia. Tu som otcovi Agustínovi tiež nerozumel, ale nevadilo mi to. Som na tom podobne ako jeho manželka a dcéra a aj iní ľudia okolo neho. Skúšame ho pochopiť, ale keď sa to nedarí, tak tú jeho podivnosť berieme ako fakt, ktorý sa nedá zmeniť. (30.11.2022)

I když dnes můžeme říct, že se psychoanalýza jako vědecký obor neetablovala, poskytla nám zajisté spoustu informací (mimo jiných) o chování dětí, jejich vývojových problémech a dětské sexualitě. Ale to mluvíme o dětech, nikoli o dítěti. Zde pomůže nejspíš jen intuice, dnes se často říká mystika. Estrella je jedinečné dítě a její soužití s otcem, který se propadá do stále hlubší deprese, je také jedinečné. Estrella tuší, že jeho úsměv a vlídnost skrývá něco, co se dítěti nepřísluší vědět. Přesto jde za tím. I když jeho pravý stav rozpoznat nedokáže, dostane se hodně daleko. Estrella (č. 2) však není konfrontována jenom s otcovým duševním neduhem, ale také s naléháním svého úporného nápadníka. Nakonec se musí rozhodnout mezi (pěticípou) hvězdou a šaškem, ohraničujími nápis na zdi" TE QUIERO - MILUJI TĚ". (26.03.2020)

V Dalších deseti minutách mi příspěvek Victora Erice docela sedl, tak jsem byl zvědavý, jak moc mi sedne nějaký jeho celovečerní film (kterých popravdě moc nenatočil). A dopadlo to tak 50 na 50. Ten skrytý, lehce mysteriózní příběh má určitou sílu a docela se mi líbil. Vlastně to má i nejednu působivou scénu, ale poetika tohohle filmu mi prostě moc nesedla, protože i přes ty silnější momenty jsem se do toho dokázal dostat jen chvílemi a ani ten příběh negradoval natolik zajímavě, aby mě to pomalé (a podle mě krapet přehnané) tempo dokázalo dostatečně upoutat. Ačkoli by tomu možná pomohl menší počet monologů, protože ty se do atmosféry toho skutečně moc nehodí. Buď víc dialogů nebo více vyprávění obrazem, to jo, ale monology prostě ne. Holt to asi není poetický film pro mě, ale vůbec mě nepřekvapuje, že si to své fanoušky našlo. Ono to totiž má spoustu kladů - jen si vás to musí získat. A jak jsem psal na začátku, mě si to získalo tak na půl. 3* (30.12.2021)