Hádkovi

A přesně proto se celý život vyhýbám rodinným sešlostem... Film, kde každá postava perfektně připomene někoho, koho osobně, nebo alespoň od vidění, znáte. Hlášky pobaví, hlavně s přibývajícími promilemi hlavních postav, ale ty ksichty, ty jsou čecháčkovsky naprosto přesný. Herecky tak super, že ani slabší místa nejsou úplně o ničem. (17.07.2022)

Keby bol film o Matějovi Hádkovi, ako preskakoval onehdy Vondráčkovej ploty, aby nasadil Plekancovi parohy, to by len bola komédia! Ale toto? Okrem vtipu so zabuchnutými dverami pred nosom nosáľa ide z toho strašne negatívna energia, čo u komédie asi veľmi nehľadáme. K tomu sa pridávajú trápne momenty s Novákovej bradavkami, ktorá ich raz vystavuje, raz si ich masíruje, a človeku napadne, tejto herečke to nepríde trápne? No a potom sa dozvedáme, že ona si to písala sama. Keby jej sebastredný exhibicionizmus mal byť jednotkou tenkosti, tak tu by bol tenký ako Novákovej pery. (10.06.2023)

Nejdřív tu byly Matky, nyní Synové a snachy. Výsledek je podobně matný včetně doprovodného popíku, který nutí poohlédnout se po pytlíku na zvracení. Slet supů pod přezůvkami a vymaštěných supic do hloubětínského hnízda disponuje vizuálem primáckého seriálu a i přes snahu být sžíravou konverzační fraškou s nádechem cynismu je tak i převážně napsán. Herecky obstál jen Čermák (především když tasí neprůstřelné argumenty absolventa Vysoké školy života), jinak Pavelka budil dojem, že flašky s alkoholem nebyly jen rekvizity, manželka pana režiséra dávala na odiv místo talentu své tělo a její submisivní filmový choť ji navzdory absence molitanových vycpávek překonával ve velikosti prsou. Jakž takž ještě obstála Halina Pawlowská, dokonce se mi zdálo, že i trochu zhubla.. Polanski může být v klidu, nějaký konkurenční Masakr se vůbec nekonal.. (31.10.2022)

Tak trochu schizofrenní záležitost. Vůbec nevím, jestli jsem právě měl tu čest se zdařilou sociální satirou, a nebo lacině ukřičenou komedií na jedno použití. Bohužel se spíš, než k dalším Vlastníkům (r. 2019), musím přiklonit k normalizačnímu Zítra to roztočíme, drahoušku! (r. 1976). Co jsem si však stoprocentně jistý, že mi klasicky nesedl Jakub Prachař (u mne naprosto běžná věc) a vlastně ani jeho filmová polovička, které si roly napsala na své na svůj věk udržované tělo. Čecháčkovské figurky přetahující se o majetek stále ještě nezemřelého příbuzného….asi všichni víme své. Největší škodou je, že rodinné soupeření je po celou stopáž filmu stereotypní a samotný děj se nikam neposouvá a ani nijak negraduje. Škoda, protože do čtyř stěn uvězněné „čekání na Evu“ není úplně hloupé, jenom není dotažené do maxima. (04.11.2022)

Od tvůrců filmu Matky jsem toho opravdu moc nečekal, ale nakonec mě tento film mile překvapil. Je mnohem lepší než Matky ve všech aspektech. Děj i postavy jsou zajímvé, prezentace je fajn a hudba je dobrá. Herecké výkony byly taky dobré, ale Jakub Prachař má pořád jeden problém, přijde mi, že on v každém filmu hraje sám sebe. Film je vtipný, ale ke konci v něm nastane jedna politická debata, jejíž dialog mi přišel hrozně vnucený. Slow-motion souboj si taky mohli odpustit. 7/10 (15.07.2022)