Tajemný předmět touhy

Už je to nějaký čas, co jsem ochutnal nezaměnitelný filmový rukopis páně Buñuela a Nenápadný půvab, který byl mou panickou ( od slova panic) premiérou mne tehdy když ne přímo nadchl, tak určitě okouzlil svým netradičním suchým humorem a surrealistickými eskapádami. Tato druhá ochutnávka však bohužel nepatří mezi ty nejvydařenější, tentokrát jsme si s mistrem nějak nesedli, souboj mužského a ženského principu je typickým autorovým surreálnem jen lehce šmrcnuta a suchý humor se taky někam vytratil. Potěšily mne však 2 herečky pravidelně se střídající v jedné roli, hezké ozvláštnění, navíc takto krásnými ženami, těsně u mě vítězí Angela Molina. Odcházím mírně zklamán, příště to snad bude lepší. (31.07.2013)

Tohle je neskutecny, Bunuel "o tom" vi a hlavne - "o tom" umi natocit vyborne filmy. Tohle uz je ponekolikate co mi mluvi z duse a natocil naprosto dechberouci male vs. female souboj. Typicka Bunuelovitost tentokrat spociva v absurdnosti inter-gender souboje, ktery nema konce. Cele je to pocitem podobne vyhrocene jako Polanskiho Bitter Moon. Dvojity casting hlavni role me chvili vytacel, protoze jedna z tech girls mi prisla nadherna a ta druha znacne nesympaticka, ale na druhou stranu je to dost unikatni zpestreni a v tech zmenach se da dost dobre hledat charakterova alter-ego symbolika. 9/10 (12.03.2012)

Jen pár poznámek/otázek k filmu v rámci celého louÿsovského tématu či už celého literárního žánru, které bych nazval (přeložil) "panna a pannák", byť ani jeden pojem nesedí přesně. Luis Buñuel jako filmař přistoupil k němu naprosto kongeniálně, přestože se dovolil dva výrazné inovace: 1. Do role Conchity obsadil dvě herečky, které jsou sice fyzicky naprosto rozdílné, psychicky však "táhnou za jeden provaz". Představuje to generalizaci, že všechny ženy jsou stejné, zatímco muž je jeden a vždy týž? Od začátku do konce provází film vlna terorismu. V první fázi je možno si představit, že k teroristické skupině patří i Conchita (přímé plánovaní útoky na Mathieua). Závěrečná katastrofa to však posunuje do jiné roviny. Je to přiznak toho, že "takhle už to nejde dál"? Nebo má trojúhelník muž, žena a násilí jinou denotaci? (01.05.2021)

Jedna svůdná, druhá chladná, dvě tváře jedné (?) ženy. Půlrole je nepochybně zajímavý nápad, jen mě mrzí, že ten kontrast nebyl ještě větší. Kdybych o té režisérské taškařici nevěděla, nejsem si jista, zda bych ji postřehla. Rey jako vždy noblesní, dokonce i při fackování Conchity neztrácí nic ze své grácie. Buñuelův humor se nezapře, především jeho závěrečné spojení levice s pravicí je velmi překvapivým vyústěním (ne)milostného dramatu. (13.08.2021)

Bolo by ladné interpretovať Buňuelov epitaf ako schematickú mozaiku s jasnou štruktúrou, pretože sám svoj vnútený štýl interpeluje k rôznym interpretáciám. A najpravdepodobnejšou z variant bude to, že ide o kombináciu jeho celoživotných umeleckých leitmotívov s tými, ktoré charakterizovali "jeho" obraz spoločnosti, ktorú tak náramne a nápadito vo svojich dielach rozdroboval. Jeho posledný film je ohromnou ukážkou ľahkosti a vážnosti témy s ironizujúcim nadhľadom, ako vystrihnutý pre Reya a jeho stareckým dobiedzaním po mladom mäsku. Každý osobitý pohľad, každá scéna je mimoriadne čitateľná pre výslednú významotvornosť symbolík, z ktorých Buňuel vychádza. A neodolateľná Sevilla je kapitola sama o sebe. (23.06.2018)