Nenápadný půvab buržoazie

Spoustu návratů k filmové klasice a setkání s oblíbenými snímky mého dětství a dospívání doprovází rozpaky, protože už to jaksi není ono. Ty filmy na mě působí jinak a obvykle mnohem matněji, než jak jsem si je uchovával ve vzpomínkách. Tvorba Louise Buňuela představuje výjimku - je to stálice v mých libůstkách. V Nenápadném půvabu buržoazie prostřednictvím malé společnosti složené z typických příslušníků vyšších vrstev - podnikatelů, církevních činitelů, státních úředníků a jejich paniček - rafinovaně zesměšňuje establishment, jeho touhu po pohodlí a požitcích. Vybraná společnost se opakovaně schází k prostřenému stolu, ale Buňuel jim jejich konzumní touhy opakovaně překazí ať už vstupem nežádoucí osoby nebo nenadálou příhodou. Z každého záběru je znát, jak má Buňuel coby levičák k téhle vrstvě kritický odstup. Zlomyslně příslušníky společenské elity zesměšňuje, typická pro film je scéna, kdy velvyslanec ukrytý před teroristy pod stolem nevydrží a začne rukou šátrat po zákuscích, raději riskuje život, než by se vzdal pochoutek. Svůj strach ze ztráty tváře, z odhalení, že nic neumí, vtělí Buňuelovy postavy do surrealistického výstupu, kde se ocitají místo na banketu na divadelním pódiu a zdrceně přiznávají, že neznají text. Snovými představami je ostatně protkán celý film - Buňuel jako ryzí surrealista si hraje nejen se svými postavami, ale i s divákem. Je docela dobře možné, že celý film je vlastně jen snem jedné z postav zatížené špatným svědomím a pochybnostmi. Tenhle kousek natočil Buňuel už v závěru své kariéry, kdy toho měl hodně za sebou a na filmu je znát jeho jistá ruka a hodnotový žebříček. Oprávněně získal za svůj film Oscara i přes své provokativní chování a vymezování vůči Hollywoodu. Celkový dojem: 95 %. (11.09.2014)

Vyborne. Muj treti Bunuel a muj treti palec nahoru. Je to chytre symbolicke, absurdni a snove. Vlastne si Bunuel natocil vlastni Inception uz pred 40ti lety. Surrealismus v plne krase, navic ma Bunuel ocividne i dobry vkus na zeny, jen mi vadi jak opet naprosto ignoruje hudbu, v tom bysme si nerozumeli, Luisi. 8/10 (23.02.2012)

sympaticky zajímavý film plný nudných míjejících se snobů (zajímavý X nudných :)), melancholických poručíků, kteří jen tak mimochodem ve společnosti vyprávějí své tragické sny, podivných teroristicko-mafiánských eskapád a ukázek lidské tuposti a egocentrismu. vše dovedeno ad absurdum ke konci ve známém stylu - měl jsem sen že můj přítel měl sen... 88 procent co je tady je asi moc, ale osmička k tomu padne jako zadek na hrnec, vytvořit z tak na první pohled nudné látky tak zajímavý film - bravo pane B.! 8/10 (25.05.2007)

Rozkošný Buñuelův piknik s lehkou příchutí Monty Pythonů se zdařilým french akséntem a špetičkou Isabel Allende. Zženštilý Napoleonův kolobouk asi ho zabil zahradník štěnice z piána mylně vás informovali naše země se rozvíjí aby se nám ta kýta moc nepropekla vysvětlím vám to. Bon soir. Bonžůr těší mne všichni ke zdi. (07.06.2015)

Vchádzanie zo sna do sna, pripomínajúce svojimi neuveriteľnými dejovými obrátkami nepokojné prehadzovanie sa na posteli. Nejde však o desivú nočnú moru, skôr o príjemne dobrodružný spánok s mnohými snami - takmer všetky situačné zážitky skupinky, ktorá sa túži v kľude najesť, len sa jej to akosi nedarí sú vyvážené parádne uvoľneným humorom. Komické absurdno sa strieda so smutnou melancholickosťou, tak ako častokrát v živote. Nervná chôdza skupinky po veternej ceste kdesi v krajine (táto scéna vchádza do deja opakovane a nečakane). Ostrý výsmech čaká pachtiacich sa nafúkancov, poblúznených revolucinárov, nositeľov jedinej správnej vízie, vyslancov v skutočnosti len osobných záujmov, politikov, aristokratickej povrchnosti, Boha, nezmyslenej armády, divadla života, kde sa nevedomí diváci stávajú hercami odhalenými v trápnych pózach. Snivo denné žitie podané ako na tanieriku. Pritom tak pozerateľné a s toľko možnými výkladmi ako len v Otvorenom filme môže byť. (08.08.2005)