Labyrint

V prvni rade vyborna hudba Trevora Jonese, spousta 80's basslines, pisnicky Davida Bowieho, ktery si to diktuje i v roli krale goblinu a Jennifer Connelly za mlada. Na druhou stranu je to ale cele neskutecna saskarna, oproti podobnemu (a genialnimu) The Neverending Story je to prilis infantilni a na to, ze producent byl George Lucas to trikove rozhodne nebyla zadna hitparada, nicmene ten noblesni cokl jezdici na coklovi byl hodne v pohode. "I ask for so little. Just fear me, love me, do as I say and I will be your slave." 7/10 (13.02.2013)

Fantasy určená hlavně tem mladším. Před pětadvaceti lety jsem byl totiž mnohem víc nadšený než tentokrát, zato mé děti byly nadšené stejně jako já kdysi. Jednoduchý příběh o dospívání, nacpaný k prasknutí drobnými vymazlenými vychytávkami, roztomile bizarními postavičkami a výbornými nápady (studna rukou, kousající víly) stále funguje, Bowie byl skvělý tak jak jsem si ho pamatoval (jen toho zpívání nemuselo být tolik) a scéna na smetišti byla svým způsobem až mrazivá. Jen ti hyperkativní skřeti, kteří vypadali jako parta ze Sezamový ulice v halloweenových maskách, už mi chvílemi lezli na nervy (to bude asi věkem:-). (06.08.2011)

Velká škoda, že jsem Labyrint neznal jako dítě, protože to bych na něj měl určitě skvělé nostalgické vzpomínky a moje hodnocení by možná bylo i vyšší. Protože jsem ale tento film viděl poprvé až ve 20 letech, už si mě prostě nedokázal tak získat. Koukali jsme se na něj jen proto, že tu hraje David, ale ani on to nemůže zachránit, na to má moc málo prostoru. Hezká pohádka, která nezapře, že mezi tvůrci byl i George Lucas, ale spíš jen pro děti.. (10.05.2008)

Zábavná a příjemná pohádka o děvčeti, které nechce vyrůst ze své dětské fantazie a zároveň se do ní zamiluje král skřetů. Tenhle film jsem viděl už někdy v třech pěti letech nedlouho po vydání na VHS a tehdy jsem se strašně bál Bowieho. A nikdy jsem vlastně pořádně nevěděl, jestli je to chlap nebo ženská, tak mě ty jeho vlasy mátly. Prostředí připomíná propracovaností filmy Tima Burtona a atmosférou zase terry Gilliama, přestože zde není temná hutná ani horrorová atmosféra, ale spíš pohádkovost a romantika dětské duše schopné uvěřit i těm největším nesmyslům. Děj filmu je dost upravenej pro děti, ale to neznamená, že se nepobaví kdokoliv. Vždyť v každém dříme dítě. Navíc to je hodně o přátelství, o vzájemné důvěře, o zodpovědnosti a schopnosti dospět nejen tělesně. Pravda, občas mi Bowieho písničky (konkrétně s tou Divokou bandou lišáků a poslední World falling down) přišly jen jako zbytečně natahující prvek (ale co už bych chtěl, když je k filmu složil, nahrál a nazpíval úplně zdarma), ale to neznamená, že nejsou pěkný a Jennifer je tu poupátko jenjen připravený rozvést. Mnoho humorných a svérázných postaviček, jež labyrint obývají, ukazuje tu hravost a piplavost, s jakou si tvůrci pohráli a nenechá diváka vydechnout. A jak by ne, když jedním ze scénáristů je ex-Python Terry Jones. Mimochodem Kocoura z Červenýho trpaslíka Danny John-Julese tu nikde neuvidíte. Zpíval a namluvil dva ze čtyř těch červených lišáků z Divoké bandy, kteří tak rádi dělí svá těla, zpívají a háží si cizími hlavami. (30.10.2006)

Pokud srovnám s o 4 roky starším Hensonovým "The Dark Crystal", tak jediné co zůstalo, je určitá pestrost. Prostředí - postaviček. Jinak příběh (pokud lze o nějakém vůbec mluvit) stejně jako všechno ostatní, je o kategorii níž a o stejnou kategorii níž má pravděpodobně svou cílovou diváckou skupinu. Koukatelná, ale pro mě poněkud zaprášená záležitost. (20.11.2005)