Labyrint

Je fakt, že kreatury a všelijaké optické efekty jsou vážně nápadité, ale bohužel to nezabránilo urychlenému procesu stárnutí, který se na Labyrintu podepsal - kulantně řečeno - nelichotivě. Na vině je především nepříjemná elektropopíková hudba (Jonesova i Bowieho stejnou měrou), ke které nejlépe sednou příměry "příšerná, vlezlá, nevkusná a přezrálá", dále infantilní kýčovitost, do které film velmi často sklouzává (růžoví opeřenci, kteří si mohou odejmout končetiny) a povrchní příběh s vágním uvedením i pustoprázdným závěrem. Ostatek je sympatický. Takovým roztomile milým způsobem, který pochybujícího vytáhne i z Močálu věčného zápachu. (15.09.2008)

Fantasy určená hlavně tem mladším. Před pětadvaceti lety jsem byl totiž mnohem víc nadšený než tentokrát, zato mé děti byly nadšené stejně jako já kdysi. Jednoduchý příběh o dospívání, nacpaný k prasknutí drobnými vymazlenými vychytávkami, roztomile bizarními postavičkami a výbornými nápady (studna rukou, kousající víly) stále funguje, Bowie byl skvělý tak jak jsem si ho pamatoval (jen toho zpívání nemuselo být tolik) a scéna na smetišti byla svým způsobem až mrazivá. Jen ti hyperkativní skřeti, kteří vypadali jako parta ze Sezamový ulice v halloweenových maskách, už mi chvílemi lezli na nervy (to bude asi věkem:-). (06.08.2011)

Pokud srovnám s o 4 roky starším Hensonovým "The Dark Crystal", tak jediné co zůstalo, je určitá pestrost. Prostředí - postaviček. Jinak příběh (pokud lze o nějakém vůbec mluvit) stejně jako všechno ostatní, je o kategorii níž a o stejnou kategorii níž má pravděpodobně svou cílovou diváckou skupinu. Koukatelná, ale pro mě poněkud zaprášená záležitost. (20.11.2005)

Jako dítě jsem to neviděla, takže při hodnocení netrpím nostalgickým komplexem. Přesto dávám vysoké hodnocení. Tahle pohádka má zkrátka cosi v sobě, takže ani zjevná zastaralost nevadí (zastaralost u žádného filmu podle mně prostě neexistuje). Byť veškerá plyšová zvířátka mi byla protivná, ostatně jako všude, tak o to úchylnější byla jejich kombinace s Bowiem. David Bowie v šílených vlasech křepčící a kopající do chlupatých příšerek...to je jedna z nejbizarnějších věcí, co jsem kdy viděla! Příběh je kombinací několika klasických pohádek, ale jsou v něm hodně silně znát všelijaké symboly, archetypy a ehm....poselství? No, jasně, ta obsahují většinou všechny pohádky, ale tady to bylo zkrátka tak silné...uf, asi jsem ze zbláznila, že tam vidím...všelijaké....ty...no...prostě spíše pro dospělé:) Ale líto mi je, že jsem to neviděla už jako malá. (26.04.2011)

Když může být David Bowie králem ve městě skřetů, tak Ozzy Ozborne by mohl být králem v pekle, Michael Jackson v mateřské školce a Dan Nekonečný...No tak to je lepší nevědět. Labyrinth je velice svěží fantasy pohádka přesně v duchu Nekonečného příběhu. Takové filmy vznikaly snad jen v 80.letech. Jedná se o vizuálně zajímavý film. On samotný labyrint je velice strohý (rozčilovaly mě na něm jenom ty třpytky) , ale na maskách a loutkách obyvatel labyrintu se autoři vyřádili (asi nejvíc se mi líbil červík). Zřejmě je to jeden z filmů, které studoval i Tim Burton. Labyrinth je zajímavý tím, že hlavní roli zde stvárnil populární zpěvák David Bowie, který hraje celkem sympaticky, ale rozčilovaly mě jeho hudební výstupy, neboť se nejedná o muzikál a jeho písničky působí samoúčelně a jsou násilně zakomponovány do děje. Tím ale nechci říct, že by jeho hudba byla špatná. Naopak napsal pro film pěkné písničky, díky kterým je film ještě zajímavější. Jen od scénáře Terryho Jonese jsem čekal víc. Sice tu je několik dobrých vtipů, ale čekal jsem větší srandu. Zub času se na této osvěžující pohádce, která na štěstí moc nemoralizuje, podepsal méně než by se dalo čekat. (21.07.2007)