Labyrint

Nie som obdivovateľom tvorby anglického speváka Davida Bowieho. Počúvam iný druh hudby. Bowie mi nikdy nebol ničím sympatický, preto mi veľmi dlho trvalo pokiaľ som si pozrel film "Labyrint". Je to nahlúpla, prestarnutá psychedelická fantasy rozprávka. Zženštilý, strapatý Bowie v obtiahnutých leginách a čižmách s vysokým podpatkom bol doslova trapný. Jeho postava nemala žiadnu charizmu. Pôsobil kŕčovito a nevieryhodne. Našťastie to zachraňovala mladá, krásna Jennifer Connelly. ** (18.04.2017)

Na první pohled "zastaralé" fantasy, které naše zhýčkané oči digitálními efekty nemusí na první pohled uchvátit, je protkáno záhadným kouzlem levitujícím kolem magického Davida Bowieho. Celá tato záhadná aura, za kterou se jisto jistě nezasloužil pouze Bowie, je právě to něco těžko definovatelné, co chybí spoustě aktuální fantasy produkce. Kouzelně pohádkový příběh plný dobrodružství se může pyšně rovnat Nekonečnému příběhu. (25.03.2016)

Fantasy určená hlavně tem mladším. Před pětadvaceti lety jsem byl totiž mnohem víc nadšený než tentokrát, zato mé děti byly nadšené stejně jako já kdysi. Jednoduchý příběh o dospívání, nacpaný k prasknutí drobnými vymazlenými vychytávkami, roztomile bizarními postavičkami a výbornými nápady (studna rukou, kousající víly) stále funguje, Bowie byl skvělý tak jak jsem si ho pamatoval (jen toho zpívání nemuselo být tolik) a scéna na smetišti byla svým způsobem až mrazivá. Jen ti hyperkativní skřeti, kteří vypadali jako parta ze Sezamový ulice v halloweenových maskách, už mi chvílemi lezli na nervy (to bude asi věkem:-). (06.08.2011)

I když fantasy není zrovna můj žánr, tak tohle je jeden z mých nejmilejších filmů. Možná pro nejcharismatičtějšího zlého krále jakého znám. Možná pro ty písničky a možná pro ty skřítky. Ale hlavně pro ty schody, po kterých už od dětství ve snech čas od času běhám a vůbec nikam se po nich nemůžu dostat. Jsem ráda, že nejsem jediná, kdo s nimi má problém. :^) (12.07.2014)

Klasická dětská fantasy z osmdesátých let. Naivní děj je situován do labyrintu, který zde zdařile supluje za rozsáhlý fantastický svět. Snímek se příliš nesoustředí na postavy ani budování spletitých vztahových pavučin, ale spíše na samotnou cestu labyrintem, ten se tak stává nejdůležitějším činitelem snímku. Nejde tu ani tak o záchranu dítěte, ale o postupné procházení nejrůznějších zákoutí a objevování nových skrytých postav. Přestože některé prvky (ruce, dveře) jsou docela zajímavé a pěkně vizuálně řešené, není (minimálně v dnešní době) tato exhibice vizuální nápaditosti schopna udržet diváckou pozornost po celou dobu. (14.04.2012)