Acid House

Většině z Vás se líbí první a třetí příběh, druhý se Vám zdá nejslabší. U mě je to přesně naopak, už jen z toho hlediska, že právě "dvojka" je nejblíž realitě, nejblíž tomu, co se nám ve skutečnosti může někdy přihodit (a nikomu to rozhodně nepřeju). Co bych však ocenil na celém snímku jako celku, jsou určitě lokality, v kterých se točilo, páč tak příšerně špinavé, deprimující prostředí nutí člověka koukat od začátku do konce, i když si možná po závěrečné scéně řekne, že to byla pořádná ptákovina :D Já určitě ale nelituju, že jsem Acid House shlédl. (25.05.2012)

Tento film není ani tak filmem jako spíše souborem tří příběhů z nichž dva mají cosi k zamyšlení, ten třetí jen k pobavení. První příběh je o mladém volovi, který zažívá den Blbec - parta ho vylije ze základní sestavy fotbalového klubu, rodiče jej vyhodí z bytu, holka se na něj vysere a ve stěhovací firmě dostane padáka. Co na to říct? Snad jen - nemůže si za to tak trochu sám? Jeho přístup k životu by tomu odpovídal. Protože čtyři jobovky za den, to se jen tak člověku stát nemůže. Na tomto příběhu byl dobrý a hlavně poučný rozhovor s Bohem: "Dal jsem vám tuhle zemi, dal jsem vám ženy, tak se s tím nějak vyrovnejte. Proč pořád chcete, abych něco dělal za vás?" Hodně hluboké, opravdu. Druhý příběh byl o volovi, který se ožení s místní špínou, která se vyspala snad se všemi ze čtvrti. Jen toho jediného vola nenapadne, že se vlastně stará o cizí dítě, navíc, když ta jeho flundra jen hulí, chlastá a fláká se. Jo, a píchá - ale ne s manželem, třeba s novým sousedem, který je taky taková postavička z komiksu. Načež se proti tomu tento vůl vzbouří a ... Dostane přes držku a tu svoji flundru (zase těhotnou, tentokrát se sousedem) vezme zpět. Jo, super. Ale faktem je, že toto je opravdu realita a i když si to mnozí mužové nepřipouští, jsou až na několik modifikací, naprosto stejní. A třetí příběh? Dvacetitříletý ochlasta se promění v mimino a nově narozené mimino je zase oním ochlastou. Jde spíš o to, že každý je se svým mozkem v jiném těle. Je to celkem legrační, ale oproti předchozím dvěma příběhům naprosto jiné, takže vlastně o ničem. Co se tedy týče celého tohoto díla, takových příběhů si člověk (i z vlastního života) navymýšlí stovky. Jde o to si prostě nějaké tři vybrat, natočit něco jako "Bakaláře" pro drsnější publikum a máme z toho film. Ale jo, nebylo to špatné. (19.11.2010)

Tak tohle je ohromná škoda a nevyužitý potenciál.. první dvě povídky jsou naprosto výborné..vtipné..ironicky jedovaté..Ale ta finální epizoda s mluvícím miminem se zaměněnou identitou je prostě vizuálně nechutná..nápad parádní, ale pro oko je to až moc laciné a ošklivé. Jinak je to docela zábavná podívaná, kterou žene dopředu mimo jiné i sarkastický hudební komentář a dobrý devadesátkový mix. (04.08.2018)

Dnes již rozhodně klasika britské alternativní filmové scény, která nám popisuje perfektní skotskou angličtinou, jakým způsobem lze na konci 90tých let v Británii žít. Irvine Welsh naprosto nekompromisně a natvrdo popsal různé lidské osudy a Paul McGuigan to stejně nekompromisním způsobem natočil. První příběh, inspirovaný kafkovým příběhem Proměna, nám hned ukáže, že tento snímek je potřeba brát s rezervou jako drsnou komedii. I když v druhém příběhu se dočkáme lásky, lhostejnosti, nesnášenlivosti, prozření a odpuštění. Nho a nakonec Ewen Bremner sežere supermária a začne závěrečná jízda. Podle většiny komentářů vidím, že tady byl film pochopen trochu jinak. Jako porovnávací materiál k jinému filmu. Perfektní hudba ve všech třech povídkách a více než výborná režie a kamera. (16.05.2012)

Boab: "Seš přesně takovej, jakýho jsem si tě vždycky představoval." Bůh: "To proto, že nemáš žádnou představivost, ty blbá pičo." chch. Představuju si, že jsem promítač v kině a furt vidím ty profláklé klišovité filmy dokola, nic mě nepřekvapí a nebaví mě to. A pak přijde tohle. Něco, co se jen tak nevidí. Vybočuje to ze všeho, co kdy kdo natočil - ono asi s tou předlohou a scénářem od Irvina Welshe se ani není čemu divit. Všechny tři příběhy jsou tak ujeté, že se dá docela snadno zaručit, že na ani jeden z nich jen tak nezapomenete. "A ještě něco, Johne. Kdyby sis chtěl někdy zapíchat, tak se ozvi. Za pětku je tvoje." Všechny postavy jsou většinou strašné trosky, úchyláci, smažky, děvky, šukající socky, násilníci, líné svině a vyjadřují se většinou velmi sprostou mluvou... a to včetně Boha. Prostě něco, co Irvine Welsh umí. A umí to dobře. Hlavně tím, v jakých situacích se postavy ocitnou. Natočit pak podle toho film už pak moc umu nepotřebuje. Teda Paul McGuigan se nemá za co stydět, akorát to mimino z posledního příběhu mohlo být krapet líp udělané, no. Do toho všeho samozřejmě solidní ostrovní soundtrack. "Coco fuckin' Bryce!" (29.09.2021)