Velký hráč

Je pravda, že toto téma ja vobec nevyhľadávam a aj napríklad aj takého Káteného hráča od Argenta už dlho odkladám a to je asi aj posledné Giallo od tohto kráľa, ktoré som nevidel. A tento film by som z určitosťou tiež nevidel, keby mi ho (nám) neodporučil jeden správny užívateľ. Ale toto nie je o spravniakoch, ale ani o zločincoch. Títo ľudia sa pohybujú v medziach zákona a byť dobrý v hre vobec neznamená, že ten dotyčný aj vyhrá. A presne o tomto to cele bolo, aby sa divák dostal bližšie do tohto sveta, ako to funguje a vidieť nielen odvrátenú tvar tejto pretvárky, ale i spoznať, že sa nejedná vždy len o peniaze, i keď i tie sú tu kľúčové, ale i o to, mať nad druhým prevahu a tak na scénu vstupuje neohrozený veľký Šu. Ten nielen pozná veľa trikov, ten si ich aj sám vymýšľa a svojho súpera vie zneistiť na sto spôsobov. V tejto roli sa našiel Jan Nowicki, z neho naozaj  bolo cítiť neskutočne sebavedomie, ako keby to ani nehral, ale žil, úžasné. Čo mi vadilo, že tu neboli viac rozvinuté charaktery postav, celé sa to sústredilo len na hru a všetko okolo toho išlo mimo filmu. A zas sa mi páčilo, že film sa netočil okolo herní, ale dôležité hry sa vždy odohrávali v pokoji domova alebo na hoteloch a práve z toho vyžarovala taká hutná atmosféra, keďže hráč je trocha v neistote, či ho po jeho výhre tam aj nezamordujú. A povodne som chcel zosmoliť asi dve vety a ako som sa rozpísal. Toto je v poradí tretí film s diskusie V. R. K. a i keď mi zatial sadol najmenej i tak som vďačný, že som ho videl. Silné 3*. (02.04.2023)

Nezapomenutelný polský neo-noir s Janem Nowickim jako profesionálním hazardérem, jemuž všichni kolem neřeknou jinak, než Velký Šu. Režiséru Chęcińskému se povedlo vybudovat pohltivou atmosférou, zaujmout dokonale minimalistickou „akcí“ hazardních her a rozehrat s hlavními herci nekompromisní, pocitově hodně drsnou hru, která mě i přes potenciální nechuť k tématu či postavám pohltila. Zůstal jsem ve fascinovaném úžasu, jako když mladý Jurek žasl nad kartářskými triky starého rafinovaného mistra. Tohle že byl vážně socialistický film? Tak to je hustý! :o) ...a může to klidně znít na této databázi téměř jako rouhání vůči filmovým legendám, ale za mě jde asi o nejlepší film s hazardním tématem, jaký jsem viděl. Kam se na něj hrabe Hazardní hráč z roku 1961, který má sice též excelentní herce, ale v druhé polovině se až zbytečně rozvláčně zabývá nudným romantickým vztahem a kdykoliv se odchýlí od hlavního prostředí, úplně ztrácí atmosféru... 95% (viděno v rámci "Challenge Tour 2021" – 30 dní se světovou kinematografií) (06.03.2021)

Výborný film z prostředí falešných karetních hráčů, kde dominuje právě hazardní hráč s přezdívkou v polštině Wielky szu, který nikdy neprohrál. Je tu též ukázáno, co s člověkem udělá poker. Film nepostrádá přiměřenou dávku napětí. Mohli by ho alespoň v TV zopakovat. V ČSSR běžel ale pod jiným názvem, nevím přesně, tuším, že asi "Velký hráč". (19.07.2003)

Příběhy podovdných hazardních hráčů ze socialistického Polska, tedy Hráči meets Šéfe, to je věc? :) To by bylo dost nespravedlivé zkreslení tohoto filmu, ze kterého se vyklubalo velmi příjemné překvapení. Už od prvních minut mě vyprávění o Velkém hráči a jeho "učedníku" Jirkovi chytlo svojí atmosférou nočních barů a hotelových pokojů, ale také silným napětím, které pomáhá budovat skvělá hudba Andrzeje Korzyńského. Tvůrci se (i počtem odhalených dam) evidentně chtěli přiblížit západním filmovým vzorům. Musím říct, že mi vyhovovala lehce povídková struktura Hráčových historek a silnější příběhová linie mi vůbec nechyběla. Hra na Západ ale působí v určitých momentech už trochu na sílu a ve filmu chybí logičtější vysvětlení některých událostí. Přesto velmi silné čtyři hvězdičky. Povedl se i český dabing s Janem Kanyzou (dabující Jana Nowickiho v titulní roli) a Michalem Pavlatou, kterému představitel Jirky, Andrzej Pieczyński, z oka vypadl. (04.04.2023)

"Když máš život cinknutý, umřeš sám... a obutý." Velký Šu měl pech. Po několikaletém studiu ("tam" bylo času dost) spisů karbaníka Kanta zjistil, že jeho srdcová královna těch pět let jen neseděla s rukama v klíně, ale i ležela, s prackama v klíně. Teď vyložila právnické eso a on musí v toulavých botách vyrazit do světa, lovit kafky. Závislost na hazardu, vědomí své výjimečnosti vs. zmarněný život a pozdní prozření, že vyhrát v kartách můžeš i dům, ale domov nikdy. A bez něj nemáš nic, ani lásku ani syna, ve kterém bys něco ze sebe uchoval. KANTOVO OKÉNKO: [][] Kdy udělal Šu největší chybu? A) Když "předával štafetu". Mylně se domnívajíc, že to má nějaký vyšší smysl. B) Když z maloměstského mafiána Mikuna udělal vola. C) Když zachoval poker face při orálu, poskytovaném luxusní prostitutkou, ovšem z lásky! D) Když v mládí úplně poprvé sedl k hracímu stolu. [][] Bony a klid, poker a neklid. Vytahuji z rukávu... čtyři esa! Ale pátou hvězdu ne. Při hazardu je nezbytný dozor, neutrální třetí strana (šampionát Tří řek, hra u Hatchet Harryho a pod.), jako záruka, že vítěz i s výhrou odejde středem. Zde se hraje o samotě, bez záruk, což končí násilím (puška u Mikuna, břitva v hotelu). Logická otázka, proč tedy ztrácet čas s kartami a nepřejít k loupeži hned, jak jsou peníze na stole, no ne? (29.03.2023)