Seul contre tous
I Stand Alone
I Stand Alone
I Stand Alone
I Stand Alone
Režie:
Gaspar NoéScénář:
Gaspar NoéKamera:
Dominique ColinHrají:
Philippe Nahon, Guillaume Nicloux, Olivier Doran, Blandine Lenoir, Nicolas Jouhet, Gérard Ortega, Frankie Pain, Arlette Balkis, Laurent Aknin, Aïssa Djabri (více)Obsahy(1)
Na život lze nahlížet mnoha různými způsoby. Na pravdě nezáleží, tu si každý vytváří sám.
Možná, že většina štěstí každého z nás vzniká ještě před naší vlastní existencí. Spousta lidí se pak nezamýšlí nad tím, že jsou pouze objekty v onom všeobecně uznávaném modelu pevně stanovených hodnot, morálky a hranic dnešní společnosti. Však teprve za touto hranicí myšlenky dostávají skutečně praktický rozměr.
Každý se jednou může ocitnout v situaci, kdy je třeba minulost vymazat a vydat se zcela novou cestou. Tento příběh jednoho pařížského řezníka ji poznal nejednou…
V dětství ho opustila matka, otec byl zabit v koncentračním táboře. Poté, co se mu narodila dcera, opustila jej manželka. Přesto se měli dlouho dobře. Za bránění němé dcery se ale ocitl za mřížemi a byl nucen vzdát se bytu i vlastního obchodu, na který šetřil přes patnáct let. Nyní je opět na svobodě, ale nemá nic. Pracuje za barem a po čase odjíždí se svou těhotnou partnerkou na sever Francie, aby si otevřel nový obchod a začal nový život…
(Richie666)
Recenze (98)
People are just like animals You love them, you bury them, that´s it. Gaspar Noé, môj najobľúbenejší novodobý režisér hneď po Tarantinovi, ma neprestáva fascinovať. V každej jeho snímke, ktorú som videl, a rozhodne ešte všetky nie, rozoberá nejakú určitú, konkrétnu ľudskú vlastnosť alebo neresť. Nakrútil film o zvrhlosti, drogovej závislosti, najnovší film je naopak o láske (samozrejme zachytené jeho kontroverzným a štipľavým štýlom) a tento jeho prvý celovečerný film rozpráva o kríze stredného veku. Noé má neskutočne umelecké cítenie, jeho filmy sú plné surrealistických oparov, zachytené veľmi originálnym a svojským spôsobom. Je to jeden z tých tvorov, ktorého buď milujete alebo nenávidíte. Všetko svoje umenie servíruje bez servítky .Táto snímka sleduje 50 ročného mäsiara bez práce, ktorý sa potĺka životom. Jeho obchod mu zatvoria a druhá tehotná manželka čaká doma u jej matky. Nieje psychicky v poriadku. Prehráva si život a uvedomuje si, že premrhal najlepšie roky svojho života a nič nedokázal. Raz mu rupne v bedni a doma dobije svoju ženu päsťami až potratí. Chlapík ujde. Zmizne do Paríža, do motela, kde počal s prvou manželkou svoje jediné dieťa, dcérku, ktorá je teraz na psychiatrii. Je to celé, také symbolické a filozofické, kde sa nakoniec nedočkáme happyendu, ak milostný vzťah zo svojou mentálne chorou dcérou nepočítam. Myšlienkové pochody pohrávajúce sa neustále s myšlienkou samovraždy sú perfektné. Oproti iným snímkam Noého by som možno poznamenal, že to bolo trocha nudnejšie, takmer nič sa tu nedialo ale vo svojej podstate to je perfektná snímka starnúceho chlapa, ktorý musí žobrať o prácu ľuďom, s ktorými voľakedy spolupracoval ako obchodník. Perfektné ()
Pěkná prasárna. Hlavní hrdina je nula, starý životem zmlácený looser, který o vše co dokázal přišel a veškerým svým jednáním všechno jenom zkazí. Žije svými vnitřními sebelítostivými, ublíženeckými monology, kde se vzpírá nenáviděnému světu. Ve svém vnitřním světě útočí na všechny, hlavně na bohaté. Důmá nad morálkou a postupně se dopracovává k vidění světa, kde může cokoliv, kde se může dopustit i té největší zrůdnosti. A konec konců proč ne? Proč se nechat tyranizovat hnusnou těhotnou přítelkyní a její matkou, proč to nevzít do vlastních rukou a neudělat rovnou to nejhnusnější? Proč se bránit k sexuální touze po vlastní dceři, proč nezajít ještě dál? Celou tuhle myšlenkovou onanii hlavního hrdiny doprovází poněku nepestrý a nezajímavý příběh. Nejdějovější je několikaminutové intro, kde nám ve zběsilém rytmu prostříhů na statické obrazy za doprovodu podmanivé hudby je převyprávěn hrdinův život až do jeho současného věku. To mě sice náležitě nakoplo, ale i zklamalo, protože mi potom bylo jasné, že už moc víc nedostanu a také jsem nedostal. Začátek je omyl, který musí nutně komukoliv, kdo sleduje zbytek filmu působit utrpení. Přesto neřikám, že je to špatný film. Velmi líbivá výbušná a akční forma.. Střihy doprovázejí výstřely, ošklivé filtry a zběsilé pohyby kamery dopomáhají utvářet prapodivnou atmosféru subjektivního nahlížení na svět očima hlavního hrdiny. Velmi netypický počin. Bohužel přes veškeré nesporné kvality díla, kdy nelze opominout skutečný účin, pochopení pomatenosti hlavního hrdiny, jsem nebyl silněji osloven. Film mi nesedl a já jsem neměl příliš velký zájem putovat dál s hlavním hrdinou, který mi byl příliš nesympatický. ()
Un seul contra tous? Je to tak? Není to tak! Těch jedinců jsou celé armády. Ti, jejichž srdce pronáší v hlavě děsivé monology, které je popouzí k akci. Většinou si zajdou na úřad práce, berou peníze, aniž by co dělali - a to je jejich pomsta. Jiní se mstí intrikami, podvody a občasnou ranou pod pás. Další se dostanou do kouta jako pronásledovaná krysa, a pak buď destrukce či sebedestrukce - Ale ty monology! Jed, který mu brání myslet! Monology ho vedou jako pejska na vodítku. Monology ho vedou kouta, kde na něho čekají fóbie všeho druhu. A ty dialogy! S bývalými přáteli, obchodními partery. Ty vnímá jen jako jejich monology. Vstoupit do dialogu už pro něj není možné. "Život je tunel. Každý má svůj malý tunel. Jenom na konci není světlo" ()
Dokonalej kousek, kterej ale podle mě plno lidí nepochopí. Ikdyž se mi občas něco zdálo zbytečně zdlouhavé, tak dávám plný počet. Mohlo by to mít 60/70 minut a byla by to přesná stopáž. ()
tento silný film mě udržoval v napětí po celou dobu díky příběhu i specifickému způsobu vyprávění a hlavně jeho provedení, které bylo hodně netradiční a originální. Navíc herecké výkony byly přirozené a nenucené a díky tomu i uvěřitelné. Téma je drsné, ale ne brutální a dobře zobrazuje emoce vesměs poctivého člověka zatlačeného do kouta, kde mu navíc nepřeje štěstí a nikdo mu nechce pomoct. Vlastně ani nemůže kvůli neutěšené sociální situaci a tak mi to přišlo hodně aktuální. Sice je film hodně depresivní, ale svým způsobem mi dodal dost energie a proto ho můžu s klidem v srdci doporučit a dávám po zralé úvaze plný počet. [ PŘÍBĚH: 2 /// ATMOSFÉRA: 3 /// ORIGINALITA: 3 /// NÁLADA: 0 /// ART: 2 /// STYL: 3 /// CASTING: 3 (3*MAX) ] ()
Hm, to byla teda dobrá hovadina. Celé je to o tom, jak nějaký magor pochoduje ulicemi, v myšlenkách neustále nadává na život a celý svět, který upřímně nenávidí a motá se kolem lidí, co jsou stejně nesympatický jako on. Celé to je totálně nihilistická úvaha nad světem, ve kterém žijeme a sice v něm sice sem tam padne zajímavá nebo pravdivá myšlenka, jenže se to celé tak topí v moři nihilismu, že to nakonec vyzní jenom jako výkřiky do prázdna. A v určité chvíli toho už je prostě tak moc, že mi to i místy přišlo směšné. Ale nebojte se, čeká nás tu happy end. Krásný incestní happy end, který nám ukáže jedinou radost v řezníkově životě. Byť je to po filmařské stránce povedené, po všech ostatních bohužel ne. Když všechny postavy nenávidíte, jak s nimi pak můžete soucítit? A ani nevím, jestli to náhodou nebyl záměr... A k myšlenkovému obsahu už jsem se vyjádřil dostatečně. Noého uznávám, bohužel to s ním mám jak na houpačce - něco se mi od něj líbí (Vejdi do prádzna (byť částečně), Climax) a něco absolutně ne (Sám proti všem, Zvrácený), tohle se bohužel řadí do té druhé kategorie. Depresivní to je, ale taky strašně otravné a až samoúčelné. 2* ()
Dalsi z rady surovych francuzskych filmov o tom, ako potencialne dobry clovek vplyvom nenavisti, zloby a mindrakov a komplexov ospatnie, a to nielen jeho myslenie , ale aj ciny. Ovsem sam clovek proti systemu - to je apriori neco spatne - u dotycneho, nie v systeme 20 % ()
Nepříjemná podívaná do jednoho staršího zkrachovalého života řezníka ve Francii. Bez budoucnosti, bez naděje, špinavé uličky nicoty. V hlavě si zdůvodňuje násilí a smrt. Konečná obhajoba incestu je zneklidňující. Je zajímavé, jak si mozek ve svých chvilkách najde omluvu na vše. Ty monology u všeho jsou zvrácené ale klidné. Jako mozek. ()
Noé je určitě pořádný magor... Jeho filmy je hrozně těžké sledovat. Zde máme celou dobu nebezpečného destruktivního sociopata, schovávajícího se za pojmy jako "morálka" a "spravedlnost", jak se prochází po Paříži a nadává na všechno, co mu přijde pod ruku. Potom nám dá režisér 30 vteřin na opuštění sálu a všechno jde do ještě většího hajzlu... Zážitek, který bych si klidně odpustil. Problém je, že vizuálně jde o neskutečně působivý film. Není to ani tak samoúčelné jako ostatní Noého flmy... U Noého je hranice mezi pseudošokující onanií, obrovskou nudou a uměleckým náhledem na svět velmi tenká. ()
Hodně kvalitní Gasparovská tvorba. Upoutal mě hned první minutou a vysloužil si mojí stálou pozornost, už jen proto, že se tam mluví fakt každou vteřinu. Filozofování hlavní postavy bylo nesmírně propracované a unášející. Člověk si opravdu kroutí hlavou, jak je to všechno vlastně kurevsky pravdivé. I tento faktor dělal Seul contre tous jedním z nejdepresivnějších filmů francouzské kinematografie a tato Noéova forma zpracování mi sedla asi tak tisíckrát víc než třeba u Enter the Void. Tímto hraním na nervy si u mě šplhnul a určitě ještě nějaký jeho snímek vyhledám. ()
strašný film. Rozhodne nech to nepozerajú diváci so sklonom k depresii a sebaľutosti. Brrr. ()
Film pre všetkých, ktorí radi počúvajú cudzie vnútorné monológy... ()
Gaspar Noé není můj šalek čaje. Až na minimum vyjimek mi jeho tvorba zprostředkovává jen špínu a hnus lidské spodiny, za kterou si však můžou převážně sami a proto mi je do jejich problemů prd. Za mě, krom reálně ztvárněné brutality, naprostý nezájem! ()
Nejlepší francozský film !!!! (pro mě) Tohle bylo prostě "Upřímné" !!! Film o životě chlápka a nahlednutí do jeho myšlenek, Plno lidi smýšlí podobně, jenom to není prostě poznat :) ()
Kriticky a filmársky je to fakt na vysokej úrovni, ale nejak som sa v tom filme (našťastie:) nenašiel... ()
Sám proti všem?¬ Lidské osudy se sobě velmi podobají, často tak, že rozdíly je možné vnímati pouze samotným jednotlivcem; záleží také na tom, jak zaostříme náš pohled. V holé obecnosti splývají v jedno: narození a smrt. Téměř naprostého zobecnění, kde dva body trojúhelníku doplněn jest třetím, pospolu citem, prožitkem a láskou, dosáhl jeden z z tvůrců filmových nejgeniálnějších, Švéd Ingmar Bergman ve snímku "Sedmá pečeť". Čím větší je zobecnění, tím více se dotýká a ve směs dotkne — nebo aspoň tu je ta možnost — vnímatele umělcova díla; a čím je zobecnění menší, tím menší je cílová skupina vnímatelů, odhlédnuto od kvality díla — v posledku rozhodující věci. Shrnu-li předchozí, tak i výborné dílo může pro své vysoké zaostření utrpěti ztrátu všeobecnosti a tím účinnosti doplňující účinnost jeho zpracování, jeho kvality.¬ Hle, zde nám jest předložen jako na talíři a velice působivě jeden neobyčejný dá se říci osud, osud psychopata rozvrácené psýchy, jenž při troše štěstí mohl žíti v celku obyčejný život někde na předměstí u svého kafe a své televize; náhody a neštěstí ale tomu zabránily, a tak jsme svědky jeho myšlenkových skrytých pochodů (dalekých od nějakých úvah). Je zde zaostřeno dosti — neboť mezi nýmandy a ztroskotanci životními nalezneme vlastně zřídka osoby psychicky narušené, rozvrácené (spíše jde o jedince, neschopné se porovnati z různých důvodů se svým nejprvé hmotným, pak i duševním úpadkem a skleslostí); takže jde vlastně spíše než o dílo široké veřejnosti určené o klinickou studii, která by patřičně zpracována patřila do sbírky odborných případů. Snímek tak využívá příklon člověka k morbiditě, vlastní mu od jeho prvního hříchu.¬ Kdyby šlo tvůrci díla, Francouzi Gasparu Noému, skutečně o hlubnu do duše lidí upadlých (odkazuji na jiného Francouze, romanopisce E. Zolu, který to dovedl mistrně), pak by volil, musel by volit jiné způsoby vyjádření, možná také "skandální", ale zcela určitě případnější. Neudělal to, a já jej obviňuji, že dílo natočil tak, že snahu o zviditelnění a skandalitu dal na první místo a teprve po tom mu šlo o cokoli jiného. Podle toho snímek Sám proti všem také vypadá: nepromlouvá k nám osudem, ale svojí zvrhlostí; a má to býti naopak, stojí-li tvůrce za něco. G. Noé mnohé ohromil, některé urazil, ale dobré dílo se mu natočiti nezdařilo, a to pro výše zmíněné. Nejde o dílo nekvalitní, pouze jeho kvalitami jsou kvality pochybné. Z toho důvodu je nám také hodnotiti snímek jako ne podřadný nebo vyloženě špatný, neboť jinak bychom nebyli hodnotiteli objektivními. Čtenář však už jistě pochopil, že G. Noé nám k srdci nepřirostl.¬ Poznámka: Dobrý snímek o lidech "na okraji" natočil slovenský režisér Ivan Vojnár — snímek "Lesní chodci" s vynikajícím Jiřím Schmitzerem v hlavní úloze. Doporučuji jej všem těm, již hledají pod povrchem lidské kůže přede vším cit a srozumění, čemuž dají vždy přednost před masem a skandálností. ()
Drsně-zvrhlý snímek, vřele doporučuji. ()
Myšlienky dunia ako osy v úli a narážajú na stenu lebkovej kôry z ktorej keď sa dostanú von , všetko sa začne meniť na šialenstvo. Portrét zlyhania a šedých ilúzií v nápravu v postave studeného mäsiara, pre ktorého je úhlavným nepriateľom a ťažiskom problémov on sám hľadajúci ostrú očistcovú tiaž cez mnohé postavy vo fyzickom ohrození. Kolonáda obetí v lone psychickej tortúry s ktorou divák nebude mať zľutovanie. ()
Velmi depresivní, ale upřímný a tíživý snímek, který je plný nenávisti, kritiky společnosti a existenciálních úvah o životě, smrti, morálce, násilí. Paradoxně je nejdějovější částí filmu úvod, kde se ve zkratce dozvíme o řezníkově dosavadním životě. Ale zbytek filmu nám svou "monotónost" vynahradí právě spoustou myšlenek, nad kterými je třeba uvažovat, a také výbornou vizuální stránkou (kamera, střih), jež je skvěle propojena s hudbou a zvukovou stopou. Ne každému bude ale film vyhovovat, ať už kvůli tempu, depresivitě, nenávisti ke všemu nebo vloženým mezititulkům a dalším Noého režisérským nápadům. I tak bych ale zhlédnutí doporučil, protože se jedná o dílo velmi povedené a částečně srovnatelné (a podobné) se Scorseseho Taxikářem. ()
„I am not a deli man.“ Noé ostáva verný strihu z Carne, ktorý prinášal filmu dynamiku ako tu. Cool moralizovanie láka pozornosť a nachádza si divákov. Hlavná postava desí a zároveň sa z nej vďaka umnému rozprávačovi smejete. Takto je aspoň zhrnutý jej životopis v prvých 4 minútach, ktoré niektorí diváci môžu poznať z dlhšej podoby filmu Carne. Hľadanie zmyslu života a zanechanie stopy po sebe je vždy aktuálna téma a v podaní tejto postavy človeka milión prechádzajúcu cez krízu stredného veku baví. Carne bolo kratšie, svižnejšie a dynamickejšie, prekvapilo hneď v úvode exploatáciou. Tu omieľanie problémov hlavnej postavy, ktoré sú rovnaké ako v Carne, trochu nudí, lebo sa nijako nevyvíjajú a chýba im rozmer dcéry. Cesta hlavnej postavy odnikiaľ nikam je síce reálna, no môže Vám s ňou byť aj dlho a dokáže tak nudiť. Zaujímavé veci sú zobrazené po prvej hodine, no celkový dojem už nezachraňujú. Morálka príbehu síce šokuje, resp. morálkou nie je, no nábeh k nej je veľmi predvídateľný. Konečný výsledok tak ostáva na pomedzí niečoho väčšieho, čomu zabralo ťah na bránku vytvorenie priveľkého priestoru pre zmätok v hlave hlavného hrdinu. PS: Pri oznámení sumy v 56. minúte sa nedá nesmiať. Každý frank totiž rozhoduje. ()