Obsahy(1)
Dvoudílná televizní hra Oldřicha Daňka obsahuje čtyři samostatné povídky, spojené společným tématem vztahu muže a ženy v průběhu času a historických situací.
Jednotlivé povídky:
1.-Příběh athénský
2.- Příběh uherský
3.-Příběh flanderský
4.-Příběh český
(oficiální text distributora)
Recenze (19)
Mistr dialogu Oldřich Daněk. ()
Důležitý v tomhle případě není post režiséra, ale scénáristy, kterým je Oldřich Daněk. Jeho moralistní televizní příběhy mají sice výrazně divadelní charakter, ale podstatné jsou dialogy a ty zkrátka Daněk uměl. Čtyři fiktivní dialogy z dávné historie, které se téměř určitě neodehrály tak, jak je Daněk líčí, nicméně to se dá o jeho Hříčkách o královnách napsat taky. Rozhodující je, že vyvolávají ty správné emoce a jde v nich o ty nejdůležitější charakterové vlastnosti, o spravedlnost, pravdu, čest, zvůli vyplývající z mocenského postavení, lásku, přátelství a mnoho dalších. Celkový dojem: 90 %. Navíc jde o herecký koncert dvou českých hereckých es. ()
Možná je to v rámci Daňkovy tvorby o poznání slabší než jeho nejsilnější kousky, ale pořád je to skvělé, až člověku chvílemi přeběhne po zádech mráz a jindy zase vyprskne smíchy. A zejména Hanzlík je zde také skvělý. ()
Oldřich Daněk a jeho čtyři brilantní dialogy, v nichž se odráží lidské slabosti i radosti, všechna ta zklamání a vášně. K naprosté dokolanosti pak stačí už jen dva vynikající herci a několik jednoduchých dekorací. ()
Ako Jana Brejchová v 47-rokoch a na éru komunizmu a ich nedokonalých kozmetických prípravkov vyzerala fakt dobre. Len v tom Aténskom príbehu nemusela stále spod tógy vytŕčať tie nahé nohy, ako by chcela ukazovať, pozrite aké ich mám hladké a bez kŕčových žíl! Inak priemerné divadlo. ()
Na to, že předlohu napsal Oldřich Daněk, je to skvěle obsazené a režíroval to Pavel Háša rozhodně málo. Čekal jsem víc... 70% ()
Dialogy Oldřicha Daňka jsou opět bez debat, ale na rozdíl od Španělů v Praze tohle sami dva lidi neutáhnou. Nemluvě o tom, že Hanzlík má ve všech čtyřech povídkách dost otřesný páčo. ()
Filmové pohlazení.. herecký koncert Jany Brejchové a Jaromíra Hanzlíka.. budu si muset dát opáčko, neb jsem na první dobrou nezachytila všechny myšlenky tvůrce (Oldřich Daněk) a že jich bylo požehnaně.. krásné, velmi krásné.. ()
Celé mě to nudilo jak to bylo bez šťávy, ploché postavy. Moc se zde spoléhalo na dvojici Brejchová - Hanzlík, která tenkrát táhla. Háša jim nedal moc prostoru, kulisy jak z papíru. Vždy skvělé dialogy pana Daňka nevyzněly tak jak by měly. ()
Vyprávění ve stylu "Z hříček o královnách". Kdo nemá rád duchaplné dialogy mezi dvěma osobami divadelního ražení, ať se dívat ani nezkouší. Ostatní si mohou smlsnout na výborně napsaných příbězích, rozhovorech mezi mužem a ženou, historických postavách, které mohly, ale nemusely, pronést jim do úst vložená slova. Jaromír Hanzlík i Jana Brejchová ve čtyřech povídkách prokazují svou flexibilitu co se týče zahraných postav. Hanzlíkův Prokop Holý v závěru je excelentní. 80% ()
Mám slabost pro dialogy pana Daňka, i když musím upřímně přiznat, že ŠPANĚLÉ V PRAZE nebo ÚTRŽKY O KRÁLOVNÁCH se mi líbí víc.... ()
spíš takové drobečky, co spadly Daňkovi ze spisovatelského stolu. Bohužel si nedá pokoj a zase tam cpe současného vypravěče, jehož podstatu jsem nepochopila ani u hříček, které se mi líbily mnohem více. ()
4 komorní dramata s historickým námětem - to si dám líbit. Oldřich Daněk napsal řadu lepších věcí, ale i v případě těch méně zdařilých počinů stojí vysoko nad průměrem původní televizní tvorby. ()
Herecký koncert Jany Brejchové a Jaromíra Hanzlíka, umocnění sametovým hlasem Vladimíra Ráže. Mistr dialogu Oldřich Daněk a příjemný hudební doprovod. Prostě lahůdka za plný počet. ()
"Jenomže vy nejste každá! .. Jsou chvíle, kdy jsou všechny ženy stejné..." Tohle prostě není můj šálek kávy. ()
Kvalitní dialogy a skvělé výkony Brejchové a Hanzlíka to povýšily na mimořádnou událost (nejen) své doby. ()
Hříčky o královnách se mi líbily daleko víc. Ale i toto stojí za vzhlédnutí. Nejvíce se mi líbil Příběh athénský. Celkově 70%, ale přidám, nebudu ubírat. ()
Výborná inscenace postavená na příbězích z různých historických období, v čele s Janou Brejchou, Jaromírem Hanzlíkem a Vladimírem Rážem... ()
První povídka, vycházejíce ze skutečných událostí, nebo alespoň událostí, jak byly zaznamenány, o hetéře Friné je zde ztvárněna jako pěkný příklad mužské pošetilosti, kterou ženy mistrně využívají. Právem. Hanzlík zahrál opravdu dokonalého blba. Pan Ráž v závěru zval na prohlídku sochy Afrodity z Cnidosu od Praxitela do Vatikánského muzea, jako by to mělo být dochované dílo vyvedené v mramoru, které se narozdíl od obrazu zachovalo. Ale není tomu tak. Jedná se o kopii. Původní socha byla zničena. Povídka je mistrně napsaná i zrežírovaná. Vstupy vypravěče jsou velká paráda. "Ještě to jde. Ovšem už by tě asi neosvobodili..." Druhá povídka je zase opačný způsob. Chlap prostě ženskou ukecá na cokoliv, když to jen trochu umí a kecá dostatečně dlouho. Jak se říká, vykecá jí díru do hlavy. Tento díl byl ale tím pádem poněkud nudný. Navíc je postaven na historicky značně chatrných základech. Třetí povídka ztrácí dech ještě více. Zajímavé je na ní hlavně to, jak Brejchové, ostatně jako vždycky, parádně jdou ty hnusné, povýšené mrchy. Zdá se, že Daněk se ještě více pustil spíše do psychologické studie než do historického dramatu. V tomto díle je to patrné asi nejvíce, příběh flanderský má s historií málo společného. Čtvrtá povídka už je vyloženě fikce a je zejména o dialogu či spíše o hereckých deklamacích. ()