Svědkyně

Kráktostopážní záležitost se skvělým obsazením a scénářem. Asi to nechytne každého, ale já to viděl nejméně desetkrát a jistě ještě uvidím. Paní Bohdalová je v roli lehce zbořené domovní důvěrnice perfektní, pan Somr je taky dobrý a občasné hlášky stojí za to. Takže nadprůměrné dílko, které mohu s klidem každému doporučit. (21.04.2016)

Napsal bych to samé, co uživatel Schlierkamp. Měl jsem z toho podobné pocity. To manželství v podání Preisse a Freimanové mi přišlo divné, paní Bohdalová svou domovní důvěrnici podle mne chvílemi přehrává, konec se skutečným domovním důvěrníkem to celé pohřbil na jakýsi typ nerealistické agitky. Kde vlastně ti lepší jsou ti překladatelé a klavíristé a lidé ze zahraničí a tak - prostě elita národa proti té intelektuálně slabší spodině, jako to pražští tvůrci rádi vidí. (21.08.2022)

Výborná Bohdalka v roli "pavlačové drbny", která se díky jisté události cítí náhle strašně důležitá. Herečka sice místy moc tlačí na pilu a její role se stává až parodií - třeba ve scéně, když se opíjí rumem - ale vyčítejte jí to, když je tak kouzelná ("Ty tady jenom sedíš a smrdíš! ... S tím lepidlem."). (13.07.2009)

Československý televizní film s komediální zápletkou odehrávající se v jednom bytovém domě zřejmě na konci 80. let, v níž je paní Hrabětová v podání J. Bohdalové záměrně uvedena v omyl. Její sousedka, paní Lukešová, ji totiž požádala, aby vystupovala jako korunní svědek v jejím rozvodovém řízení a kvůli odstranění soudních průtahů dosvědčila neshody s manželem. Prostomyslná paní Hrabětová tuto svou novou roli svědkyně pojmula s velikou vážností. Vystupování a vzájemné chování manželů Lukešových, klavíristky V. Freimanové a překladatele V. Preisse, bylo i bez tohoto oklamání své sousedky, jež jim občas chodila uklízet, velmi podivné, neboť divák nevěděl, jak chápat jejich řeči o rozvodu, Preissovy narážky na milenky a jeho suchý humor. Těžce vykolejenou Bohdalku, která si dokonce připravila svou řeč u soudního stání a jejíž sympatie k oběma účastníkům domnělého rozvodu značně kolísaly, se snažil uklidňovat její manžel J. Somr, který svůj volný čas trávil vynášením popelnic, popíjením lahváčů a lepením papírových modelů památkových rezervací. Paní Hrabětová nakonec zjistila od třetí osoby v kadeřnictví, že rozvod se konat nebude, dala si pár loků rumu a ztropila v bytě Lukešových a poté i doma před svým manželem hysterickou scénu. Domnívám se, že až do této chvíle se jednalo o lehce podprůměrnou komedii, avšak v závěru, kdy byla Bohdalka domovním důvěrníkem O. Vlachem dotlačena, aby i nadále chodila do bytu ´intelektuálů´ uklízet a podávat mu zprávy, o čem se tam hovoří, kvalita a smysl snímku Z. Zelenky ještě poklesly. Zejména díky zkaženému a nevhodnému závěru, který komedii změnil na zcela jiný žánr, toto dílo nemohu zařadit mezi zajímavé a kvalitní televizní filmy z období československé federace, které mám jinak ve velké oblibě. (26.04.2019)

Někdy před půlkou filmu jsem si pro jistotu zkontroloval, kdy Svědkyně vznikla. Ale opravu ne, tohle by nikdo před revolucí nenatočil. A kdyby natočil, tak by to nikdo nevysílal. Navzdory úsměvné zápletce se nejedná o komedii. Pokud ano, tak leda o hořkou, protože na paní Hrabětové v podání vynikající Jiřiny Bohdalové není nic komického. Naopak trefně ukazuje, kam až může dospět lidská závist, pomluvy a zhrzenost. Zmíním ještě skvělého Josefa Somra a taktéž skvělého Viktora Preisse. (07.11.2017)