Doktor Munory a jiní lidé

„Pan doktor je vědec, ale jinak úplný trdlo“… :D „Šťastný to muž, kdo vidí v životě hlavně to dobré. Jsou to často jen chvilky, ale člověk si to uvědomí, až když jsou už pryč….“ Libuška Šafránková už je „pryč“.:-( A člověk si i při vzhlédnutí této „televizní laskominy“ uvědomí, co za úžasnou herečku Libuška byla. Ta její paní doktorová je tedy trošku „sekýrnice“, která řeší hlavně to, kolik nových blůzek či kostýmků by si mohla zase pořídit… Ale celkově jde o moc zajímavou figurku. Dokonalá je hlavně ve spojení se svým tradičním hereckým (ale i životním) partnerem Josefem Abrhámem. Téměř dokonalá je i celková atmosféra 1. republiky, čemuž napomáhá úžasně hravá hudba Petra Mandela. (10.06.2021)

Tento film je panoptikem obyčejných lidiček a postaviček, které žily za 1.republiky v jednom městě (pravděpodobně v Praze) a jejichž osudy se navzájem proplétají kolem osudu hlavní postavy doktora Munoryho (Josef Abrhám). Kromě něj, praktického lékaře pro dospělé, vědátora a snad i občasného záletníka, se seznámíme s paní Munorovou (Šárka Šafránková), trochu znuděnou maloměšťáckou paničkou, povahou krapet rozmazlenou, žárlivou a hysterickou. Ve svém bytě hostí své přítelkyně, kterým vůbec nemůžeme mít za zlé, že se u své hostitelky živí nejenom moučníky a zákusky, ale i klevetami a pomluvami. Pak tu je jízlivý doktorův tchán po mrtvičce, kterému doktor Munory se svou lékařskou vědou nedokáže pomoct, ani kdyby se rozkrájel, krásná plavovlasá služka zamilovaná do doktora a komentující veškeré dění v domě, novinář soudničkář (Jiří Lábus), který se stane obětí experimentálních léčebných metod doktora Munoryho, starý advokát, který se stydí za to, co provedl jeho klient se svými nájemníky, starý vinárník, jehož celoživotní pracovní náplní bylo pití vína ve velkém, jeho syn, který jde v jeho šlépějích, amatérský sexuolog (Josef Somr), který zná Freuda nazpaměť, avšak sám sobě si pomoci nedokáže, a jiní lidé. Skvělá adaptace díla Karla Poláčka od scénáristy Šaška, práce režiséra Háši, který má většinu svých filmů zde na ČSFD v červené sféře, a vynikající herecké výkony tehdejšího hereckého výkvětu mají na následek, že tento film o Vánocích 2010 v kategorii vytvoření vánoční televizní pohody suverénně porazil mnohonásobně dražší filmy. (30.12.2010)

Nádherný začátek s ukázkou ženské logiky. Protože Rainiška si koupila blůzu, musí si paní Monoryová koupit dvě. Bože, Bože. Pak následuje nezřízená ukázka falše, neupřímnosti a závisti. Jojo, tak to chodí. Až sem poměrně zajímavá věcička se začne trhat a začne trpět nedokončením scén. Například ta s údajnou sestřenicí. Ta neměla pointu vůbec, nebo jsem ji zaspal. Hlavní pár je zde zábavnější než v podivnosti zvané Jiljí. Celá hra se nese ve veselém tónu, i když jde o vážné věci. Tedy pro ně, ne pro diváka. Mohlo to mít větší šmrnc a více slovních gagů. Ale jinak se na to dalo dívat. Tedy asi do poloviny, pak už to bylo pořád totéž. Pomalé. (04.06.2019)

Vztah mezi mužem a ženou, jeho odstíny a zákulisí, toť odvěká zásobárna humoru. Tento příběh dokrora Munoryho a jeho paní, k němuž se ještě váže blízké okolí domu a restauračního zařízení, není ničím vyjímečný. Je lehký a popisuje už známé modelové situace, jež mohou mezi partnery nastat. Opravdovou perlou je ale návštěva nemocného hoteliéra s deliriem tremens a následná pitka s jeho synem. Abrhám i Klepl to zmákli na jedničku, válel jsem se smíchy. 80% (06.07.2012)

Příjmené zahřátí duše. Atmosféra první republiky vytvářená nejen rekvizitami pamatujícími na poslední detaily, ale i celkovou atmosférou a chutí herců, kterým je stejně příjemná, jak se samozřejmě (správně) předpokládá, že je příjemná i divákovi. Poláček by autory dramatizace nepochybně hladil po hlavě. Bude to ještě v televizi vznikat? (31.12.2010)