Suzume

Remeselne dobre natočený film s vynikajúcim grafickým vizuálom, ktorý je na dnešné pomery určite jeden z top filmov čo sa týka vizuálu samozrejme. Makoto Šinkai vo svojej podstate natáča filmy, ktoré sú si veľmi podobné a v tomto prípade Suzume no Tojimari za mňa vôbec nevybočuje z toho čo sme u neho videli, ale to rozhodne nie je nejaký veľký problém. Dalo by sa polemizovať či element toho, že sa cestuje po Japonsku dodáva filmu nejaké plusové body, ale za mňa vôbec nie, lebo hlavnou devízou je minulosť hlavnej hrdinky a prítomnosť čo sa týka jej nového "kamaráta" heh "stoličky". Je tam cítiť hlavne pokus vyvolať v divákoch emócie a tu považujem, že sa buď nepoužili tie najlepšie "zbrane", alebo ma to emocionálne, až tak nedostalo a film proste je vynikajúci pre iné veci ako tie, že by diváci boli zasiahnutý príbehom emocionálne. Preto ako som spomínal na začiatku film je remeselne dobre natočený a tým myslím nie len po grafickej stránke, ale aj po tej hudobnej, kde sa vynikajúco strieda rôzna hudba a to dodáva filmu dynamiku. Za mňa sa musí v emotívnych chvíľkach aj trocha spomaliť a nie vždy si udržiavať tú rýchlu dynamiku filmu, lebo divák si potrebuje vychutnávať niektoré situácie dlhšie. Makoto Šinkai rozhodne vie natočiť lepší film po emotívnej stránke Kotonoha no niwa a aj lepší film podobný ako tento Kimi no na wa. Čo by sme mohli spomenúť ako výrazný posun je zmysel pre detail a to nie len v grafickom ponímaní. Celkovo film hodnotím veľmi kladne napriek tomu, že ho neodporúčam ako to najlepšie dielo od tohto režiséra (po vzhliadnutí absolútne všetkých filmov od tohto režiséra), ale Suzume no Tojimari stojí určite za pozretie. (15.04.2023)

Sedmnáctiletá Suzume si to pádí na kole do školy a narazí na týpka se jménem Souta. Ten u sebe nosí klíč s jehož pomocí zavírá portály, které můžou způsobit katastrofy v našem Světě. Vize portálů a jejich armagedonu však vidí pouze dva hlavní hrdinové, nikdo jiný, ostatní lidé jsou pouze upozorněni aplikací, která v Japonsku hlásí blížící se zemětřesení (všem do smartphonů), klasický Šinkaiův motiv transparentních světů. Daijin, mluvící kočka, třetí ústřední postava příběhu, Soutu změní v třínohou židli a tak S+S zamykají portály a snaží se chytit Daijin, která je celou dobu provokuje a bere to vše jako hru, ovšem zdánlivě, vše má svůj důvod, jak se dozvíte později. Už v polovině filmu se to zamotá a začne stáčet nečekaným směrem, odhalovat a zaobírá se nejen (přírodními) katastrofami, ale i osobní tragédií ztráty, a v mnoha ohledech tak pokračuje v tradici, kterou nastolil třeba Miyazaki. Kdo už někdy viděl něco od Šinkaie, jeho filmy jsou spíš variace, než že by přínášely něco nového a pokud je nevidíte příliš rychle po sobě, po čase se vám to vykouří z hlavy a tak to nepůsobí až tak repetitivně. Ale pořád bych řekl, že když jsem si prvně pustil, už jen klip k jeho 'The Garden of Words' (song: I spoke to the devil in miami, he said everything would be fine), v době, kdy byl XXXTentacion ještě naživu, tak něco obyčejnějšího, jako tohle, i jen jako klip (natož pak samotný film!), mělo větší emocionální klimax, než poslední tři Šinkaiovy celovečeráky. Ale řekl bych, že tohle je slušnější a lepší, než jeho poslední 'Weathering with You'. Vizuál je, jako vždy, v momentech dechberoucí a ty nechutně pozitivní konce vám tak trochu zalezou pod kůži, protože nejsou až tak patetické. Šinkai zkrátka ví, jak na tu strunu hrát, speciálně v tom, jak svoje příběhy zakončuje, jakoby vždy velmi zkratkovitě, silně a "v momentu". Jakoby otevřeně. A to se mi líbí, připomíná mi to skutečné "konce" ze života. (11.07.2023)

Klasický Šinkai. Bude z vás ždímat emoce a když si myslíte, že to už stačilo, tak do toho začnou hrát ještě Radwimps, aby vás to odrovnalo. Krásná roadmovie napříč Japonskem napěchovaná nádhernou animací plnou kýčovitých, ale krásných, západů slunce, vlaků, měst a interiérů, s kterými si Šinkai hodně vyhrál. Příběh odkazující se na velmi nedávnou Japonskou historii taky potěší, kor když je to takhle pěkně zakomponované. Určitě to nesedne každému, protože Suzume je typický japonský doják, ale kdo má rád Makotovo tvorbu, bude rozhodně nadmíru spokojen. Za mě nejsilnější kino zážitek posledních let a jsem hrozně rád, že se Suzume dostalo u nás do kin na velké plátno. (18.07.2023)

Já nejsem moc na animovaný filmy z Japonska, ale říkal jsem si prubnu to a uvidím. No a viděl jsem hodně krásný s poměrně silným emotivným závěrem. Jen mě tam asi dvě záležitosti nedávali moc smysl, resp jsem je moc nechápal. Moc se mě líbila animace těch měst působilo to hodně věrohodně, poctivá 4* (11.07.2023)

Makoto Šinkai, je pro mě režisér, kterého VELICE obdivuji a miluji každý jeho film, a proto jsem se velice těšil na jeho nový animovaný snímek, a musím říct, že nejsem vůbec zklamaný. Prvky, které se objevují v každém jeho filmu tu jsou velice znát, jako je láska, hledání sebe sama, či klasické anime klišé s kočičkami :D. Audiovizuální stránka je na MAXIMÁLNÍM levelu, a jen těžko se mi hledá něco co by se tomu vyrovnalo (až na Spiderverse, ten je stále jinde). Celý fantasy/dobrodružný příběh byl velice fajn, ale přišlo mi, že tomu něco chybělo a že se to v některých částech lehce hledalo a to stejné taky platí pro hlavní postavy, které byly SUPER ale už jsme je prostě viděli milionkrát a neměly pro mě něco, co jsem ještě u jiných postav neviděl. Celkově je to velice podařený snímek, který dělá anime dobrou vizitku a fandy včetně mě, můžou jen tleskat a děkovat tak šikovnému tvůrci, který nám zase v budoucnu nabídne něco krásného a doufám, že i něco co jsme ještě neviděli. 8/10 (26.11.2023)